Dřív než mě přestaneš milovat

9. ~ Konec večeře konec randění

Elisa

Když dozpívám podívám se do publika a všichni nadšeně tleskají a já si to užívám jako nikdy před tím.

Když zpívám mám možnost vyjádřit svoje emoce a miluju to, ale neříkám, že potlesk publika nemiluju a že mě nemotivuje, protože okolo zpívání miluju snad úplně všechno.

Zastavím se pohledem u dvou osob, které tleskají a já je znám, je to Eric s Vivien a asi jsou na rande.

Přejede mi mráz po zádech a jako by ze mě byl na chvíli kámen, cítím knedlík v krku, ale pak mi dojde, že se mračím, takže se na ně usměju, a zamávám jim.

Pak mě pochválí Nic „Zpíváš nádherně, ne nádherně je vlastně slovo nevystihujicí tvůj talent, ty zpíváš velkolepě. Proč si mi o svém skrytém talentu neřekla ?"

„Nebyla vhodná příležitost a nepřeháněj to zpívám dobře, ale nemusíš to tak přehánět."

Nic se na mě roztomile podívá a my se políbíme, tleskání, je ještě hlasitější a následně přejdeme ke stolu.

A mě se zmocní vlna výčitek, že jsem se tak zasekla, jenom kvůli tomu že je tu Eric s Vivien, jsem hrozná, ale nemůžu se tím moc dlouho zabývat, protože na mě mluví Nic „Co si vůbec celej dnešek dělala ?"

„No znáš to jen jsem se tak povalovala s Verčou, čučeli jsme na filmy povídali si atd. A ty ?"

„ Já jsem měl trénink a trenér nám dává dost zabrat, takže jsem utahanej jak pes, ale tvoje vystoupení mi vlilo novou sílu do žil a taky to jak si nádherná, už jsem ti to řekl."

„Ale nepřeháněj to a ty si mi vlastně taky neřekl že hraješ na klavír. Ještě nějaké jiné koníčky. ?"

„Nech se překvapit na příště." a dotkne se něho nosu.

To už dojde cíšník s jídlem a pustíme se do toho, hned po prvním soustu slastné vzlyknu.

Nic to nenechá bez povšimnutí a řekne že je rád, že mi chutná.

No taky že mě chutná a to hodně.

Zbytek večera si povídáme a já si to hrozně užívám.

Nicolas mě chápe a řeč nikdy nestojí.

Ke konci večera těsně před tím než se rozloučíme se mě Nic zeptá „Hele už spolu chvíli randíme a tak mě napadlo, jestli by si se mnou nechtěla chodit?"

Já se snad rozpustím, on je tak sladkej, já ho nadšeně obejmu, zvednu k němu hlavu a pak odpovím „ Nicolasi budu s tebou chodit velmi ráda a pak ho políbím.

Líbáme se toužebně a dlouho jako by to bylo poprvé, co jsme se políbili a nemůžeme se toho nabažit.

Pak se rozloučíme a já nasednu do svého auta a Nic do svého.

~

Když dorazím domů tak Verče všechno vyprávím a ona polyká každé moje slovo.

Pak si už jenom lehnu a vzpomínám na dnešní den, jak to bylo všechno perfektní a pak na mě padne vlna viny, nemám co žárlit na jiný holky a natož na kámošku, jen kvůli tomu že jí vzal ven kluk kterej se mi očividně líbí.

Když mi ta myšlenka projede hlavou tak se zděsím.

On se mi nesmí líbit a s touhle myšlenkou už usnu.