Ještě vážnější rozhovor

141 6 1
                                    

Dnes nadešel ten den, kdy jsem se konečně rozhodla promluvit s Tomem ohledně mé kamarády - Ashley. Celý den jsem se ho snažila někde odchytit, ale celé tři hodiny jsem ho nikde nemohla najít. Když jsem ho najednou zahlédla na chodbě ''Tome!'' křikla jsem jeho směrem, otočil se, ale šel dál. Ignoruje mě? Vždyť nemá důvod. Najednou jsem se vzpamatovala a spatřila ho, jak zachází za roh. Rozběhla jsem se bez rozmyslu za ním, měl namířeno ke knihovně. Celý Tom, nejraději by seděl celé dny, každopádně má hlava se připravovala na to, že nás teď čeká ještě vážnější rozhovor ''Neslyšíš že na tebe volám?'' křikla jsem, nic. Vzal si knihu a sedl si s ní do křesla, což mě neskutečně naštvalo ''Můžeš už laskavě odložit tu knížku, mluvím na tebe!!!'' pár lidí se otočilo našim směrem a knihovnice na mě nenávistně koukala, když na mě Tom nereagoval, rozhodla jsem se vzít situaci do vlastních rukou. Zamávala jsem mu před obličejem, zakryla oči a následně mu knihu vytrhla a dala ji zpět na místo ''Ech........ co chceš?'' obrátil zrak ke mě ''Tvoji lidé šikanovali moji kamarádku'' řekla jsem přímo ''O ničem nevím'' odsekl ''Ashley Wellsonová'' upřesnila jsem ''Jistě, moji...... přátelé si dobýrali spoustu lidí, ale o Ashley zrovna nevím'' řekl už přesvědčivěji ''Tak jim můžeš vzlázat, že jestli na ni ještě jednou sáhnou, budou mít co dělat semnou'' pronesla jsem naštvaně ''To radši ne'' odřekl a já se zašklebila ''Proč ne? Stejně jsem od nich skušenější, teda, od většiny'' řekla jsem shodně s pravdou ''Já to vyřídím, nechají ji být a ty se s nimi nebudeš muset bavit, co ty na to?'' zeptal se po chvíli ''Přijatelná nabýdka'' uchechtla jsem se ''Už? Vyřešeno?'' zeptal se mírně sarkasticky, věděla jsem že zažraný do knížky, proto jsem ho chtěla ještě chvíli otravovat ''Mám ještě jednu věc, proč jsi nebyl na předešlích hodinách?'' přisedla jsem si k němu, načež si hlasitě povzdechl ''Lektvary spolu tento týden nemáme'' bránil se Tom ''Ale obranu proti černé magii a starodávné runy ano'' vítězně jsem se usmála ''Něco jsem řešil'' odvětil ''A když už jsme u těch otázek na toho druhého, jednu bych měl, ale........'' rozhlédl se ''nechci to probírat tady'' dokončil myšlenku ''Dobře, tak kdy teda?'' doptala jsem se ''Po šesté hodině tady u knihovny'' jakmile to dořekl došlo mi, co má na mysli ''Nechceš snad zase........''začala jsem ''Ano, přesně tak'' obdržela jsem jako odpověď ''Tak jinak, dnes večer, řekneme v půl desáté, před knihovnou, jo?'' navrhla jsem ''Platí'' a tak jak jsme si řekli, tak jsme i udělali. Bylo přesně 21:30 kdy jsem se pomalu vyplížila z pokoje a stejně tiše jsem prošla i společenskou místností ''Ahoj Tome'' pousmála jsem se ''To ses vážně nemohla převléct?'' uchechtl se a sjížděl mě pohledem ''Máš něco proti mámu pižamu?'' zasmála jsem se, ano, růžové pižamo s nápisem: meow, nebylo úplně vhodným oblečením na noční vycházku do oddělení s omezeným přístupem ''Co hledáme teď?'' špitla jsem když se Tom prohrabával knihami ''Budu hádat, černá magie?'' hádat, hah, moc dobře jsem to věděla ''Trefa do černého'' odřekl Tom ''Doslova a co tu mám dělat já?'' zeptala jsem se když mi došlo, že tu už nějakou dobu jen sedím ''Koukat, jestli někdo jde'' řekl výsměšně ''Jako vážně?!'' řekla jsem naštvaně ''Ne, počkej chvíli, najdu něco a zachvíli se ti budu věnovat'' jen jsem si povzdechla a začala uvazdovat nad tím, co tu vlastně dělám? Jestli jsem tu z nějakého důvodu nebo mu jen dělám společnost? To se nejspíš brzy dozvím, teď jsem se ale začala příšerně nudit. Nevzala jsem si s sebou nic čím bych se mohla zabavit, knížku, hůlku, cokoliv. Najednou jsem vstala že židle, postavila se za Toma a začala ho předcádět ''Baví tě to?'' otočil se najednou a já stuhla, byly jsme k sobě blízko, až moc. Po tom jsem se ale rozesmála ''Měl bys vidět svůj výraz'' utřela jsem si slzu a chvíli ho pozorovala ''Tak já ti pomůžu hledat'' nacpala jsem se před něj ''Co vlastně hledáme?'' zeptala jsem se, moje zvědavost opět zvítězila ''Jde o...... velmi vzácnou černou magii'' odpověděl po chvíli ''Tos mi teda pomohl'' protočila jsem očima ''No tak, nebuď sarkastická'' najednou jsem za sebou ucítila menší tlak, Tom stál těsně za mnou a dělal jako že něco hledá ''Tome...... mohl bys'' začala jsem když se ke mě ze zadu přisunul ''Mohl bych co?'' položil mi ruce na boky, cukla jsem sebou ''Proč tohle děláš?'' teď jsem s ním stála tváří v tvář, koukl mi hlboce do očí a bez jediného slova mě políbil. Nevěděla jsem co dělat, opět mě chytil v pase a přitáhl si mě blíž. Po chvíli odporu jsem začala spolupracovat, přičemž jsem se v myšlenkách proklínala ~co to dělám? řekla jsem si. Cítila jsem se divně, ale zároveň tak....... jinak, neuměla jsem ten pocit popsat. Polibek doběhl konce a my se od sebe odtrhly, Tom na hleděl s očekáváním na jakoukoli reakci, mezitím co já byla jako v trasu. Snažila jsem se nějak zpracovat situaci, po chvíli mi došlo, co se mezi námi vlastně odehrálo. Koukla jsem na Toma, mírně se pousmíval ''Nemluv........ na mě Riddle'' sykla jsem když se chystal něco říct ''Spolupracovala jsi'' pokrčil rameny ''Poprvé a naposled'' řekla jsem s výčitky a odešla, proč každé naše shledání musí skončit takhle?!

Tom Riddle x Reader czМесто, где живут истории. Откройте их для себя