Tom Riddle x Reader cz

To jako rande?

Od toho poměrně trapného incidentu se Riddlovi snažím vyhýbat, ale on právě naopak. Vždycky když se vidíme, snaží se navázat konverzaci a já se vždy nějak vymluvím - mám hodinu navíc, promiň mám doučko, čeká na mě Ashley, sorry Tome, ale spěchám. Poslední dobou se mi zdá, že to prokoukává čím dál častěji a častěji. Ptá se na nejrůznější otázky, vždy strašně dopodrobna, štve mě to. Pak se v těch kecech zamotávám a je to na mě poznat "Co pak? Zamotala ses v tom?" řekl výsměšně Riddle "Prostě se nechci bavit, proto si vymýšlím" odřekla jsem poměrně naštvaná "Toho jsem si všiml" pousmál se "A teď jestli dovolíš, bych chtěla projít" snažila jsem se ho minout, ale marně "Udělal jsem ti snad něco?" zeptal se "Ne" odřekla jsem "Tak proč se mi snažíš vyhnout?"stále na mě tlačil "Přečti si myšlenky" řekla jsem naposled a minula ho, Tom mě v odpovědi chytl za zápěstí a přitáhl zpět k sobě "Co to děláš?" ta minimální vzdálenost mezi námi mě děsila "Už dlouhou dobu se tě chci na něco zeptat, jen kdyby ses mi nevyhýbala, že?" řekl mírně sarkasticky "Musím jít!" křikla jsem "Na hodinu?" ujišťoval se "Ano, můžeš si přečíst myšlenky" řekla jsem a pomalu se vzdala naděje na to, že mě jen tak nechá být "Lektvary počkají" pohladil mě po tváři "Tome prosím, nech........" začala jsem, ale nebylo mi dáno větu dokončit "Sama toho nech, chceš mě, jen si to neumíš přiznat" pravda, něco mě k němu táhlo, ale absolutně netuším co "I kdyby, tak to ty nijak neovlivníš!" řekla je"Co třeba tohle" naklonil se ke mě a prolomil po polednicí pár centimetrů které nás dělily, chvíli jsem podporovala, ale to netrvalo dlouho, začala jsem spolupracovat, opět. Ach jo, proč na mě takhle působí?!?! Nikdo jiný před ním na mě neměl takový vlil jako on, jenže......... v čem je Tom jiný? V čem se liší od ostatních? Nevím proč na mě tak působí a teď to ani vědět nechci, chci si jen vychutnat tuhle úžasnou chvíli. Po několika minutách jsme se od sebe odtrhly, chvíli jsem rozdýchavála situaci "Opět jsi spolupracovala" pousmál se Tom, což jsem jednoduše ignorovala "Na co ses chtěl zeptat?" nadhodila jsem staré téma "Nechtěla bys semnou někam zajít?" chvíli jsem nechápala, co má Tom na mysli "To jako rande?!" ujišťovala jsem se "Říkejme tomu tak" na to jsem jen přikývla "Do knihovny ti nejdu" řekla jsem pobaveně "Nyslím knihovnu" oznámil "Dobře, kdy a kde?" doptala jsem se "Uvidíš" on........ na mě mrkl?! "Dobře, můžu už jít?" řekla jsem mírně sarkasticky "Jistě" odřekl "Tak zatím" musela jsem jít, už tak jsem byla zpožděná na hodinu, což Tom očividně nechápal. Chytil mě za ruku a nezmínil pusťit "A pusu na rozloučenou?" řekl s úsměvem na tváři "Zapomeň!!!" křikla jsem a co nejrychleji běžela na hodinu, vypadla jsem do dveří "Omlouvám se za spoždění" křikla jsem a běžela za Ashley, se kterou už jsem jaksi vpohodě "Co máme dělat?" ona mi jen podala učebnici otevřenou na konkrétní stránce "Pospěš si, moc času na to nemáš" poukázala Ashley, jen jsem zakroutila hlavou a začala chystat potřebné ingredience, dnes mi to dokonce šlo. Když ostatní končily, já měla těměř hotovo, pak ještě úklid a máme konec!!! Když už jsem si s úsměvem blila věci došlo mi, že tohle byla poslední hodna, což znamená....... že se blíží moje říkejme tomu „rande". Na jednu stranu jsem se těšila, na druhou jsem měla pokrk toho, jak se Ashley furt ptá. Od doby, co to vykecala ostatním jí totiž nic neříkám, rozhodně ne do detailů. Šla jsem zrovna na kolej, když mi někdo zakryl oči "Ashley?" zeptala jsem se, Ash totiž nešla na kolej semnou, musela si ještě něco zařídit. Nic, ticho "No tak, bohle není směš........" najednou jsem ucítila něco teplého na mém krku, polibek "Já myslím, že je" Tom, jeho ještě poznám "To neumíš normálně pozdravit?" nadzvedla jsem obočí "Takhle to bylo lepší" usmál se načež jsem jen protočila oči "Takže? Proč jsi mě zastavil?" tušila jsem, jen jsem se chtěla ujisťit "Už jsi zapoměla?" vykulil udiveně oči "Vždyť mám s sebou věci" postěžovala jsem si "To je jedno, pojď!" chytil mě za ruku a někam tahl "Vypadám ti na to že se mi chce běhat maraton?!" křikla jsem pobaveně "Kam to vůbec běžíme?" zeptala jsem se "To uvidíš" jako vždy, neodpoví přímo "Musíš být furt tak tajnůstkářský?" hodila jsem očkem na Toma, usmíval se "Musím" po chvíli se zastavil před........ prázdnou zeď?! "Co to má být?" řekla jsem naštvaně a pobaveně zároveň "Počkej chvilku" najednou se ve zdi objevily dveře "Co to........" koukla jsem na Toma "Jen pojď" gestem ruky mě pobídl a já vstoupila dovnitř, nevěřila jsem vlastním očím. Nikdy bych neřekla, že zrovna Tom Riddle může udělat něco takového a zrovna pro mě