Tom Riddle x Reader cz

Vážný rozhovor

Od toho dne co jsem zatočila s těma dvěma, se na mě ani nepodívali. A když už, tak s takovou nenávistí v očích, že to snad nejde ani popsat. Přišlo mi divné, že se někdo, jako je Riddle baví zrovna s nima. Z jejich partičky jsem si povšimla ještě jednoho, jakéhosi Dolohova. Byl celkem pěkný, ale choval se jak neřád. Strašil mladší, ubližoval jim a už vůbec nemluvím o tom, jak se choval k mudlům. To bylo k nedopomyšlení, jak se jeden člověk umí chovat k druhému, jistě, on je čaroděj. Ale všichni jsme lidi, Merline drž mě jinak mě z nich trefí. Už pár krát jsem byla svědkem toho, jak někomu ubližoval a to já nestrpím. Proto jsem vždy zakročila, což většinou mělo i své následky. Hlavně slovní urážky a výhrůžky, které já ale neřešila. Teď jsem opět svědkem jeho útoku na jinou osobu, mladší, prvňačka z Mrzimoru. Mudla, vím to, naši rodiče se znají "Vypadni od sud, ty hnusná mudlovská šmejdko!" vykřikl na ni a ona se jen skrčila, chudinka, nechá si to líbit. Ale já ne! "Baví tě to?! Ubližovat slabším?" napomenula jsem ho "Nepleť se do toho, Geindelwaldová" odřekl, pak se otočil a se slovy "Špína" do ní kopl "A dost!!! Jsi normální?! Kopat do ní jen proto že není jako my!?!" teď od ní odešel a přišel ke mě "Jdi pryč!" křikla jsem na ni, ta se prudce zvedla a běžela pryč. Mezitím se ke mě stihl Dolohov dostat nebezpečně blízko "Kolikrát ti mám říkat, aby ses do toho nepletla, cóó?!" řekl svým klasickým tónem sdělujícím, že tebou pohrdá "Měla jsme tě nechat? Měla jsem koukat jak jí ubližuješ nebo se k tobě snad přidat?!" vysmála jsem se "Líbilo by se mi vidět tě na mém místě" ty vole, tak to je hláška totálně z prdele "Jako kdybych ubližovala mladším? Hah, vyloučeno! Nevím co to máš za ujetý představy, ale já v nich být nehodlám!" sebrala jsem se a odešla, musím dodat že jsem byla poměrně dost namíchnutá. A tak jsem udělala snad tu nejhloupější věc, jaká mě v tu chvíli mohla napadnout. Šla jsem za Riddlem, těsně před střetnutí Dolohova jsem minula knihovnu, do které Riddle vcházel. Takže jsem moc dobře věděla, kde ho najít "Riddle!" křikla jsem, vytrhl oči z knihy a věnoval mi letmý pohled "Nevím s kým vším se ze Zmijozelu bratříčkuješ, ale nedovolím aby ti tvoji přitroublí chábři šikanovali malé děti!!!" ječela jsem přes půlku knihovny, kdybych byla trochu hlasitější, jsem si naprosto jistá, že by mě slyšel i sám Dolohov "Nevím o čem to mluvíš" odřekl, nulová emoce, nic. Z jeho výrazu jsem vyčetl akorát to, že je mu to silně u prdele "Mohl bys mi koukat do očí když s tebou mluvím?!" "Mohl......." řekl klidně, čímž jaksi uklidnil i mě. Měl tak příjemný hlas, tak uklidňující. Po chvíli mi došlo, že ze mě vztek pomalu vyprchává, což jsem ale nechtěla, musím mu to vysvětlit teď. Když mám náhlý příliv emocí, dokážu cokoli, doslova cokoli "Jen nechci aby se tu děli tak odporné věci jako je šikana, to to Dolohova tak baví? Ubližovat mladším, nejen že to byla holka, tak byla v prváku, bylo jí jedenáct, jemu třináct, takže se logicky neubrání sama" řekla jsem mnohem klidněji "To je fakt" přikývl "Viděla jsem vás spolu, bavíte se, prosím, skus mu nějak domluvit" už jsem byla naprosto klidná, překvapilo mě to. Normálně tak rychle nevyměknu, ale zdá se mi, že na mě jaksi působí jeho aura "Posloucháš mě vůbec?" všimla jsme si jakési nepřítomnosti z jeho strany, koukal někam v dál, jakoby se nad něčím zamýšlel "Jistě" odvětil "Co jsem říkala?" ujišťovala jsem se "Že mám domluvit Dolohovovi" řekl shodně s pravdou "Skusíš to?" řekla jsem prosebně "Co za to?" řekl s úšklebkem jdoucím do malého úsměvu "Hele, vím že jsem tu nová, ani se nebavíme a nevím co bych ti měla nebo mohla nabídnout, ale věž, že když budeš něco potřebovat, jsem tu pro tebe" řekla jsem, Tom mě sice moc dobře nezná, ale kdyby jo, tak by věděl, že svůj slib vždy dodržím "Dobře tedy, budu si to pamatovat" ~ty jo, to jsou oči, mohla bych se do nic dívat celé hodiny "Máš pěkné oči" ~kurva! Co to tu melu?! "Ehm...... jóó..... děkuju" řekl poměrně zmateně, ale v jeho hlase jsem cítila i špetku pobavení "Promiň, jsem dneska nějak mimo" poškrábala jsem se na zátylku "Vpořádku" odřekl a zabořill nos zpět do knihy, já už radši nic neříkala a odešla jsem