Život bez Tebe

52. Do hnoje s ním

Sid se probudila nad ránem s tváří opřenou o Adamovu hruď. V prvním okamžiku si úplně neuvědomovala, kde je a s kým, protože byla hrozně rozespalá. Předchozí krize v ZOO a následná vyčerpávající práce a také samozřejmě krásná noc s Adamem, jí totálně vyčerpala. Po několika málo vteřinách, kdy si párkrát zazívala, promnula oči a rukama odhrnula neposedné vlasy z tváře, pootočila hlavou nahoru a uvědomila si, že je opřená o rameno svého vysněného muže, který spokojeně pochrupoval. Musela se usmát. Zvedla ruku a bříšky prstů ho opatrně pohladila po strništi tak, aby ho nevzbudila. Sid se potichu zasmála a nakonec položila hlavu zpátky na jeho hruď. Paží objala jeho tělo a zavřela oči. Netrvalo dlouho a znovu se ponořila do hlubokého spánku. Když se ráno probudila, Adam u ní nebyl. Podívala se na telefon a zjistila, že je nejvyšší čas vstát. Zvedla se z pod deky a potichu se oblékla. Adam seděl zády k ní a díval se do počítače a Sid ho nechtěla rušit. Sešla bosky schody a našlapovala po špičkách, aby na sebe neupozornila a pak ho jen objala zezadu a dala mu pusu na týl.
"Áááá, Šípková Růženka se probudila?" Zavtipkoval a otočil se k ní na kolečkové židli. Sid se usmála a pokrčila rameny: "Vyčerpal si mě," oplatila mu vtip a pak jí Adam vyděsil, když jí rychlým chvatem chytil a stáhl si jí na klín. Zatímco se usazovala, tak se hlasitě smála, jako to dělala vždy krátce potom, co se něčeho lekla: "Už jdou otevřít dveře?" Zeptala se po chvíli a Adam jen pokrčil rameny: "To netuším, ale Bob by měl každou chvíli přijít do práce, tak nás snad vysvobodí."
"Snad?" Zeptala se Sid se zvednutým obočím a předstíraným pohoršením: "Nechcete mi říct, pane, že se Vám tu semnou nelíbí, že ne?" Sid obtočila paže kolem jeho krku a políbila ho, aniž by si počkala na odpověď. Když své rty znovu odtrhla od jeho, usmála se na něj.
"Byl bych tu s Tebou klidně strávil ještě hodiny a hodiny času, ale..."
"A jéje, vždycky je tu nějaké ale... A já asi vím jaké...," přerušila ho Sid a zatvářila se otráveně. Oba se podívali jeden druhému do očí a jednohlasně řekli: "Práce."
"Musíme zase kouknout na ty želvy," řekl Adam a Sid se na malou chvíli zasmála: "To mám říct já," vyčetla mu pobaveně: "já jsem tady veterinářka, vzpomínáš?"
Adam se zasmál a chtěl také něco říct, vyrušil ho ale hluk z druhé strany dveří. Zdálo se, že nejspíš dorazil Bob a snažil se vlámat dovnitř. Sid s Adamem ani nedutali a snažili se svými dlaněmi zakrýt hlasitý smích, když poslouchali, jak si tam Bob pro sebe nadává. Nakonec se mu ale podařilo dveře uvolnit a vrazil dovnitř, div dveřmi nepraštil o zeď.
"Co tu blbnete, vy cvoci? To jste tu spali nebo co?" Zeptal se pohoršeně a rozhlížel se po místnosti. Pak očima sjel na Sidiny bosé nohy a spaní, které bylo složené pod terárii. Znovu stočil pohled na Adama a Sid, která mu stále seděla na klíně a najednou se znechuceně zakřenil: "Ale fuj... Tady, jo?" Zeptal se jich řečnicky a neočekával tím pádem odpověď. Sid s Adamem se opět zasmáli a Bob radši odešel, aby se převlékl. 
"No nic, musím do veterinárního pavilonu," řekla Sid nakonec, zatímco se Adamovi na klíně obouvala: "Přinesu Ti snídani," odpověděl Adam: "nejspíš nás čeká další tvrdá práce, tak ať nabereš sílu."
"Tak dobře, miláčku," přikývla Sid a dala mu rychlou pusu, než se zvedla a odešla ze zázemí.
Procházela ZOO a culila se od ucha k ucha. Nemohla uvěřit, že se to opravdu stalo. Ona a Adam byli opět pár. Oficiální pár se vším všudy.  Strach z budoucnosti sice ještě měla, ale už jen minimální. Pořád musela myslet na tu krásnou noc a nemohla uvěřit, že jsou zase spolu tak, jak měli být vždycky. A opravdu byla zase o trochu víc přesvědčená, že co se v minulosti stalo, se stát muselo, aby dospěli až sem. Vystudovaní profesionálové, co milují svou práci a za těch několik let se z dětí stali dospělí. Možná, že se to muselo stát a Sid najednou už necítila bolest, ale spíš úlevu. Prošla kolem žiraf a všimla si, že je otevřená brána a je tam hromada hnoje. Eliška byla stále u moře s Anežkou a klukama, takže ji otevřenou nechala nejspíš její nová pomocnice. Šla dál, že se po ní podívá, ale nikde jí neviděla. Venku stálo opuštěné prázdné kolečko s vidlemi a na zemi ležela velká hromada hnoje. Sid pokrčila rameny a rozhodla se zase odejít. Když se ale otočila, najednou do někoho vrazila, a to do člověka, kterého teď chtěla viděla ze všech nejmíň.
"Ale ne, zase Ty?" Zeptala se otráveně, zatímco Albert se na ní díval tím svých úlisným, nechutným pohledem: "Co že dneska tak záříš?" 
"To víš, Alberte, to zamilované ženy po vášnivé noci se svým princem občas dělají," odpověděla mu jedovatě a tím ho hodně naštvala: "Tak Ty už s ním zase spíš?" Zeptal se naštvaně.
Sid pokrčila rameny a usmívala se, jak nejlépe dovedla: "A co si čekal? Že dám přednost Tobě potom všem? Jsi bez šance, Berte. Tak už to vzdej!" Albert zbrunátněl vzteky a Sid pochopila, že je pořád nebezpečný a měla by ubrat, aby se zase nedostala do podobné situace jako posledně. A měla pravdu. Albert jí chtěl chytil za paže a znovu se k ní chovat hrubě, Sid byla ale připravená na útok. Uhnula proto rychle bokem a náš drahý navoněný Albert v uhlazeném obleku skončil rovnýma nohama v hnoji. Sid se otočila a když si uvědomila, co se stalo, začala se strašně smát a byla ironická: "Aj, uppps, člen vedení upadl? Ale tak to mě moc mrzí."