Dřív než mě přestaneš milovat

11. ~ Před zápasem

Elisa

Ráno vstanu v sedm a s dobrou náladou vyrazím běhat, dneska si zaběhnu k potoku. Je to sice delší trasa než normálně, ale já vstala brzo a přednášku mám až od desíti. Pustím si do uší sluchátka a běžím k potoku. Už se začíná ochlazovat, takže jsem si vzala mikynu a dlouhé elastáky.

Celou cestu mě provází písničky od Eda Sherena a já se cítím volná, stejně jako vždycky když běhám a poslouchám u toho hudbu.

Až doběhnu k potoku spatřím známou tvář a to konkrétně Erica. Nejdřív mě to trochu vykolejí, protože si vzpomenu na to jak byl na rande s Viv, ale pak tu myšlenku střepu, sundám si sluchátka a jdu si k němu sednout na lavičku.

Nejspíš ho vytrhnu z myšlenek, protože když si k němu sednu tak sebou cukne. Pozdraví mě a já se zeptám nad čím přemýšlel.

„To je na dlouhý vyprávění."

„Mám li být upřímná, já mám času dost a jestli že ty nikam nespěcháš, tak bych si to ráda poslechla" a opřu si svůj loket o koleno.

On teda začne s vyprávěním a řekne mi o tom jak se mu Vivien na střední líbila, o jeho snech a o tom že ho Viv nikdy neviděla jako něco víc než kamaráda. Tady mi řekne že už je z toho venku, jenže se mu to někdy vrací.

Já mu porádím, ať je k ní upřímnej, že jedině tak se přes to může přenést.

„Hele El v tomhle ti naprosto důvěřuju, už jen kvůli tomu, že s tou holkou minule jsi mi hrozně pomohla. Takže to zkusím i teď a ještě jsem to chtěl poděkovat, za to že mi tak pomáháš." řekne já se začervenám.

Ale pak to celý zkazí tím že řekne „Ale zase si jako nemysli že jsi nějaká vědma, ty tvoje rady jsou v celku prostý, vždycky mám být prostě upřímnej." a zatváří se naoko odtažitě.

~

Domů dorazím v půl deváté a Verča už je dávno v tahu takže si pustím písničky na plný pecky a udělám si k snídani lívance s nutelou a s úsměvem na tváři je zblajznu, jen se po nich zapráší.

Pak si chvíli zpívám na písničky od Evi Max a vyrazím do školy.

Sfouknu čtyři přednášky který mě docela dost vyčerpaj a jedu domů kde si pustím film co ta holka chce, z lednice vytáhnu kaši od včera, dám si masku a už jenom relaxuju. Nakonec si i zdřímnu a když se probudím stojí nade mnou Verča s mobilem v ruce a ukazuje mi fotku kde spím s maskou na obličeji a vypadám jako totální kretén.

Já na ní udělám zabijáckej pohled a ona se jen elegantně zachychotá.

Za takovejch pět minut už přijdou Christine s Vivien a všechny čtyři se přesuneme k Verči do pokoje. Dáme si masky nalakujeme si nechte a pustíme písničky. Přesně tyhle chvíle s holkama zbožňuju a Vivien jsme se za poslední dobu ublížili, protože spolu máme přednášky o investování a u Christine ta je prostě hrozně milá.

Po zkrášlování našich obličejů a rukou si jdeme vybrat vítězné outfity.

Christine se rozhodla pro jednobarevnou zelenou košily která jí ladí s náušnicemi a náhrdelníkem, s bílým tílkem, černými džínami a vlasy má v culíku s vybranými předními prameny.

Vivien se rozhodla pro rozevlátou tmavě modrou sukni do půli stehen pod kterou má obyčejné silonky, aby ji nebyla zima a k tomu bílou košili, kterou si zastrkala do sukně a u vlasů si nejprve udělala culík u kterého si nechala pár pramínků rámovat obličej a pak z toho udělala vkusný drdol.

Verča si podle mě vybrala, ale z nás asi nejlepší outfit. Ta si vybrala obyčejný dlouhý černý džíny, modro bílý pruhovaný svetr s knoflíčky který je udělaný tak aby byl pod ramena a všechno to doplňuje bílý baret, který je jenom taková třešnička na dortu. Verča se prostě umí oblíkat a myslím si že by nám to v tom tak neslušelo jako jí, protože černovláskám tmavě modrá děsně sekne.

Já jsem si vzala rozevlátou černou sukni podobnou jakou má Vivien, k tomu černé tílko a vínový svetr který mi ladí s nehty a doplňky a u kterého jsem si nechala čouhat jedno rameno.

Všechny jsme se pochválili navzájem, že jsme kočky a pak jsme už vyrazily na zápas.