Dřív než mě přestaneš milovat

1. ~ Jiná země jiné mravy

Elisa

Myšlení mě někdy stejně jako jiné zabíjí, proto jsem se rozhodla, minulost nechat minulostí. Víte že každý měsíc naše buňky odumírají, takže když se viníme za něco co se stalo už dávno, viníme už v podstatě mrtvého člověka.
Přesně proto jsem odjela a rozhodla se žít nový život. Kamarádka mě už dlouho přemlouvala abych za ní přijela do Francie, ale ta dálka byla otřesná, jsem Italka a miluji svoji rodnou zemi, ale tohle byly zdaleka jiné podmínky.

~

A teď jsem tu, stojím před jejím domem do kterého jsem se rozhodla přijet bez jediné zmínky. Já vím tohle jsem vážně nedomyslela. No ale teď už je pozdě se vinit, už jsem tak učinila a nelituji, udělala jsem to nejlepší, co jsem mohla. Takže jsem zazvonila na ten blbej zvonek a za pár minut už ve dveřích stála s těma modrýma kukadlama, upírající svůj pohled na mě, mě už zase dojde jak krásná je modrooká a černovlasá a teď má výraz přesně vystihujícím její překvapení.

Já se zmohla na to říct jen jedno slovo „Ahoj" a ona mě též pozdravila, pomohla mi s věcmi i přes všechny otázky které by mi jistě chtěla položit a trpělivě počkala než si sednu, napiju se a začnu mluvit. Ta její trpělivosti mě vždycky fascinuje a nikdy nepřestane.

Tak jsem začala s mluvením „Moc se omlouvám, že jsem nic neřekla, ale moji rodiče no oni." Začala jsem koktat a potlačovat slzy, ale i tak se snažila usmívat a pokračovat „Máma ona se zabila při auto nehodě a t táta." To už jsem se neudržela a rozbrečela se. „No on táta ten no ten to nezvládl a devět dnů po tom umřel na infarkt. Bylo to pro mě teď težký. Ale to mě neomlouvá, takže promiň že jsem přijela tak neočekávaně ale potřebuju tě a taky nemám k kde bydlet, protože jsme žili v podnájmu a já na to nemám. Já vím že po tobě nemůžu chtít aby si mi všechno platila, nechala mě tady bydlet zadarmo, chci ti nějak pomoct pomůžu ale v tuhle chvíli nemám jak." To už mi po tváři stékalo slz jak hráchů.

Veronica byla stejně jako vždy klidnější než je v takové situaci normální. Beze slova udělala přesně to jediné, co mi v tu chvíli mohlo pomoct. Objala mě a nepustila do té doby dokud jsem se neodtáhla sama.

Potom mi řekla všechno co jsem potřebovala slyšet abych klidně spala a to jen pár větami „Eliso hrozně mě to mrzí, je mi líto čím sis musela za poslední týdny projít. Samozřejmě u mě zůstaň klidně i na trvalo, teď si běž lehnout, hned tě dovedu do tvého pokoje a neboj všechno bude jak má být."

Dovedla mě po schodech do levandulového pokojíčku s bílou postelí do které jsem si okamžitě lehká a usnula tak rychle že jsem ani nestihla poděkovat.

~

Ráno jsem se probudila a dořešila s Verčou všechno co jsme potřebovaly. Zařídily jsme i přestup na jinou školu bylo s tím sice hodně problémům, ale s tím se dalo počítat.

Večer mě Veronica vytáhla na párty a já se nechala nakonec přemluvit. Šly jsme do baru asi půl kilometru cesty. Když jsem vešla, už v tu se mi tam hrozně líbilo, stěny byly původně bílé, ale nezůstaly tak na dlouho, protože už tak dvě byly pomalované a to vážně nádherně. Nejdřív jsem si povídala s jejíma kámošema, ale pak jsem zahlédla jak se na mě dívá pár očí. Očí kluka nejspíš sedícího na baru. Podívala jsem se jeho směrem a navázala oční kontakt, když jsem viděla ty jeho oči.

V životě jsem nepotkala někoho s šedivými očima a teď si říkám jaká to byla škoda, ale podle mího to není jediný co dělá ty jeho oči tak zajímavé. Zračí se v nich totiž i něco jiného, něco co jsem nikdy před tím, v očích koholo jiného nezpatřila. Omluvila jsem se že si musím odskočit a šla si k němu přisednout.

Pozdravil mě a já jeho.

„Odkud si ? Vážně nemáš francouzský přízvuk." zeptal se zvědavě, to samé bylo poznat na jeho očích, zvědavost.

„Máš pravdu jsem z Itálie."

„Itálie je krásná, možná krásnější než Francie. Copak tě sem přivádí?"

„Rodinné problémy." řekla jsem rychle, nemám náladu si o tom povídat.

„To nezní dobře, chceš něco k pití?"

„Taky to není dobrý a jo něco si dám, nechám to na tobě." snažila jsem se odpovědět s úsměvem.

Objednal mi a za pár minut už pití leželo přede mnou na stole.
Přišel mi v nouzi a tak jsem chtěla pokračovat v konverzaci

„A co ty proč si tady ?"

„No já mám dost za co se stydět, takže bych rád aspoň na chvilku zapomněl." odpověděl.

„Za co ?"

„Za všechno. Podvedl jsem dívku kterou jsem měl vážně rád. A ona mi nechce odpustit což chápu, ale užírá mě to." řekl a když viděl že mám dopito, objednal mi další skleničku.

Je mi ho líto, ale tu holku chápu, asi bych taky nemohla zapomenout. Zeptala jsem se proč?

„Ona vždycky flirtuje s každým, někdy se chová jako bych jí patřil a je hrozně panovačná. Ten večer jsme se pohádali kvůli kravině, prohrál jsem soutěž a já jí měl dost. Opil jsem se a neovládl se."

Řekla jsem mu „Být tebou zžírám se stejně, ale ta holka tě ničí a ty ničíš ji. Myslím že by ses jí měl omluvit a zkusit se přes ní přenést. Vím že se to lehce řekne těžce udělá, ale za pokus to stojí."

„ Asi máš pravdu tímhle nikomu nepomůžu."

Potřebuje odreagovat se a tak jsem se ho spontánně zeptala jestli si nechce zazpívat.

Chytla jsem ho a vytáhla na pódium kde se zpívalo karaoke a zrovna tam byla jedna z mích nejoblíbenější písniček, trošku upravená aby mohla být pro dva Shut Up and Dance. Zpívali jsme a zároveň tančili. Celou dobu jsme si koukali do očí, úplně se v nich ztrácím, jsou šedé a zároveň okurkově zelené, doteď jsem si myslela že ty dvě barvy vůbec nejdou zkombinovat, očividně jsem byla omylu, protože s jeho blond vlasy vypadal úžasně, nevím jestli to bylo kvůli alkoholu, ale cítila jsem jak to mezi náma jiskří. A ten jeho úsměv. Viděla jsem v něm víc, než normálně vidím v klicích co zrovna poznám. Možná je to kvůli tomu, že se mu v očích míhají emoce.

Příjde mi prostě jiný.