Láska navzdory osudu

7. Blíží se nebezpečí

Sid v poledne přišla do zázemí, kde Adam čistil terária. Posledních pár dní si víc uvědomovala, že má jeho společnost ráda. "Adame já mám hotovo, jdu na oběd." "Jo díky, jen ještě. Odpoledne přijde Anežka se podívat na tu želvu. Já budu muset na poradu tak, aby jsi o tom věděla." "Není problém, jo mám prosbu neměl by jsi nějakou knížku o zmijích?" "Tady ne, ale podívám se doma." "Super díky, tak zatím." "Dobrou chuť." Ještě se na něj mile usmála a byla pryč. Fakt si musí dávat pozor, nějak moc mu je v její přítomnosti dobře. O knížku poprosí dědu, od doby co tu byla prvně, si od něj půjčovala knížky pravidelně. Nevadilo mu to zjistil, že má fakt zájem se učit. Občas když viděla, že má přístupnější náladu se ptala, měla hodně otázek o chovu a prostředí k líhnutí. On si musel teď přiznat, že ho to těšilo. Bob ustrnul na tom co se naučil kdysi, novinky ho nezajímali. Bylo osvěžující o tom s někým mluvit. No uvidíme co přinesou další týdny. Pak v duchu zaklel, sakra, nějak moc na ní teď myslel a to bylo špatně. No večer si jde zacvičit, trénink s Maxem odvede jeho pozornost zase tím správným směrem.

Marie Roklová čekala než přijdou ostatní na poradu. Před chvilkou odešel Eduard Novotný, podepsali podle domluvy smlouvu na sponzorský dar. Byla za podporu ráda, ty peníze ze hodili. Zároveň jak jí včera řekla Anna už věděl pravdu. Nezacházela do podrobností, ale asi to bylo hodně emotivní. Původně se bála, že Novotní zruší sponzorství když to zjistí, ale Anna říkala ať se nebojí. Jak se dnes přesvědčila, byla to pravda. Její otec byl spíš vděčný, že jí pomohla a očividně se snažil o nápravu vztahu s dcerou. Jak to pak dopadne ohledně Sidonie si radši neodvažovala představovat, ale Anna jí imponovala. Navíc jak věděla z drbů tak už od samého začátku vycházela s mladým Hruškou. Nevěděla sice jak to dělá, ale musela uznat, že když mu oznamovala, že tam teď Anna bude místo Boba vzal to úplně v pohodě. Čekala, že bude vyvádět, protože když tam měla v září vypomáhat doslova zuřil, že nikoho nového do pavilonu nechce. Ať tak či tak teď je čekala porada, bohužel blíží se nebezpečí a ne malé.

Sid byla v pavilonu a přišla Anežka zkontrolovat želvu. Vše už bylo v pořádku, měla zraněný krunýř od toho jak na ní nějaké děti házely kameny. Nakonec si na chvilku sedly ke stolku pod terárii. "Tak co Ančo? Všechno v pořádku, netrápí tě Adam?" "Všechno je v pohodě, proč si furt všichni myslí, že by mě měl trápit. Prostě občas nemá náladu, tak se mu ten den vyhýbám a je klid. Prostě jsme si nastavili pravidla a funguje to." "No dobře, dobře, jako fakt zírám, že tu zatím nebyla žádná hádka. Víš on je Adam v jádru moc hodný kluk, ale má komplikovanou povahu." "Anežko já to fakt chápu, taky někdy nemám svůj den." To musela Anežka uznat, opravdu bývala některé dny tichá a moc s nikým nemluvila. Nemluvila ani o rodině, vždy jen zkonstatovala, že je to obtížné. Taky jí teď zaujala kniha na stole, byla to publikace o chovu leguánů. Sid neunikl pohled Anežky na knížku. "Adam mi ji půjčil, abych si jí mohla přečíst." "Páni on ti půjčuje pořád nějaké knížky, docela se divím on je na ně dost háklivý." "Dávám na ně pozor neboj." Pak se rozloučily, ale Anežka ještě přemýšlela jak je to možné, že spolu ti dva tak vychází.

Na poradě vedení s hlavními chovateli bylo rušno, Adam to bedlivě poslouchal. Bohužel měli špatné zprávy, týkalo se to nosorožců. Černý obchod s rohovinou byl na vrcholu a z několika evropských zoo už minulý měsíc přišlo varování. Tady zvýšili počet kamer a ostraha častěji dělala v noci obchůzky kolem jejich výběhu. Slovo si teď vzala ředitelka. "Mám špatné zprávy z Německa, v noci došlo k útoku v zoo Lipsko s katastrofálními následky. Dva nosorožci přišli o rohy, ale bohužel třetího to stálo nejen roh, ale i život. Zároveň byli napadeni dva členové ostrahy a oba skončili ve vážném stavu v nemocnici. Musíme vymyslet co dál, očividně jdou hlavně po parcích mimo hlavní města." Po tomto prohlášení se domluvili ještě na přidání dalších kamer a na Adamův nápad i na speciální pohybová čidla, která ostrahu hned upozorní na problém. Adam věděl, že to je velký problém, mezi útoky vždy byl přibližně týden. Navíc v každé zemi se zdrželi jen na jeden útok, tohle vážně nebylo dobré. Pak se probírali ještě další věci a Albert jako obvykle srážel nápady ostatních. Neměl toho chlapa rád, vozil se po zaměstnancích, tedy až na něj. Párkrát to zkusil, když zjistil že neuspěje nechal toho.

Po poradě šel Adam do pavilonu, měl o čem přemýšlet. Tohle nebezpečí nebylo radno brát na lehkou váhu. Když přišel do zázemí zaslechl jak Anna telefonuje, sice to byl jen útržek konverzace, ale hodně mu to o ní napovědělo. "Dobře v sobotu večer se uvidíme. Ne nemusíš nic nosit, já uvařím, aspoň se zábavním. To bude dobrý tati, prostě jen chci, aby jsi mi dal prostor. Dobře tak zatím." Ona o sobě moc nemluvila, což mu vyhovovalo. Z drbů v zoo se předpokládalo, že buď už rodiče nemá, nebo spolu nevychází. Anna mu jednou řekla, že co se týče rodiny je to strašně složité. Tomu ten hovor odpovídal, zdálo se jako by teprve teď urovnávali vztahy. Ještě chvíli počkal a pak na ní zavolal. "Anno jsi tady?" "Jo co potřebuješ." Sid počkala až přijde. "Potřebuju ti říct něco z porady, jo a byla tady ta Anežka?" "Anežka tu byla želva už je ok. Co se stalo na poradě?" Sid ho pozorně poslouchala, bylo jasné, že nebezpečí je blízko a on si dělal starosti. Jestli se za ty roky něco naučila, tak věřit instinktům vojáků, málo kdy se totiž milí. Pak se ještě domluvili na zítra kvůli stěhování agam. Adam byl rád, že je večer a on v tělocvičně odreaguje.