Láska navzdory osudu

28. Stěhování za láskou

Sid byla šťastná, nformace o Adamovi teď byli venku a v zoo o tom všichni mluvili. Spousta lidí hodně zpytovala svědomí, pochopili jak Adamovi křivdili. On byl válečný hrdina, zachránil svojí jednotku, dostal vyznamenání. To okolo vězení taky všechno byla lež, navíc to všechno vlastně začal roznášet Albert. Jenže si taky museli připustit, že ty drby šířili dál i oni. Bob byl naprosto v šoku, hodně ho to zasáhlo, ale mělo to výhodu, konečně začal pořádně makat. Hodně lidí se bylo dokonce Adamovi omluvit, tomu to sice bylo trochu nepříjemné, ale snášel to. Za ty roky to opravdu zašlo hodně daleko, ale teď byla pravda venku a on byl moc rád. Jediný kdo se teď jí i Adamovi vyhýbal obloukem byl Franta. Pořád si odmítal přiznat, že šířil lži a jaká je pravda. Nikomu to vlastně, ale moc nevadilo. Robert jim dokonce vyprávěl jak chodí oklikou okolo jejich pavilonů, pozoroval ho při focení. Posledně se prý schoval do křoví, když Adama viděl. Teď už zabývala jen pravda o ní.

Dnešek byl druhý den stěhování. Včera převezli všechny věci od Adama, hadi už se v týdnu zabydleli v nových teráriích. Dnes ráno převezli vše z jejího bytu a Lukáš ráno vyzvedl u jejích rodičů další věci. Přeci jen měla u sebe jen to základní, sice od doby co to rodina věděla si pár dalších věcí přinesla, ale ne všechno. Výhodou byl nábytek, už v době kdy táta byt kupoval tu chtěl nábytek na míru. Takže vlastně jediné co museli řešit byla nová postel a vybavení kuchyně. Sid tohle všechno měla jako součást podnájmu a Adam měl asi stejně nádobí jako kluci, tedy skoro žádné. Nakonec Sid ustoupila mámě a babičce, vybavení kuchyně jim koupily. Teď akorát kuchyň vybalovaly, babička s mámou jim před chvilkou přivezli jídlo. "Jsem ráda, že jsi nám nakonec dovolila to zařídit. Ty ráda vaříš a alespoň k tomu budeš mít všechny věci." "Alice má pravdu, Eduard přijede asi za hodinu a přiveze věci ze sklárny. Nechtěla jsem aby je sem vozil dopředu, jen by se tu motali." "Máte pravdu Adam umí výborně vařit, narozdíl od kluků, ale dřív na to kašlal, když byl sám. Takže množství nádobí by nám fakt nestačilo." Sid byla vlastně ráda, že jim to dovolila byl to další krok v budování rodiny.

Později odpoledne už bylo všechno hotové a kluci s Adamem jen skládali krabice. Přišel už i Adamův děda, Sid si to užívala. Max si bydlení pochvaloval. "Je to tady perfektní, máte blízko do práce a ta terasa je taky fajn." "Jo ta je úžasná, těším se až bude teplo. Hlavně, ale konečně přestaneme s Adamem ztrácet věci." To zaujalo Eduarda. "Jak ztrácet věci? To jsem nějak nepochopil." "Víš jak jsme pořád byli buď u mě nebo u Sid, tak jsme pořád někdy zapomínali oblečení. Už to začalo být hodně otravné." Tomu se všichni zasmáli. Pak se ozval děda. "Říkala mi Anežka, že Franta se pořád odmítá smířit s pravdou. Opravdu mu nerozumím." "Dědo já to fakt asi už nebudu řešit, je jediný. Dokonce i Bob to vzal na vědomí, dokonce i začal pořádně makat." "To máš pravdu, všiml jsem si." Potom se řešilo jak se v zoo vlastně dozví o rodině Sid. Zatím se dohodli, že tomu nechají volný průběh. Nebylo kam spěchat, na to byl čas. Asi za tři týdny mají Eduard a Sidonie jednání v zoo a uvidí se.

Eduard sledoval dceru a byl moc šťastný. Před pár měsíci o ní mohl přijít, nejen on, ale i Alice a máma. Sid byla odhodlaná je vyškrtnou ze svého života, ušli teď všichni dlouhou cestu. S mámou sice Sid ještě úplně nevycházela, tam ta náprava bude ještě trvat, ale udělaly velké pokroky. Máma se opravdu styděla a byla odhodlaná čekat jak dlouho bude potřeba, dát Sid tolik času o kolik si řekne. On a Alice taky ještě na vztahu s dcerou pracovali, přeci jen deset let bylo deset let. Byl spokojený, že je s Adamem šťastná, oběma ten vztah moc svědčil. Tenhle byt bude pro ně to pravé, tady budou dál budovat svojí budoucnost. Oba si v životě prošli peklem, ale teď se dívali dopředu a žili přítomností. Mluvil o tom se Sid včera, minulost nezmizela, ale začali znovu. Žili teď jeden pro druhého a pro práci co milovali. Přišel k němu Josef. "Víš pořád nemůžu uvěřit, že se to děje. Jsem tak šťastný kvůli Adamovi, hodně dlouho jsem se o něj bál. Teď nemusím, protože je se ženou kterou miluje. Mezi vámi a Sid už to také vypadá v pořádku." "Ještě to bude chtít čas, hlavně u mámy, ale snad je vše na dobré cestě. Málem jsme jí ztratili, ale teď je opravdu šťastná. Oni s Adamem se milují a to je nejdůležitější." S tím musel Josef souhlasit.

Později večer vyprovodili všechny návštěvy a Adam se teď díval jak Sid připravuje obložený talíř. Vezmou si ho s vínem do obýváku, prostě si užijí klidný večer. Bylo neuvěřitelně jak se jeho život změnil, ale vlastně i ten Sid. Když pak seděli na pohovce povídali si. "Jak ti po dnešku je? Myslím ohledně rodiny, všechno je v pořádku?" "Lásko děkuju, že si děláš starosti, ale je to dobrý. S mámou a tátou určitě, ohledně babičky je to pořád takové křehké. Musím, ale říct, že se opravdu snaží všechno napravit." "Je vidět jak moc se snaží, ale zároveň ti chce dát dostatek prostoru. Jsme na tebe všichni moc pyšní." "Děkuju, víš byla jsme přesvědčená, že se to s ní nebude dát spravit. Myslela jsem, že svoje chyby nikdy neuzná, ale ona to udělala a opravdu se snaží. Prostě to chce ještě čas a uvidíme jak to všechno půjde." "Jsem rád, hlavně kvůli tobě. Mimochodem volal mi Pavel, že se moc těší až tu budou." "Jo Hanka už se prázdnin nemůže dočkat. Strašně se těším až tu bude. Teď si ale užívám, tenhle klid a pohodu. Bude nám tu moc dobře, miluju tě." "Taky tě miluju a tohle je úžasný byt, bylo to takové naše stěhování za láskou. Protože teď už to není můj byt, tvůj být, ale Náš společný byt plný lásky." Sid ho políbila, měl pravdu.