Dřív než mě přestaneš milovat

10. ~ Vzpomínky

Eric

Vidím jí jak tančí s největším frájou celý naší střední, vidím Vivien, jak tančí Marcem Violotem. Já toho kluka nesnáším, když jsem byl ještě prvák tak mě šikanoval, no jenomže teď už jsem druhák a docela dost jsem nabral svaly. Taky začal hrát Basketbal, aby si mě konečně všimla a to všechno jenom aby si mě všimla.

Do háje já jí miluju a ona tančí s tím kreténem. Pak vidím jak ji sjede k zadku, pořádně ho zmáčkne a něco jí zašeptá do ucha.

Jí to vykolejí a snaží se mu vysmeknout, ale marně. On jí pevně drží, ona se mu pokusí dát facku, ale on jí shodí na zem.

To se do toho vpletu já a jednu mu vrazím. Pomůžu jí na nohy. On si otře nos a když už ona stojí za mnou a já na proti jemu vrazí mi do nosu. Já jeho ránu opětuju a vtrhne do toho ona, snaží se nás odtrhnout, ale nepovede se jí to.

„Prosím tě Ericu nech toho, on za to nestojí. Ericu prosím. Nechci aby se ti něco stalo, si můj nejlepší kamarád a já tě mám ráda. Prosím Ericu." řekne se slzami v očích. Ani netuší jak mě bolí, že mě vnímá jen jako nejlepšího kamaráda. Ale jelikož je to její přání a já bych jí snesl modrý z nebe, tak ji poslechnu a nechám toho dementa na pokoji.

Zeptám se jí jestli je v pohodě a pak vypadnene z toho baru.

Vzbudím se zpocenej a celej ztuhlej, podívám se na hodiny a zjistím že jsou čtyři hodiny ráno. Pak si vzpomenu co se mi zdála a je mi z toho smutno. Já jí miloval, miloval jsem jak se smála, jak byla roztomilá když spala a nebo jak se všem snažila pomoct, ale díky bohu už je to minulý čas. Teď ji už vnímám jen jako kamarádku.

Pak si vzpomenu na Elisu, jak byla včera v těch šatech nádherná, jak telentovaná je a taky na pohled jak se líbala s Nicem. Ten pohled se mi vůbec nelíbil.

Vstanu z postele a jdu si zaběhat. Po běhání si dám sprchu a upeču k snídani dort a to ořechový, mám ho hotový do dvou hodin a to už se z postele derou mojí spolubydlící.

Společně si sníme půlku dortu a pak už jsme na cestě do školy.

~

Dneska mám jenom jednu přednášku a to ekonomii, takže ji máme dohromady s El. Pozdravím jí a pak pochválím za včerejší vystoupení.

„Ale já zas tak dobře nezpívám. " řekne a začervená se, je tak sladká když se červená.

„To jsou keci v kleci, máš krásnej hlas. Musíš být asi dost hudebně nadaná celkově, hraješ na něco ?"

„Ne nehraju, nějak mě to nikdy nelákalo a co ty a hudba ?"

„No já hraju na kytaru a taky . . ." zastavím se u toho protože si nejsem jistej že chci aby to věděla, protože když tenhle sport dělá kluk je to trochu trapný a ne netwerkuju.

„Co a taky ?" zeptá se zvědavě a já jí díky bohu nestihnu odpověďet, protože do třídy přijde pan profesor.

Když skončí přednáška, zmizím ještě dřív než si toho El všimne, aby se nestihla vrátit k tématu.

~

Vrátím se domů a jelikož jsem dneska naspal jen pět hodin, tak usnu na gauči.

„Zítra s ním půjdu na rande. Umíš si to představit, já jdu na rande s nejhezčím klukem na škole." je z toho celá úplně vedle „Já jdu na rande s Oliverem, pořád se z toho nemůžu vzpamatovat."

Už zase jde na rande s nějakým kreténem, kterej mysli místo mozkem tím co má mezi nohama.

„Já si půjdu zkusit, šaty na to rande tak buď upřímnej a když budu vypadat blbě, řekni mi to."

Když vyjde z koupelny tak ale vůbec nevypadá blbě, naopak je překrásná. Má na sobě krásné červené šaty na ramínka pod nohy, červené lodičky, černou kabelku, černé sexy silonky a na hlavě černý baret. Pomalu popadám dech, abych zhodnotil jak vypadá.

„Vypadáš překrásně, on si tě snad ani nezaslouží. Je to elegantní a máš svůj styl."

Ona se uculí a chce něco říct, když už zazvoní zvonek a ona se se mnou rozloučí.

Po pěti hodinách přijde a začne básnit o tom jak je úžasnej a jak to rande bylo úžasný a prostě všechno bylo úžasný.

Po příští schůzce s ním se ale vrací se špatnou náladou. Zeptám se jí co se stalo a když se dozvím, že ten šmejd jí chtěl dostat jenom do postele, tak se sice nedivím ale jsem na něj naštvanej.

Nechám jí ať se mi výbrečí do náruče a další den už má lepší náladu.

Když odejde do školy, tak si chytnu toho hajzla, vrazím mu a donutím ho aby se jí omluvil.

Vzbudím se, ještě spocenější než ráno a jdu si zaboxovat. Tohle normálně nedělám, dělám to jenom když že sebe vážně potřebuju vymlátit pocity, po boxu se cítím líp a navíc mě to unaví. Takže když se vrátím domů, tak se jenom najím a jdu spát a tentokrát už spím bezesnu.

Tak od teď budu kapitoly zveřejňovat každý čtvrtek,
předpokládám že po pár týdnech začnu zveřejňovat i v neděli,
ale teď když je začátek školního roku toho je na mě moc,
prvních deset jsem zveřejnila naráz, abyste měli takovou ochutnávku příběhu.
Snad se příběh líbí.

Vaše Verča