Tom Riddle x Reader cz

Podivné události

Pár měsíců po návratu do Bradavic se v nich začali odehrávat podivné události, studenti byly nacházeni spetrifikovaní, všichni se báli. Nikdo už nevycházel ze svých kolejí, vlastně jsme to měli zakázané. Všichni se báli, vytudenti už neběhali po chodbách, nenavštěvovali se na kolejích, tento výhled zastoupilo ticho a prázdno. Šla jsem zrovna z hodiny, když jsem na chodbě zahlédla ředitele Dippeta, bez rozmyslu jsem se udala za ním. Musela jsem se dozvědět co nejvíce o tomhle celém blázinci "Pane řediteli Dippete!" houkla jsem na něj "Ano slečno Grindelwaldová?" zastavil se a otočil se na mě "Víte....... dělají mi starosti ty všechny podivné události, co když to nepřestane? Co když se viník nenajde?" zeptala jsem se i když odpověď jsem už dávno znala "Je mi líto, ale za těchto okolností bude muset být škola uzavřena" řekl mírně sklesle "A co situace? Našli jeste ještě někoho?" samozřejmě jsem měla na mysli nějakého nešťastníka, který by byl případnou objetí dalšího útoku "Naštěstí ne, teď se situace trochu zklidnila, ale buďte opatrná slečno" nařídil Dippet "Ano budu a......." chtěla jsem ještě něco říct, ale přerušil mě "Moment, neměla byste být teď na hodině?" koukl se na hodinky "A jo!" vykřikla jsem a běžela tak rychle, jak jsem jen mohla, vrazila jsem do sálu, Brumbál zrovna pronášel nějaký proslov "Tak ještě jednou pro slečnu Grindelwaldovou rýpl si a gestem nařídil, ať se posadím, což jsem i udělala "Jak všichni jistě víte, na škole se začali dít zvláštní věci, proto všem radím opatrnost a řízení se pravidel. Všichni jste si také doufám vědomi toho, že pokud tyto události neskončí a pachatel se nenajde, školu pravděpodobně zavřou" třídou se rozlehlo šuškání "Ticho! Ještě mluvím k věci, ve škole kdysi došlo do sporu mezi jejími zakladateli. Tři z nich vzajemě spolupracovali, ten čtvrtý měl však jiný pohled na věc. Salazar Zmijozel byl toho zdání, že by magii měli studovat pouze čistokrevní studenti. Před svým odchodem Salazar údajně vybudoval místnost, ve které se ukrývá stvůra, která má očistit za úkol očistit školu od těch, kteří nejsou podle něj hodni studovat magii" ~mudlové, vzpomněla jsem si na den, kdy mi Tom ukazoval co našel o svých příbuzných. Jeho kouzelnická krev pocházela ze strany matky, která byla z rodu Gauntů, byla tedy spokrevněna se Salazarem Zmijozelem. Najednou mi všechno začalo dávat smysl, jakási Tajemná komnata, kterou mohl otevřít pouze Zmijozelův dědic. Stvůra, které může potučit jen on, dokončení díla Salazara Zmijozela a očištění školy od těch, kteří nejsou hodni studovat magii. Vše podle mě ukazovalo pouze na jednu, jedinou osobu - Tom. Brumbál svůj proslov už dávno ukončil a začal vést hodinu, ale já byla úplně mimo. Jakmile hodina skončila, sbalila jsem se a okamžitě běžela za Tomem, přesně jsem věděla, kde ho najdu "Tak tohle máš v plánu, Zmijozelův dědici?" řekla jsem nesmírně chladně "Co tě k čertu napadlo?!" křikla jsem "To není tvá starost" řekl stejně chladně, v tu chvíli jsem prostě odešla. Pořád jsem nad tím uvažovala, Tom a ty jeho hloupé činy mi nelezly z hlavy.  Mysli (t/j), mysli! Zmijozel - má ve znaku hada a Salazar Zmijozel měl hadí jazyk, nestvůra musí být logicky had! Najednou jsem změnila směr a namýřila si to k Brumbálově pracovně, zaťukala jsem a po krátké odvetě vstoupila "Pane profesore" přikývla jsem mu na pozdrav, což opětoval "Ta nestvůra která se tam ukrývá, Salazar Zmijozel měl hadí jazyk, což je poměrně ojedinělá vlastnost" začaka jsem "Je možné že by se v té komnatě ukrýval had?" zeptala jsem se přímo "Chytrá úvaha slečno" podtkl "Takže je možné?" ujišťovala jsem se "Zajsté" přikývl "Bojím se pane profesore, nechci zpět do Krásnohůlek a co by bylo horší, do Kruvalu" posmutněla jsem, v Bradavicích mi bylo mnohem líp, poznala jsem tu skvělé lidi a našla si úžasné přátelé "Víte slečno, všichni teď doufáme, že se celá tahle situace vyřeší co nejdříve a my se budeme moct vrátit do normy" pronesl, je to skvělý a nesmírně mocný čaroděj, který vždy ví, co říct "To nepochybně" odsouhlasila jsem "Víte slečno, už byste měla jít, je celkem pozdě a z ohledem na situaci není moudré se toulat takhle pozdě večer po hradu" přikývla jsem "Jistě, klidný večer přeji" odřekla jsem "I vám slečno a buďte opatrná" jen jsem se pousmála a odešla, na chvíli jsem i zapomněla o Riddlovi a jeho Tajemné komnatě, bohužel ne na dlouho. Dorazila jsem na kolej, odložila si věci a hodila sebou na postel, z poličky jsem si vzala knížku a začala číst. Nemohla jsem se soustředit ani na knížku, po chvíli jsem ji proto zaklapla a jen koukala do stropu. Bylo  něco kolem šesté večer, což znamenalo, že se blíží čas večeře, proto ani nemělo cenu se pokoušet usnout. Do pokoje naštěstí nikdo nepřicházel, proto jsem nemusela nikoho vnímat, protože vím, že bych stejně nevnímala a oni by se opět vyptávali co se děje. Jsem ráda že mám takové přátelé a za nic na světě bych je nevyměnila, jen se mi to nechce pořád vysvětlovat. Navíc, kdybych jim řekla že si myslím, že Tajemnou komnatu otevřel Tom, udali by ho a to já nevědět proč nechci. Upřímně nevím jestli je normální mít k Riddleovi city i po tom, co zabil tři členy své vlastní rodiny, po tom co vypustil na světlo Bradavic stvůru, která může ublížit těm, které mám ráda. Poslední dobou nevím vůbec nic, tep se mi při jeho blízkosti zrychlí a tlukot srdce zdvojnásobí, ale já si očividně nechci připu.stit, že to je špatně. Povzdechla jsem si a udala se na večeři, sedla jsem si samozřejmě k Nebelvírskému stolu a dala si čtyři toasty z marmeládou, v jistém momentu jsem na sobě ucítila něčí pohled. Rozhlédla jsem se, všichni z Nebelvíru seděli a věnovali se svým přátelům nebo chutnému jídlu, v jednom momentu jsem zavadila pohledem o Zmijozelský stůl, kde se našla má odpověď. Přes stůl naproti mě seděl Tom a upřeně na mě koukal, jakmile mu došlo, že na něj koukám, oddtočil se ~co to mělo....... pomyslela jsem si a dál to neřešila. Povedlo se, aspoň při jídle jsem zapomněla na vše kolem Toma a Bradavic, až na to, že jsem se zrovna nacházela v Bradavicích a že na mě Tom koukal jako na osmý div světa. Byla jsem už v posteli a chystala se spát, ale nemohla jsem, prostě nemohla. V hlavě se mi honilo miliony nejrůznějších otázek, několik dalších minut jsem přemýšlela, až jsem nakonec vstala z postele a co nejtišeji se vydala na místo, kde určitě zastanu osobu, kterou potřebuju. Po chvíli už jsem se nevhazela před komnatou Nejvyšší potřeby, vstoupila jsem dovnitř a nemýlila se. Seděl tam Tom a četl si nějakou knihu "Věděl jsem že příjdeš" řekl stále zakoukaný do knížky "Tome, odlož prosím tu knížku, potřebuju s tebou mluvit"  zaklapl knížku a věnoval mi letmý pohled "Poslouchám" odřekl "Tome, proč tohle děláš?" zeptala jsem se "Myslím, že odpověď už dávno znáš, musím dokončit dílo Salazara Zmijozela" odřekl "Prosím, skonči to než někdo přijde o život" myšlenka, že se z někoho, ke komu chovám city stane vrahem mě ničila "To nemůžu udělat" řekl přičemž se jeho tón změnil na mírně naštvaný "No tak Tome, vážně ti to stojí za to?!" při těchto slovech už jsem v očích měla  slzy "Ano" stalo se to, čeho jsem se nejvíc bála "D-dobře, ještě si to rozmysli, do té doby na mě nemluv a nelez mi na oči!!!" vyběhla jsem ven z brekem, dorazila pod portrét Buclaté dámy a řekla heslo. Prošla jsem úzkou chodbičkou a vešla do dívčích ložnic, načež jsem sebou hodila na postel. Probrečela jsem celou noc, usnout se mi povedlo až kolem půl druhé ráno.