Tom Riddle x Reader cz

Ztráta

Dnes to bylo poprvé, co jsem si mezi Smrtijedy všimla Snape, mluvila jsem na něj, ale dělal že mě neslyší nebo nezná. Přišlo mi to divné, takhle se ke mě choval ještě před našimi lekcemi. To mě ještě pořádně neznal a myslel si, že mám na něj stejný názor, jako Pobertové, což já jsem samozřejmě neměla. Než jsem ho líp poznala myslela jsem, že je to divný, tichý kluk, který asi neví co je to šampón. Když s ním člověk stráví více času zjistí, že je celkem milý, i když bývá místy sarkastický a že se za tou jeho obojetnou maskou může skrývat i úsměv. No nic, zpět k dnešu, opět jsem ho potkala, tentokrát na chodbě, evidentně spěchal "Severusi" křikla jsem, zastavil se "Co to mělo včera být?" řekla jsem s výčitkamy "Neřeš to" opět začal kráčet jen sobě známím směrem, po chvíli mi došlo kam jde, dělala jsem proto, že odcházím a pak se tiše vydala za ním. Říkal Riddlovi něco o věždbě, o chlapci narozeném když sedmý měsíc bude umírat, který se narodí těm, keří se mu třikrát postavili a bude mít moc ho porazit ~nejde snad o......? Hned mě napadl malý Harry, který se nedávno narodil Lily s Jamesem. Když sedmý měsíc bude umírat? Tři krát postavili? Všechno to do sebe zapadá, tím vyvoleným je Harry!!! Okamžitě jsem od tamtud běžela pryč, pořád mi to nešlo z hlavy. Navíc proč mu to řekl zrovna Snape?! Myslela jsem, že mu na Lily záleží, proč by u Merlinových vousů nechtěl, aby byla šťastná?!?! Počkala jsem na něj za rohem, když si mě všiml, vypadal poměrně zaskočeně "Co tě to k čertu napadlo?!" křikla jsem dost hlasitě na to, aby mě Riddle neslyšel "Do toho ti nic není" odřekl bez jakýchkoli emocí "Proč to děláš a proč se ke mě chováš takhle? Odkud vlastně víš že......" nedořekla jsem, protože mě ten zmrd beze slova minul, ale já se nemínila vzdát. Dohnala jsem ho a chytila za rukáv hábitu "Lily je moje kamarádka a James....... je prostě James, ale když se něco stane jim nebo malému, přísahám, že tě zabiju vlastníma rukama!" probodla jsem ho pohledem a odešla směr můj pokoj, kde jsem premýšlela, co s tím dál. Mé lidsté potřeby mou však zvládly, usnula jsem. Probudila jsem se zděšená a politá studeným potem, srdce mi bušilo o stošest a celé tělo se třáslo, měla jsem noční můru. Jen byla tak reálná, zdálo se mi že Riddle mučil Lily s Jamesem a že zabil malého Harryho. Rychle jsem se strhla z postele a vyběla ven z pokoje, prohledala jsem to tu snad všude a on nikde! Vyplížila jsem se z budovy a nasedla na koště, letěla jsem prudce a někdy jsem sotva jsem míjela některé překážky. Za asi dvacet minut jsem byla v Godricově dole, odhodila jsem košte a přišla blíž ke stavení. Dveře byly otevřené, už to mi přišlo divné, to co jsem spatřila po té mě ale zasáhlo tak, jako nic jiného předtím. V předsíni na zemi ležel James a z vedlejšího pokoje jsem slyšela pláč dítěte, vrazila jsem tam a mé nejhorší obavy se naplnily. Byli mrtví, oba. Lily ležela mrtvá před postýlkou a Harry nekontrolovatelně plakal, začala jsem brečet. Vzala jsem si malého Harryho na ruce a vyšla jsem s ním ven, uklidnil se a po chvíli usnul. Pláč stále neustupoval, oči jsem měla rudé a ospalé, ale i nadále jsem pochodovala s malým Harrym. Najednou jsem si v délce všimla rychle se blížící postavy, dlouhý černý plášť, černé vlasy, Snape! Opatrně jsem odložila Harryho na lavičku vedle domu a pro jistotu si připravila hůlku "Ty hnusnej, malej, slizkej hade!!! Jsi spokojený?! Ptám se tě kurva jestli jsi teď už spokojený?!?!" křičela jsem, slzy mi teď už tekly mimovolně. Nenáviděla jsem ho, nenáviděla jsem je oba, už nikdy v životě nepohlédnu na Snapea tak, jako kdysi. A Riddle? Jestli já ho někdy dostanu pod ruku přísahám, že ho zabiju i kdybych za to měla jít do Azkabanu. A když je řeč o Azkabanu, neztratila jsem jen je, ale i Siriuse, který za údajné zabití dvanácti mudlů a Pettergewa trefil právě do něj, do Azkabanu. Já upřímě věřila v jeho nevinu, on nikdy neměl nic proti mudlům, nenáviděl tu svou rodinnou mánií pro čistou krev. Snape mě jen odstrčil a vběhl do domu, ze kterého jsem pak slyšela jeho křik. Přiběhla jsem k lavičce, vzala Hardyho a šla se podívat co se děje. Spatřila jsem něco, po čem mi bylo Snapea i trochu líto, klečel na zemi vedle Lily a pevně ji objímal. Brečel stejně, jako já. Záleželo mu na ní, tak proč tu věždbu oznámil Riddleovi? Už jsem fakt nic nechápala "Severusi, proč jsi mu to řekl?" neodpověděl, stále brečel a tulil se k Lily. Řekla jsem si, že ho nechám, ať se s ní rozloučí, že se k tomu stejně jednou vrátím. Vyšla jsem ven a mou pozornost okamžitě upoutal létající vůz, ve kterém seděl obrovzký muž. Vůz se snesl na zem a zastavil pár metrů ode mě "(T/j)? Jsi to vážně ty? Kde se proboha touláš, všichni tě všude hledají?" ihned jsem ho poznala, ne podle vzhledu, ale podle hlasu "Hagride? Co ty tady děláš?" divila jsem se "Brumbál, už o všem ví a poslal mě pro Harryho" odřekl sklesle "Co s ním teď bude?" zamyslela jsem se, chtěla jsem ho totiž do péče "Jeho jedinými příbuznými jsou teta a strýc ze strany Lily" odvětil Hagrid "A nemohl by zůstat u mě?" navrhla jsem "Brumbál tvrdí že bude nejlepší ho nechat u rodiny" oznámil "Skusím s ním promluvit, tak se měj" začala jsem odcházet "Já ale potřebuju Harryho" uchechtl se Hagrid "Nech mě s ním aspoň rozloučit" řekla jsem jaksi otráveně "Tetička tě miluje Harry, moc tě miluje, tvá maminka s tatínkem taky, i když už s tebou nemůžou být. Drž se Harry, jednou se zase uvidíme" dala jsem mu pusu na čeho a podala ho Hagridovi "Šťastnou cestu a buď opatrný" on jen přikývl a za chvíli mi zmizel společně s Harrym z dozoru