Život bez Tebe

50. Chci mít rodinu

Bylo to skoro jako tichá domácnost. Večeřeli mlčky, uklízeli nádobí a až když se posadili do obýváku na gauč, tak promluvili, aby vybrali film, na který budou koukat. Ani jeden nechtěl začít. Řešit otázku spát spolu - nespat spolu, nedokázal otevřít ani jeden. Nebylo to zrovna téma, do kterého by se člověk hrnul. Sid měla takový divný pocit, že jí prostě nechce. Možná se mu zošklivila? Co když jí nechce, protože se bojí, že mu nebude schopná dát dítě? Je možné, že jí díky tomu potratu nepovažuje za ženu? Sid na to nechtěla ani pomyslet. Zatřepala hlavou, aby odehnala zlé myšlenky a neuvědomila si, že je Adam s ní. Naštěstí pro ní ale byla v zapnutém filmu zrovna jedna nehezká scéna a tak si nejspíš myslel, že odvrací zrak od obrazovky. Zasmál se tomu a položil jí ruku kolem ramen, aby jí podpořil. Sid si přisedla blíž a položila si hlavu na jeho hruď. Adam jí hladil po paži a ona se snažila si tohle další rande užít. Nemohla se ale pořád zbavit myšlenky, že je Adamem jako žena nechtěná. Když se v druhé půlce filmu schylovalo k romantické chvilce, byl to překvapivě Adam, kdo jí vzal prsty za bradu, zaklonil její hlavu opřenou o jeho rameno a s úsměvem na tváři jí políbil špičku nosu, tváře a nakonec i rty. Netrvalo dlouho a jejich líbání bylo čím dál tím víc náruživé a to většinou vedlo jen k jednomu. Jenže to Adam jako vždy zastavil a Sid se tím stala odmítnutou už minimálně po třetí. Neměla na výběr, musela přejít ke konfrontaci. Naštvaně se zvedla, vypla televizi a přešla doprostřed místnosti. Adam věděl, kam bude rozhovor směřovat, předklonil se a opřel se předloktím o stehna. Sid se postavila s rukama založenýma v bok a jediné co je dělilo byl konferenční stolek.
"O co sakra jde?" Sid přešla do útoku prakticky hned a byla opravdu zvědavá, na čem vlastně je: "Podívej, já chápu, že jsem to před pár týdny zavinila já... tenhle Tvůj nezájem, ale... Už jsou to skoro dva měsíce. Nemyslíš, že je čas postoupit trochu dál? Nebo to jsem tak ošklivá?"
"Prosím Tě, co to povídáš?" Ohradil se Adam hned: "Zbláznila ses? Není krásnější holky než..."
"Tak v čem je teda problém?" Vystartovala po něm, aniž by ho nechala domluvit: "Přece to nemůže být jenom o tom, co se stalo. Když jsem tenkrát utekla z Tvého bytu."
"Ty to nechápeš," řekl Adam a naštvaně vstal: "Já mám strach. To je celý."
"A z čeho? Je to už dlouho, co jsme spolu byli, pravda... Já jsem neměla žádného od Tvého odjezdu a ztráty dítěte, ale jsem připravená. To já to mám říct. Ne Ty. Já." Adam se na ní podíval a vypadal, že jí to moc nevěří. Stejně jako ona založil ruce v bok a stál k ní bokem, takže sledovala jeho zamyšlenou tvář z profilu.
"Já taky s žádnou nebyl, co jsem odjel. Víš Sid... Ty to celé vidíš špatně. Nejde o to, že Tě nechci. Samozřejmě, že Tě chci. Bože, chci Tě fakt strašně moc. Neumíš si ani představit, jak trpím po každé, když Tě líbám, protože vím, že se musím krotit. Chci Tě mít, chci abys byla moje žena, chci s Tebou mít děti. Chci být stále s Tebou, ale mám strach, že se do toho nutíš a že nejsi připravená, jak tvrdíš. Bojím se, že ze mě začneš mít strach a já budu vypadat, jak nějakej sexuální závislák, co Tě do toho nutí, protože bez toho nemůže bejt."
"To nemyslíš vážně, že ne?" Řekla Sid a kroutila nad ním hlavou: "Bože, v životě by mě nenapadlo, že budu přesvědčovat chlapa, aby semnou spal. Tohle je fakt dost ponižující. Takže Ti opravdu děkuju za to, že si mě dostal do téhle pozice a že jsem opět minimálně po třetí odmítnutá. Hned se cítím líp. Super," vztekala se Sid: "tak tedy přespi na gauči. Já jdu spát... A sama!" Adam jí chtěl zastavit, ale nevěděl co říct a tak jen cuknul, když třískla dveřmi a unaveně se posadil na opěradlo gauče. Pak se jen sklouzl dolů na záda a zůstal ležel s vířícími myšlenkami, které nevedly k žádnému řešení.

Další den ráno se vzbudil první. Udělal Sid snídani a napsal jí vzkaz, že musel odejít, ale vrátí se později. Byl víkend, takže se do práce nešlo, Adam ale už nemohl riskovat další noc bez Sid a tak se rozhodl, že i když je to choulostivé, probrat situaci s Alicí. Bohužel to s nikým jiným řešit nemohl. Anežka byla mimo město, protože vzala Elišku a vnuky k moři a kromě ní a Alice nikdo nevěděl o Sidiném potratu a to byl hlavní kámen úrazu. Bál se, že se do toho Sid nutí, že se bojí, že s ním bude znovu těhotná a že to zase blbě dopadne. Její máma je jediná, která mu může pomoct, i když je to tak intimní věc. Když Alici v kavárně vysvětlil situaci, Alice se mračila a vypadala rozzlobeně: "Jsi idiot!" Řekla mu na přímo a vyvedla ho z koncentrace.
"No tak já Ti děkuju za upřímnost, Ali, ale tohle já už dávno vím. Co nějaká rada?" Alice se tomu zasmála: "No... Ona musí rozhodnout, jestli je připravená, ne Ty. Prostě to musíš risknout. Buď Tě znovu odmítne nebo se Ti oddá a já jsem přesvědčená, že dojde na druhou variantu. Minulost hodila za hlavu. Tolik měsíců si bojoval o druhou šanci a když už jí máš, tak od ní utíkáš. Chyť štěstí za pačesy a nepřemýšlej nad tím tolik. To je moje rada."