Tom Riddle x Reader cz

Smrtijedi

Uplynul asi měsíc, Tomovi se celkem dobře vyhýbám, ten idiot si to vůbec nepromyslel, ba na opak. Útoky skončily až tehdy, kdy zemřela Uršula Warrenová a měla se zavřít škola. A ne že by se Tom přiznal, to vůbec, raději schodil vinu na Nebelvírského treťáka - Rubeuse Hagrida. Já ale samozřejmě v jeho nevinu věřila a Brumbál naštěstí také. Hagrid zůstal vyloučen a byla mu odebraná hůlka, mohl ale zůstat v Bradavicích. Po hodinách jsem s ním někdy chvilku strávila a i přes to že nemá hůlku ho učila, kdyby to někdy potřeboval. Za to co Riddle udělal Hagridovi a Uršule jsem ho znenáviděla, hah, kdyby ublížil jen jim. Zabil své příbuzné, mohl za petrfikaci minimálně pěti studentů, zničil Hagridovi možnost na skvělý život a Uršule život odebral. Pro mě ten člověk už neexistoval, ale on to viděl očividně obráceně. Pořád po mě koukal, měla jsem pocit, jakoby se mi pořád pokoušel dostat do hlavy a myslím, že to rozhodně nebyl jen pocit. Snažil se semnou mluvit, ale já ho ignorovala. Peklem pro mě bylo, když nás učitelé rozřadili spolu do dvojice, třeba na přípravu nějakého lektvaru nebo projektu. Dnes byl opět jeden z těch dnů, kdy se na mě pokoušel promluvit "No tak, jak dlouho mě ještě budeš ignorovat?" neodpověděla jsem "(T/j) musím s tebou o něčem mluvit" pořád se snažil "Máš pět minut!" křikla jsem na něj "Víš....... máme ve Zmijozelu jednu menší partička lidí, řekněme přátel a chtěl jsem se tě zeptat na to, jestli by ses k nám nechtěla přida?"  "Jo myslíš ty tvé poskoky? Ne díky!" sykla jsem a vydala se opačným směrem "(T/j) počkej!" chytil mě za zápěstí, prudce jsem se otočila "Nesahej...... na mě, Riddle" na každé slovo jsem dala výrazný důraz, můj tón byl chladnější, než Azkabanské cely "Nejsou to mí poskoci" bránil se Tom "Tak co jsou to zač?" nadzvedla jsem obočí "Smrtijedi" uchechtla jsem se "Už jen to slovo se mi nelíbí, sbohem" odtočila jsem se k němu zády "Vždyť jsem ještě pořádně nic neřekl" namítl "Nech mě hádat drahý Riddle, všichni jste ze Zmijozelu, což znamená že nesnášíte Nebelvír a taky opovrhujete „mudlovskými šmejdy“ nemám pravdu?" řekla jsem, takovou porci sarkasmu že to nešlo ani na prstech zpočítat "Ano, ale......." co tím sakra myslel že mi odsouhlasí? Myslel snad že se k nim pak přidám?! "Sbohem" odsekla jsem "Dobře (t/j), dám ti kolik času budeš potřebovat" oznámil Tom "Není na co, odpověď zní NE!!!" ujistila jsem ho "Uvidíme drahá (t/j)" při tom oslovení se ve mě začala vařit krev, já ho nenávidím, on to ví a řekne mi drahá?! "Nenazývej mě tak" křikla jsem z povzdálí, cítila jsem, jak se mi opět snaží dostat do hlavy, čehož jsem výjimečně použila ve svůj prospěch ~idiot, nevím proč, ale měla jsem pocit, že se pousmál. Smrtijedi, hah, co to má být? Kdo na Merlina vymýšlí tak hloupé názvy? V tomhle případě pravděpodobně Tom, ale co si budem, nezní to úplně nejlíp, spíš jako nějaká sekta. Přemýšlela jsem nad tím, jeho „přátelé“ to samé říkal o těch tyranech, co šikanují slabší. Takže stoprocentně Dolohov a Malfoy, ti ram budou jistě "No tak to asi ne jako" řekla jsem si pro sebe "S nimi já se bratříčkovat nebudu!" křikla jsem, načež se na mě pár lidí podívalo a já se jen pousmála "S kým se nebudeš bratříčkovat?" ptala se zvědavě Ashley "S Riddlem a jeho sektou"  zasmála jsem se "Já myslela že už se s Riddlem nebavíš" řekla nechápavě "Taky že ne, to on se baví semnou, navíc chce abych se přidala to té jeho pošahané sekty" těžce jsem si povzdechla "Nezávidím ti" "Asi tak, navíc oni mě tam taky rozhodně chtít nebudou" Ashley jen přikývla "Ahoj lidičky!" křikla Lily, která zrovna dorazila do společenky "Ahoj!" objala jsem ji, Lily si sedla do turka a začala napjatě poslouchat "Je ti dobře?" "Já poslouchám" "No to vidím" řekla jsem zmateně "Předtím jste vedli emocionální debatu na nějaké téma, tak chci věděl, o co šlo" "Jo tohle, tak to řekni rovnou, ne?" Ashley na ni zaktoutila hlavou "Jde o to, že mě Riddle chce do té své party a já o to absolutně nestojím. Nejedn že šikanují ostatní a nesnáší Nebelvír, tak ještě neradi mudly" "A ty, takovej tolerantní člověk se k nim prostě nehodí" řekla shodně s pravdou Lily "Přesně moje slova!" objala mě ramenem Ashley, takhle jsme s holkama kecali až do doby oběda. Pak jsme se všechny udali na jídlo, které bylo vynikající, jako vždy. Můj svatý klid mi ale něco kazilo, nebo spíš někdo, Dolohov vražící mě pohledem. Protočila jsem očima a věnovala se jídlu, to ale nešlo, ani najíst už mě nenechají. Najednou jsem uslyšela Ashleyn smích "(T/j) nechci nic říkat, ale asi po tobě jede Malfoy" poukázala na Zmijozelský stůl, otočila jsem se a vážně, Abraxas Malfoy na mě koukal, což mi bylo dost nepříjemě. Bylo to stejné jako u Toma, je pěkný, ale je to debil. Po obědě jsme se s helmamy rozdělily, Lily s Ashley šli do knihovny a já se vydala na kolej, chvíli po tom jsem toho ale litovala. Přímo ke mě si to vesele kráčel Malfoy ~Merline udělej něco, nebo mě trefí šlak. Zrychlila jsem krok a pro jistotu se neotáčela za sebe, po chvíli už ale stál vedle mě "Ahoj (t/j)" páni, nevěděla jsem že někdo tak ušlechtilý a čistokrevný jako je Malfoy si pamatuje mé jméno "Co chceš Malfoyi?" sykla jsem "Nebo spíš koho chci" tohle už byl pro mě červený vykřičník "Co to tady zkoušíš, poslal tě Riddle nebo co?!" křikla jsem po něm "Proč by měl?" řekl nechápavě "Co? On vám to neřekl?" teď jsem zase nechápala já "Co jako?" zeptal se Malfoy "Riddle mě chce v tý vaší sektě, Smrti něco" oznámila jsem "Smrtijedi" upřesnil Malfoy "Jo, přesně to" odvětila jsem "A?" řekl po chvíli mlčení "Co a?" sjela jsem ho pohledem "Co ty na to?" povzdechla jsem si ~jasně, nechci mluvit s ním, tak pošle svého poskoka "Takže přece jen tě poslal Riddle, můžeš mu vzkázat tohle" vystrčila jsem prostředník a odešla, ale on nedal za vyhranou "Neposlal mě Riddle, ale můžu mu to vzkázat"  uchechtl se "Dobře, díky" už jsem byla skoro u chodby, vedoucí k mojí koleji, proto jsem zrychlila "Víš že jsi z blízká hezká" uslyšela jsem po chvíli "Nejsem čistokrevná, bye" chtěla jsem říct heslo, ale on tam pořád stál "Můžeš odejít?" opřel se o zeď a čekal "Můžeš mi říct, co po mě chceš?!" "Tebe?" pousmál se "Agh, idiot!" špitla jsem co nejtišeji heslo, naštěstí to Buclatá dáma slyšela a pustila mě. Oddechla jsem si, to byl vážně zvláštní rozhovor, i když musím uznat, že takhle v klidu jsem s ním nikdy nemluvila.