Dřív než mě přestaneš milovat

3. ~ První den první vztahy

Elisa

Ráno jsem se probudila v tom nádherném pokoji a zjistila že mě extrémně bolí hlava.
Sešla jsem dolů a šla za Verčou která už byla vzhůru a dělala k snídani francouzské toasty, které zbožňuju. Hned jakmile mě zpozorovala, začala se vyptávat na včerejšek

„Eliso znám tě už sedm let, ale že by sis někdy dala víc jak jednu skleničku, jsem viděla poprvé." usmála se šibalsky.

„Vlastně jsem nikdy moc nepila, ani tohle nebyla zas taková výjimka nebyla, měla jsem tak dvě skleničky."řekla jsem a trochu při tom zaváhala.

Byla to lež, měla jsem jich šest, ale i přes to jednou si snad můžu dopřát, už je mi dvacet dva.

„No nevěřím, ale dneska máš svůj první den v nový škole, tak se těš, jsem ráda že budeš chodit se mnou do školy. A ještě co to včera bylo za kluka co s tebou zpíval, je pěknej. Nemyslíš ?" usmála se zákeřně.

„Hned ti o něm řeknu, ale teď pojď kousek blíž."

Když přišla, bacila jsem jí polštářem, a řekla „Tak to máš, za to že si ze mě utahuješ."

„Ale no tak, Elí řekni mi o něm něco víc, chci to vědět." a udělala na mě psí oči.

Protočila jsem oči a nakonec odpověděla „Vlastně jsme si jenom povídali, ale byl moc milej. Potřeboval trochu pomoc a odreagovat se. Má problémy s přítelkyní, tak trošku jí podvedl a teď ho to deptalo. Nic víc nic míň."

„A mimochodem ten kluk s tebou bude chodit na Ekonomiku a je dost oblíbenej bývalej basketbalista." prohodila Veronica s kamenným výrazem.

Já na ní ale vytřeštila oči a ona se usmála tím nejšibalštějším úsměvem kterej jsem kdy viděla. „Tos mi nemohla říct dřív, a co vlastně ty, máš přece kluka. Poznám ho zítra ?" zeptala jsem se.

„Jako jo poznáš, chodí se mnou na Fráninu a je hodnej milej a celkově ideální kluk." Když to říkala myslela jsem si že se za chvíli rozteče, hodila jsem do sebe dva tousty s ořechovým máslem a s Verčou v patách jsem vyrazila do školy.

~

Už jakmile jsme dorazily, zahlédla jsem kluka s milým úsměvem a očima jenom pro Verču, ona se na něj koukala ale úplně úplně stejně, jako kdyby pro ně existoval jenom ten druhý. Přišli k sobě blíž a políbili se vášnivě ale zároveň zamilovaně, měla jsem pocit jako kdybych se koukala na nějakej hodně romantickej film. Když se přestali líbat, jen se na sebe zamilovaně usmáli a Verča mě představila.

Já jsem jen řekla „Ahoj, jsem ráda že tě Verča našla, odjakživa měla hodně špatnej vkus na kluky, jak je vidět ty budeš výjimka." a natáhla jsem s úsměvem ruku.

On se jen zasmál, představil se jako Philippe a potřásl mi rukou.
Pak ještě dodal „S tím špatným vkusem asi máš pravdu, viděl jsem jednoho jejího bejvalího, hlavu měl plešatou a měl ruku samý tetování."

Jen jsem se koukla na Verču která dělala jakože nic, rozloučila se a snažila se najít učebnu Biologie. Spěchala jsem a co se nestalo někoho jsem srazila. Podal mi ruku a když jsem se jí chtěla chytnout, zvedla jsem hlavu a viděla atraktivního hnědovlasýho kluka s takovým tím klasickým klučičím kukučem. Pomohl mi vstát, nejdřív jsem si ho chvilku prohlížela a pak prolomila ticho „Moc se omlouvám jen jsem tady poprvé a hledám učebnu na Biologii a dost nestíhám."

„Taky tam jdu, mám Biologii za hlavní obor, ukážu ti kudy, po hodině ti klidně půjčím poznámky, ať nejsi pozadu, ale teď by jsme si měli vážně pohnout." ukončil větu a vydali jsme se do učebny.

Po přednášce mi půjčil poznámky a s úsměvem prohodil „Jen mě tak napadlo, jsi tady nová a asi tady nikoho moc neznáš, tak co kdybych tě po přednáškách pozval na kávu."
Já jen velmi ráda souhlasila a dala mu na sebe číslo.

~

Po přednáškách jsem se s ním teda sešla v malé a hrozně útulné kavárničce. Po stěnách byly vyvěšené obrazy
Kde už seděl a pozdravil mě.
Já jsem ho taky pozdravila a zeptala se „Tak co by si mi doporučil?"

„Obrátila si se na správného, chodím sem hodně často a vřele můžu doporučit třeba croasant s milkshakem nebo makronky s ledovou kávou."

Já si to rozmyslela rychle a protože v půlce toho povídání k nám už přišla číšnice. Takže jsem si objednala makronky s ledovou kávou. On zase croasant s mocalatte.

Mezitím než nám to přinesli, jsme se konečně stihli představit a dozvěděla jsem se o něm že se jmenuje Nicolas.
Jakmile nám to přinesli, zakousla jsem se do jedné z makronek a zjistila že je vážně úžasná. Nic se mě zeptal od kud jsem.

A já odpověďela „Jsem z Itálie. Miluju to tam, ale prostě jsem potřebovala změnu. A co ty a tvoje koníčky něco zajímavého?"

„No něco by se vlastně našlo hraju Basketball. " řekl mi.

„Jó, to je sport."

„No jo máš pravdu, to je jeden z těch sportů, kde jsou dva týmy a navzájem si snaží hodit míč do koše." zavtipkoval.

„Ty jo, ty si mi otevřel oči. " přidala jsem se.

„Je to taková nudná hra, ale napadlo mě jestli by si se na to někdy nepřišla podívat. Pár oříškových očí by mě v obecenstvu dost podpořilo."

„Hele a víš že i možná jo. Ale jsem ochotná sledovat tuhle nudnou hru, jen kvůli tomu kterej mě pozval." zalichotila jsem mu taky.

„V tom případě tě někdy rád uvidím na zápase hnědovlásko, ale teď už musím na trénink nebo mě trenér uškrtí." rozloučil se.

„Tak tě teda někdy ráda uvidím." vstala jsem že židle a u dveří mu zamávala.

~

Když jsem v šest dorazila domů Verča už měla na jazyku otázky „ Kde si byla?".

„Jen s jedním klukem v kavárně. Je milej, jmenuje se Nic a pozval mě na západ Basketu." pochlubila jsem se.

Ona si ale zakryla úsměv „To snad nemyslíš Nica Leroy. To je totiž jeden z nejžádanějších kluků, už jen kvůli tomu že hraje Basket."

Já na ní zvedla obočí a řekla „No nevím, ale asi myslím."

To už jsme jen asi do osmi mluvily a mluvily a pak si objednaly pizzu a pustily film.