Život bez Tebe

17. Zpátky do práce

O pár dní později se Sid s Adélkou konečně chystaly do práce. Adélka už chodila dva dny, protože paní ředitelka jí nutně potřebovala k několika schůzkám, Sid si to ale ještě prodloužila, aby nabrala síly a popravdě se jí kvůli Adamovi ani do práce nechtělo. Pořád ještě neměli možnost se vidět nebo si promluvit o tom, jak se k sobě budou navzájem chovat a Sid bylo jasné, že se rozhovoru v tomto duchu asi nevyhne. Pořád na to myslela a snažila se na to připravit psychicky. Navíc jí Anežka psala zprávu s textem, který jí nenechal klidnou:
"Byl tu Adam a pídil se potom, kde si, proč tam si a jestli se Ti něco nestalo? Myslím, že se o Tebe bojí :-D" Sid si myslela, že si z ní hlavně Anežka utahuje, ale stejně jí to znervóznilo.
"Moc vtipný :-D Cos mu řekla?" Odpověděla a snažila se neznít moc zvědavě, Anežce to ale bylo jasné: "Nic, řekla jsem, že máš volno a pomáháš kamarádce. Že Ti nic není a že by se o to hlavně vůbec neměl zajímat. Pak jen něco odsekl a odešel. Prostě byl milej jako vždycky no... :-D"
"Ok, tak díky za info. Snad dá pokoj. Stejně si s ním pak budu muset promluvit." Odepsala Sid a víc už o tom nechtěla mluvit: "Taky si myslím :-) Tak ještě užívej volno a zkus na něj moc nemyslet :-)" Rozloučila se Anežka a do jejího dalšího nástupu do práce jí už nenapsala. Zbytek volna ale utekl rychleji, než se zdálo a Sid už opravdu musela do práce. Ráno se vypravila ještě před Adélkou, která chodila do práce jako asistentka později než ošetřovatelé a po cestě se snažila nemyslet na Adama. Dnes se ale zařekla, že s ním musí za každou cenu mluvit, aby to mezi sebou jednou pro vždy uzavřeli. Ráno tedy prošla vstupem ZOO a zamířila si to rovnou do veterinárního pavilonu. Její kolegyně tam ještě nebyla, takže si v klidu udělala kávu a začala kontrolovat záznamy svých pacientů, které po ní Anežka po dobu její nepřítomnosti převzala a podívala se do kalendáře, aby se připravila na to, co jí dneska všechno čeká. Když dopila kávu, oblékla se do sterilnějšího oblečení, protože z kalendáře zjistila, že dělá jednodušší zákrok jedné malé opičce a dala se do práce. Když byla hotová, vylezla z operačního sálu a stále uspanou opičku převezla na pooperační. Po další kontrole jí přesunula do kotce, aby dospala narkózu a nechala jí dokapat infuzi. Vyšla z pooperačního a šla rovnou do hlavní ordinace. Ještě si ani nestihla převléct operační dlouhé bílé kalhoty a tmavě fialový mundúr s logem ZOO a jejich veterinární ordinace, kterou nosily pouze k zákrokům, když se k ní do ordinace připojila Anežka. Sid si zrovna sundávala zdravotnické rukavice a zbavovala se roušky, kterou měla zachycenou za ušima, ale staženou pod bradou: "Ahoj Any, dneska nějak pozdě, ne?"
"Ahoj, Sid," odpověděla jí Anežka na pozdrav a posadila se ke stolu: "Já už tu byla, když si operovala. Myslela jsem, že na mě počkáš a uděláme to spolu?"
"To nebylo nic dramatického, u toho jsme nemusely být obě," usmála se Sid a otočila se k ní: "Kde si byla?" Anežka si unaveně promnula oči: "Prosím Tě, můžu Tě požádat... Nešla bys za mě do tropického lesa? Adam potřebuje prohlédnout jednu želvu paprsčitou a já musím k žirafám za Eliškou," poprosila jí Anežka a nešťastně sledovala Sidin výraz, když slyšela Adamovo jméno: "Pfff... No nemám radost," odpověděla jí: "stihnu se převléct?"
"Ne, běž tam rovnou, prosím," řekla Anežka s psíma očima upřenýma na mladší kolegyni: "A omlouvám se, já vím, že když je to Adam... no prostě, že jsem Ti slíbila, že Tě budu před těmito střety chránit a brát to na sebe, ale..."
"Ne, to je v pohodě," přerušila jí Sid a zarazila jí pozdviženou dlaní směrem k ní: "stejně s ním musím pak mluvit, tak to budu mít aspoň za sebou." Anežce se ulevilo a oddychla si, zatímco Sid se na ní usmála a rychle zmizela za posuvnými dveřmi ordinace s brašnou v ruce. Šla rovnou do Madagaskaru, stále oblečená do operačního mundúru v krátkých rukávech, a snažila se ignorovat pohledy jiných. Většinou s Anežkou takhle oblečené po ZOO nechodily, tak to byl takový nezvyk. Když dorazila do pavilonu, vešla dovnitř a procházela dřevěnou lávkou, která vedla skrz. Rozhlížela se kolem a čekala, že někde uvidí mužskou vysokou postavu oblečenou v černém a s nasazeným pohledem pořádného bručouna, ale nikde ho neviděla. Prošla kolem velkého vodopádu s orangutany, míjela lemury maki, skryté jezírko s různým druhem ptáků a další zvířata, ale po Adamovi a želvě k ošetření ani stopy. Rozhodla se tedy, že půjde po lávce zpátky. Když se ale otočila, zvolila o trošku prudší pohyb a tak silně vrazila do muže, kterého hledala. Sid z ruky vyklouzla brašna a kdyby nezachytil dlaněmi její lokty a nedal jí tak možnost opřít se o něj, nejspíš by upadla. Sid cítila, jak se její do výšky vyčesaný cop zhoupl po jejích zádech a když získala zpět svoji rovnováhu, zadívala se mu do očí a nebyla schopná slova. Stála s lokty v jeho dlaních, opřená svou přední částí těla o jeho, s dlaněmi na jeho hrudníku a mírně sevřenými prsty, kterými držela jeho tričko a jenom se na něj překvapeně dívala, zatímco on se díval na ní. Ani jeden nebyl schopný cokoli říct a oba čekali na to, co udělá ten druhý.