Dřív než mě přestaneš milovat

13. ~ Minulost nechám za sebou

Eric

Dneska je pátek a já jsem odhodlaný, říct Vivien o tom, že jsem byl do ní zamilovaný celejch pět let, vím že to nebude lehký, ale já to dám. Něco jsem si uvědomil a to že dokud jí to neřeknu, nedokážu se přes to přenést a to je prostě fakt s kterým nedokážu nic udělat.

Ráno se probudím a jdu si zaběhat do posilovny, není nad klasiku, zaběhám si na běžícím pásu, dám si pár kluků, zazvedám si činky, po čem už mám dost a běžím zpátky.

Dám si sprchu, udělám si lívance s nutelou a jahodami, radši víc než míň, protože znám svoje spolubydlící a jdu si sednout k telce.

Kluci si velmi rádi dají lívance které jsem jim udělal a sednou si pak ke mě, ty lívance se mi dneska povedli, což dosvědčuje i to, že se po nic jenom zapráší a i když jsem jich udělal vážně hodně, nezbude ani jeden a to jsem si je chtěl dát k snídani.

Philippovi s Nicem začínají přednášky, až od devíti.

Takže jedu jenom s Davidem.

„Davide a jak ses měl na tý párty, slyšel jsem že nás tým měl co oslavovat."

„Jo to máš pravdu, vyhráli jsme. Ta párty byla super a byla tam jedna nádherná holka, Christine se jmenovala, no ale byl v tom háček. Chtěla by vztah a ty víš že já ho zrovna teď nevyhledávám. "

„To ví přece skoro každej, že ty nejsi typ na vztahy."

„Ale hrozně mě to mrzí, protože kdybych hledal holku, tak ona by byla perfektní. Je milá, krásná a nezajímá se o mě, jenom kvůli tomu že jsem basketbalista. Tak jak to dělá každá druhá. "

„Hele kámo takhle jsem tě ještě neviděl o někom básnit, zklidni se. A ty vážně nechceš zkusit s někým chodit, mohlo by ti to pomoct, konečně zjistit co chceš."

„A nebo by to spíš jenom ublížilo jak mě tak jí. To tak, nejsem prostě na vztahy, každou holku s kterou sem kdy chodil, jsem rozbrečel minimálně dvakrát a pokaždý jsem kvůli tý holce někoho zbil."

„Je to tvoje věc. A už jsme tady tak čus."

„Čau a ještě si to rozmyslím." pak vystoupí z auta a jde opačným směrem než já.

Přežiju tři přednášky a potom mířím za Viv.

~

Za patnáct minut už stojím před jejím bytem a zazvonil na zvonek.

Vyjde jedna z jejích spolubydlících, tahle se myslím jmenuje Anna a pustí mě dál.

Vivien najdu v jejím pokoji, jak právě nadšeně kouká na počítač, když mě uvidí její pusa se zvlní do úsměvu a jde mě obejmout.

Pozve mě, abych si k ní přisedl a koukal se s ní.

Já ale odmítnu a řeknu, že jí potřebuju něco říct. Chvíli se tváří vykolejeně, ale pak mě pobídne, abych začal. Tak začnu.

„Vivien tohle jsem ti ještě neřekl. Ty jsi se mě na to, ale ptala už mockrát. Víš ten důvod, proč jsem neměl na střední ani jednu holku, jsi ty. Byl jsem do tebe blázen celou střední." když to dořeknu, Vivien se zatváří, jako kdyby jí to najednou všechno došlo. Taky že jí měla co docházet.

„Ericu mě to moc mrzí, byla jsem hloupá, že jsem to celou dobu neviděla a teď se cítím stejně hloupě."

„Ale prosím tě nepřeháněj to Viv, co bylo bylo." řeknu a obejmu ji. Ona se mi zaboří do ramene a já si připadám jako kdybych měl v náruči panenku.

Po pár minutách se odtrhne a podívá se mi do očí, podívá se mi do nich s náznakem soucitu a porozumění.

„Jdem se kouknout na Šíleně bohaté asiaty." zeptám se, jí se na tváři vykouzlí úsměv a s nadšením přikývne.

Koukáme se na to a nic neříkáme, protože Viv nesnáší, když jí do filmu kecám.

Po filmu vytáhneme taneční podložky který oba milujeme.

Pustíme tam Give me give me more a Vivien si nastaví mírně pokročilé a já pokročilé. Kmitáme jak o závod a já se konci stihnu dopravovat až úplně na nejvyšší úroveň výzvu.

K večeru udělám volská oka se slaninou a Vivien mě pochválí, že já je dělám nejlepší. Sníme to a já se s Vivien rozloučím.

~

Když dorazím domů, mám náladu na jediné, takže si seberu věci a vyrazím na svoje oblíbené místo do né přísliš známého street dance centra Art. Ví o něm pouze badšenci street dancu a pár ostatních lidí. Není to vyloženě nic tajného máme ig a i webovou stránku, ale za to nemáme řvoucí nápis nebo plakát před naším centrem, takže moc lidí neví kde sídlíme vlastně je to naprostá menšina.

Když tam přijdu, hudba řve na plno, je tady zhasnuto, svítí jenom problikávající ledky a všichni tančí jak je to napadne, někdo v párech někdo ve skupině a někdo sám.

Je tady úžasná atmosféra jako vždy. Zahlídnu Miriam jak ke mě s dobrou náladou jako vždy pádí.

„Ježiši, Ericu díky bohu že jsi tady, dorazili sem ty z Go go a chtějí si s náma dát Battle." Go go je jedno z tanečních center tady nedaleko a Battle je vlastně taková válka street dance, kdy vyjde jeden a ten improvizovaně tančí na náhodnou písničku a pak vyjde druhý taky předvede improvizaci a porota rozhodne o vítězi.

„Ti frajírci jo ? Tak těm to natřeme." řeknu a pak si sundám koženou bundu.

Za chvíli už to začne, první jde nějakej cápek z toho jejich centra, kterýmu pustí hip hopovou písničku Industy baby. On je vážně dobrej, umí se vlnit do rytmu a drží baunc, dá i pár break dancovejch trýčků a pak už jdu na řadu já.

Mě pustí raperskou písničku Billie Elish od Armany Whita, to songu miluju. Když jdu do kolečka, lidí mě podpoří hlasytým přivítáním.

Tančím a prožívám písničku. Na nic při tom nemyslím, jen prostě nechám svoje tělo hýbat se, a dělat co umí. Ke konci vysvihnu tak zvaný freez tedy stojku na hlavě a s hlasytým potleskem a řevem lidí odejdu.

Když potom porota, uzná že jsem vyhrál, tak jsem celej večer za hvězdu.