Život bez Tebe

23. Strach z odpuštění

"No... takže by to mohly být zauzlovaná střeva," konstatovala Anežka, když Sid odsunula ultrazvuk: "takže dáme klystýr..."
"A budeme sledovat jeho výkaly ve dne v noci," přerušila jí Sid napůl pobaveně, napůl otráveně.
"No... jedna z ne příliš příjemných částí naší práce," zasmála se Anežka a Sid se jen ušklíbla, zatímco ve stoje zapisovala výsledek vyšetření ultrazvuku do zdravotní karty tuleně Ollieho. Anežka jí chvíli pozorovala. Opravdu se jí zdála nějaká nabroušená, jak říkal Franta. Rozhodla se tedy, že se opatrně zeptá: "Hele," začala pomalu a sedla si na bobek k nemocnému Olliemu, aby ho pohladila: "Franta měl výjimečně pravdu. Co je s Tebou? Něco se stalo? Možná... Adam?" Sid zvedla oči od zdravotní karty, tužku zahákla za desky, povzdechla si a objala rukama své tělo tak, aby si desky přitiskla k tělu: "Ano i ne," odpověděla nejistě: "jde o Adama, ale tentokrát trochu jinak." Anežka, která k ní od Ollieho vzhlédla se tvářila nechápavě a tak si Sid znovu povzdechla a jeden pramen vlasů, který se jí uvolnil z vyčesaného drdolu, si zastrčila za ucho. Rukou se pak znovu objala a zkusila to Anežce lépe vysvětlit: "Totiž... Adam dnes pomáhal s Olliem, když ho přivezli a... Co čert nechtěl, přišla babička..."
"A jéje," Anežka to skoro vykřikla a postavila se zase na nohy: "Už chápu. Přišla babička, viděla Adama a udělala scénu." Anežka přistoupila k pultu a opřela se předloktím, aby se jí pohodlněji stálo. Sid udělala na druhé straně pultu totéž, jen předtím položila zdravotní kartu: "Totiž... vlastně ani ne, ale chtěla... Jenže s tímhle chudáčkem bylo práce, tak jsem jí řekla, že teď fakt ne. Pak se do toho ale vložil Adam a řekl jí, že by si měli promluvit sami dva." Čím víc Sid mluvila, tím byla naštvanější: "Co si tam asi tak říkají? A co si to vůbec dovoluje? On už s ní nemá co mluvit!"
"Ale Sid... Poslyš, já jsem ta poslední, co by se ho chtěla zastávat, ale možná to svým způsobem potřebuje i on..." Řekla Anežka, nicméně Sid nevypadala, že by to nějak chápala: "Jak to myslíš?"
"No... jde o to, že my vlastně nevíme, jak žil, když Tě opustil a odjel. Sama si říkala, že si asi z války nese nějaké neduhy a teď je vlastně v pozici toho zlýho i potom, čím si prošel. I když s tím nemáš nic společného, tak je to taky součástí jeho života a jeho bytí, stejně jako jeho minulost spojená s Tebou. To, co se stalo mezi vámi dřív, na tom nic nemění. Prostě si myslím, že si to taky potřebuje uzavřít." Sid jí poslouchala a vypadala, že o tom opravdu silně přemýšlí: "Možná máš pravdu, ale i tak jsem naštvaná. Neměl by s ní mluvit, ne beze mně."
"Víš co Tě žere, Sid?" Řekla Anežka najednou a zvedla se na rukou tak, aby se opřela o pult celým svým tělem. Napřímila se a koukala na Sid, která byla pořád opřená o předloktí a jednu ruku schovávala do dlaně té druhé: "Že nad tím nemáš kontrolu," odpověděla jí sebejistě.
"Celou tu dobu, co byl pryč a Ty si tu bojovala, aby ses dala psychicky dohromady z rozchodu, z potratu, abys dostudovala a dala sis život dohromady, si byla zkrátka zvyklá, že Tě litovali a obskakovali. Prostě si byla zvyklá, že Adam byl ten zlej. Ale teď je zpátky a Ty si tím nejsi jistá a bojíš se, že pokud mu odpustí ostatní z Tvé rodiny, budeš muset taky." Sid sklopila hlavu a začala hypnotizovat své ruce. Chvíli nad tím uvažovala a ačkoli věděla, že má Anežka nejspíš pravdu, pořád byla navztekaná: "No..." začala po pár okamžicích a také se napřímila: "ať tak či tak... Stejně nemá právo s ní mluvit a upřímně, je mi fuk, co má za sebou a co si v sobě potřebuje nebo nepotřebuje uzavřít. Já přišla o dítě zatímco si on hrál ve válce na hrdinu. Já tu brečela, trpěla, zatímco on si namlouval, že jsem vdaná a mám děti. Promiň, ale já pro něj nemám pochopení," řekla příkře a s těmito slovy i odešla z ordinace a ani slova, která na ní ještě Anežka zakřičela, jí nezastavila: "Ty se mu bojíš odpustit, aby si znovu netrpěla. Bojíš se, že Ti zase ublíží! O tom to je! Přiznej si to aspoň, Sido!"
Sid šla naštvaným krokem přímo do infocentra, kde čekala, že Adam s její babičkou ještě bude, nicméně se pletla. Šla uličkou mezi výběhy zvířat a najednou viděla Adama, jak překračuje dřevěnou ohradu ve tvaru spojených válců kolem želv obrovských s hráběmi v ruce. Nejspíš pomáhal s čištěním, to Sid ale aktuálně vůbec nezajímalo. Prošla kolem stánku s občerstvením a šla přímo k němu. Adam si jí všiml a usmál se na ní. Když ale viděl, jak se tváří, rychle ho to přešlo. Sid se před ním zastavila a z očí jí šlehaly blesky: "Co to mělo bejt s tou mojí babičkou?" Zaútočila okamžitě a řekněme, že úplně potichu nebyla: "To Ti přijde normální? Řešit s ní naše věci? Jaký vyjasňování rolí, ty vole?"
"Sid, prosím Tě, uklidni se, plašíš zvířata i návštěvníky," řekl Adam klidně a opřel hrábě o dřevěnou ohradu: "o nic přece nešlo. Sidonie je v pohodě a to je hlavní."
"No to je super, že je v pohodě.... Jeeeeeej," zajásala Sid ironicky a slavnostně se zavlnila. Následně znovu zvážněla a chtěla začít zase křičet. Za zády Adama ale spatřila babičku, která se nejspíš vracela od Roklové a na chvíli se u nich zastavila. Sid zdřevěněla a jen čekala, co od babičky ještě dnes přijde.