Infokniha

⏸️ Snaha o navrácení minulosti aneb Vysvětlení dlouhodobé neaktivity ⏸️

(Použitý gif nepatří mně)

Ahoj. Už je to nějaká doba...

Ti z vás, co jsou se mnou dýl, asi tuší, co to znamená. No... ale možná nebudou mít úplnou pravdu.

Nebojte, nejde zas o takovou depresi jako jindy, jen chci vysvětlit, co se teď na mém účtě děje, nebo přesněji, proč se tu teď neděje nic. Jde o tohle. Všechno to začalo tak, že jsem měl moc školy a nic jsem nestíhal vydávat. Kvůli ní a nadcházejícímu zkouškovému jsem i vydal nepěknou kapitolu SDP, kterou jsem pak i odzveřenil. Potom jsem se, nezávazně nad předešlou stížnost, rozhodl že ukončím školu. Nebylo to kvůli učení nebo tak,  jen jsem si konečně přiznal, že to nevede tam, kam moje sny. S nadšením, že mám čas psát, jsem nevěděl kam dřív, a začal opravovat SDP. Jenomže to zabralo víc času, než jsem chtěl, a já si potřeboval odpočinout. První den odpočinku mi bylo super. Druhý taky. Ze dvou dnů volna se staly tři, ty už byly míň super, a než jsem se nadál, nemohla jsem psát, i když jsem chtěla. Měla jsem i období jako bych psát už nechtěl, a teď... teď už ani nevím co chci, protože nic ZASE nestíhám. Nevím proč. Do toho ruší School of Dragons, který byl mimo Wattpadu jeden z mála úniků od reality, nestihla jsem si na památku vyfotit všechny draky, do toho nevím, zda seženu práci místo té školy, doma je to takový divný někdy, protože se máma zlobí a já nevím proč, a já, jakobych už ani nevěděl, kdo jsem. Bez SoD a psaní... To byly mé jediné důvody existence?Pořád skáču od projektu k projektu a v závěru nemám nic hotovo. S novým časem navíc jsem myslel, že bych se zvládla vrátit do doby, kdy jsem vydával každý týden, jedno co, ale jsem na tom ještě hůř než když jsem chodil do školy a zkrátka... se bojím že už nic nebude jako dřív.

Tolik jsem se těšil na konec SDP a Osudu, na Dračí následníky, pořád se těším , ale teď, s tím mým současným výkonem,... jakobych všechno to, na co jsem se těšil, nadobro zničil.

Jak říkám, nechci propadat depresi, jenom... bych si přál vydávat jako dřív. Tento rok jsem věřil, že díky konci SDP a Osudu vstoupím do úplně nové éry svého psaní, a že možná mám šanci být spisoval i tištěně, ale spíš každý den víc a víc propadám myšlence, že ani jedno se nikdy nesplní. Omlouvám se, že jsem se nesvěřila, věřil jsem že jde jen o pauzu, ale vymklo se to.

Nejsem tu pro lítost, jen mi chybíte. Vy i vaše slova. Pokud něco, dejte aspoň vědět, že tu stále jste a že má sobeckost vás odsud nevyhnala. Za to budu vděčná.

Mám vás ráda ❤️.