Život bez Tebe

36. Adamovo vítězství

"Nebo to mám udělat sama?" Sid si uvědomovala, že její tón je příliš drsný a mluvit tak s Roklovou by neměla, ale byla ze své nadřízené na tolik zklamaná, že se nedokázala ovládnout, a to ani potom, co jí Adam stiskl i druhý loket a pevným sevřením jí naznačoval, aby brzdila.
"No dobrá," řekla paní ředitelka. Otevřela pracovní notebook, zapojila ho na větší monitor stojící na stolku v pravém rohu místnosti u okna, aby volajícího viděli řádně všichni v kanceláři a vytočila video hovor s ředitelem ZOO v San Diegu. Po několika okamžicích ředitel hovor přijal, zdvořile pozdravil a vyjádřil radost, že jsou opět ve spojení. Nejprve začala paní ředitelka, která ho taktéž pozdravila a začala s tím, že Adam provedl svou první operaci u nich v ZOO. Dále už mluvila hlavně Sid. Povyprávěla mu celý průběh a zdvořile se ho zeptala na názor k tomuto postupu. A pak už převzal slovo pan ředitel. Vyjádřil milé překvapení, že měl Adam už v tak krátkém čase možnost předat první novou odbornou zkušenost ZOO Safari park Dvůr Králové a vlastně potvrdil, že jde o účinný postup, který se osvědčil a pro zvíře je to stoprocentně lepší a šetrnější než ho trápit pravidelným čištěním. Zároveň nabídl spoustu odborných článků, které to potvrzují a případnou konzultaci s jejich hlavním chovatelem plazů, který byl s Adamem mezi prvními, co tuto operaci v jejich ZOO realizoval. Čím déle mluvil, tím byla Sid klidnější a pomalu z ní vyprchával vztek a tlak, zkrátka jí pomalu padal kámen ze srdce. Adam, který stále svíral její lokty, cítil, jak je čím dál tím uvolněnější. Oproti tomu Albert vypadal čím dál víc naštvanější a šokovanější a Roklová zase překvapenější a zahanbenější. Když pan ředitel domluvil, Sid vyjádřila vděčnost za to, že sem Adama poslal a že se mohli něčemu přiučit. S panem ředitelem se ředitelka Roklová uctivě rozloučila a hovor skončil. Sid, která si změřila naštvaný výraz Alberta, se na chvíli ušklíbla, aby mu vyjádřila nechuť z její strany. Otočila se na Adama a vítězoslavně se usmála. Adam jí pustil, aby jí vrátil prostor a postavil se vedle ní: "Je tedy už doufám jasné, že článek je založený na lži, na pošpinění téhle ZOO," řekl po chvíli a založil ruce na prsou: "na pošpinění mojí reputace a reputace Sid vlastně taky." Albert si nervózně odkašlal a bylo vidět, že mu to v hlavě šrotuje a snaží se vymyslet, co dál: "No, Alberte," řekla ředitelka a stočila k němu pohled: "Jste náš PR manažer, tak se čiňte a situaci s novinami, které vydali ten článek, vyřešte a požadujte oficiální omluvu. Také naplánujte tiskovou konferenci, kde já, Adam a Anežka učiníme prohlášení a uvedeme situaci na pravou míru." Paní ředitelka schválně vybrala Anežku, protože věděla, že Sid před novináři odmítá vystupovat, a to nejen proto, že je Novotná, ale proto, že je jí to zkrátka nepříjemné. Sid jí za to byla vděčná. Albert neochotně přikývl a beze slova odešel k sobě. Adam a Sid si vyměnili spokojené pohledy a usmáli se na sebe: "Děkujeme za pomoc, paní ředitelko," řekl Adam, chytil Sid za ruku a společně opustili evidentně spokojeně vyhlížející Roklovou, které se viditelně ulevilo. Když Adam zavřel dveře kanceláře, Sid se pustila jeho ruky a na chvíli se oba zastavili. Stáli proti sobě a ani jeden se neměl k tomu cokoli říct. Mlčky se na sebe dívali a oba ze sebe byli nervózní. Až Adam udělal krok k ní a objal jí. Sid to překvapilo, ale obejmutí mu opětovala. Položila dlaně na jeho lopatky a chvíli se ho pevně držela. Po několika dlouhých vteřinách se nakonec pustili a nesměle se na sebe usmáli: "Byla jsi skvělá," řekl Adam vzápětí: "Udělala jsem to pro nás pro oba. Nemám ráda nespravedlnost a ačkoli jsem s tím ze začátku taky nesouhlasila, nakonec se ukázalo, že si měl pravdu. Jako vždycky," zasmála se a Adam jí se smíchem doprovodil. Chvíli se na sebe dívali, až Sid zvážněla: "Už musím jít. Potřebují mě u lemurů, tak... se uvidíme později." Adam přikývl a Sid odešla. V následujících hodinách se celou ZOO šířily řeči o článku a všichni dedukovali různé závěry. Někteří správně usuzovali, že by Sid ani Adam neudělali nic, co by nebylo v zájmu zvířete. Jiní zase naopak oba pomlouvali, ale to byly hlavně kolegyně, které Sid záviděly mládí, krásu, úspěchy v práci, bohatství její rodiny a také zcela evidentní zájem toho nové fešáka ze San Diega o její osobu. Ano, nešlo přehlédnout, že o ní stál. Sid jejich pomluvy netrápily. Byla šťastná, že se to vysvětlilo. Adamovi se ulevilo a co teprve Roklové. Jen Albert  byl vzteky bez sebe a co teprve jeho kamarád, který článek napsal: "Uvědomuješ si, do jaký si mě dostal pozice? Ujišťoval si mě, že to bude průser a ten Hruška z toho nemůže vybruslit!!!"
"No dobře, tak jsem se zmýlil. Kdo to mohl tušit! Když jsem je slyšel o tom diskutovat, znělo to, že je to spíš nějakej hokus pokus... Tak holt napíšeš jednu omluvu no..." Bránil se Albert do telefonu. Kamaráda to ale moc neuspokojilo: "Děláš si srandu? Víš, jak je šéfredaktor nasranej. Já teď jako idiot budu psát omluvu a na tu tiskovku posílá tu krávu protekční, která už měsíce dostává ty nejlepší reportáže. Fakt skvělý. Díky, kamaráde!" Albertův kamarád běsnil a vzteky třísknul s telefonem. Faktem je, že tentokrát to Albert podělal na celé čáře a musel uznat, že mu zavařil. Ale to bylo momentálně to poslední, co ho zajímalo. Bylo nutné vymyslet nový plán, protože Albert ještě neřekl poslední slovo.