Láska navzdory osudu

26. Změny z lásky

V infocentru bylo docela rušno, bylo po ranní poradě. Marie Roklová si užívala klid, který tu panoval po odchodu Alberta. Najednou se všem lépe pracovalo, včera odpoledne taky zařídila u jejich IT vše potřebné pro dnešek. Konečně k informacím o hlavních chovatelích přidali Adamův titul, taky přibude na všech dokumentech. Byla ráda, že si Adam dá tohle všechno do pořádku. Za ty roky se tu roznesla spousta lží a polopravd. Takže teď byl čas s tím začít a ona byla ráda, že může pomoct. "Adame ještě informace, webové stránky a vše ostatní včetně emailu už máte opravené. Nové vizitky budou příští týden." "Děkuju moc, jsem rád, že už to nastavili. Bude to jen trochu nezvyk po těch čtyřech letech." Adam se na ni usmál a i s Annou odešli. Dost lidí je poslouchalo, byli zmatení, nakonec se ozval Lubor. "Jaké změny se dělali? O ničem nevím." "Jen jsme doplňovali Adamovi doktorský titul, sice už ho má čtyři roky, ale nechtěl ho mít uvedený. Naštěstí to se teď změnilo." Lubor se na ni usmál a ona si všimla jak někteří zaměstnanci zůstali v šoku.

Informace o tom, že vlastně ty drby o Adamovi a škole byli lež se roznesli po celé zoo rychlosti blesku. Anežka seděla u oběda a poslouchala jak se o tom všichni baví. Nejvíc v šoku byli vlastně ti, kteří s Adamem úplně nevycházeli jako třeba Franta. Bob byl taky v šoku, od svého návratu to mezi ním Adamem nebylo nejlepší. Bob konečně pochopil, že by se měl přestat flákat a nelíbilo se mu to. Teď zrovna mluvila Stáňa, ta měla Adama ráda, on byl vždy ochotný jí pomoct, když bylo potřeba. Tahle novinka jí opravdu potěšila. "Teď jsem zvědavá, kolik těch věcí o Adamovi je ještě lež. Vždyť on má čtyři roky titul a jen ho nepoužíval. Anežko co ty si o tom s tím titulem myslíš?" "Absolutně nic, protože jsem to věděla." Franta se na ni šokovaně otočil. "Počkej jak jako jsi to věděla? Jako nedávno ti to řekl, nebo jak?" "Ne, vím to celou dobu a myslím, že těch šoků Vás některé čeká ještě mnohem víc." S tím odešla a nechala za sebou šokované kolegy. "Co tím jako myslela?" Na to mu odpověděla Stáňa. "Řekla bych Franto, že většina věcí o Adamovi je lež. Jsem zvědavá co se ještě dozvíme." Franta byl v šoku, to přeci není možný, proč k tomu teda celé ty roky nic neřekl?

Adam byl u holek v zázemí, když Anežka přišla a říkala jim novinky. Hodně lidí to teď zpracovávalo. Adam z toho byl dost v šoku. "Je to zvláštní, tolik let jsem ho nepoužíval. Pořád si na to zvykám." "Lásko to je pravda, ale je to tak dobře a myslím, že tvůj děda je moc rád." K tomu měla co říct i Eliška "Určitě je rád, prostě si teď všichni budou muset zvyknout. Už si zvykli na nového Adama, který je s tebou a teď si upraví obrázek o něm. Těch lží je tu moc a je dobře, že konečně zmizí." "Máš pravdu Eli, já jsem ráda hlavně kvůli Adamovi. Není fér co se tu říká." "Děkuju miláčku, měl jsem s tím asi něco dělat, ale vlastně mi to vyhovovalo. Alespoň se mi lidi vyhýbali a já si mohl užívat klid v pavilonu. Teď by se mnou furt někdo rád mluvil." Anežka se rozesmála. "Takže ty se tady vlastně schováváš." Tomu se smáli už všichni, pak ještě dodala. "Je to tak, ale dobře, změnili jste toho už hodně. Jste spolu a šťastní, to je nejdůležitější. Rozhodl jsi se uvést vše na pravou míru, dřív by tě to nenapadlo, teď to jsou změny z lásky k Sid a to je dobře." Všichni museli souhlasit.

Alice stála v kuchyni s manželem a byl tu i Adam, trochu s obavami sledovali Sid s babičkou. Bylo to poprvé, kdy spolu ty dvě mluví samy. Od toho večera tady, kdy jí Sid vykřičela vše čím jí ublížili, nechtěla poprvé nikoho k jejich rozhovoru. "Neboj Alice ona to zvládne, sama to chtěla je na to připravená." "Já vím Adame, jen si prostě dělám starosti. No uvidíme, jak to je teď v práci? Pořád je tvůj titul zpráva týdne?" "Celkem už to utichlo, je to zvláštní jak to pořád všichni řeší." Eduard se na něj usmál. "No a teď je na řadě, zbytek. Pavel říkal, že už jste domluvení. Jsem rád, hlavně kvůli tobě." "Díky on se těší, má tyhle legrácky rád, v tom je stejný jako kluci. Jsem rád, že se to vše vyřeší, nejen kvůli mě, ale hlavně kvůli Sid." Adam byl rád za jejich přátelství, už před pár týdny mu nabídli tykání a on rád přijal. Teď sledoval Sid, byl připravený zasáhnout, ale určitě to nebude třeba.

Sid mluvila po večeři s babičkou, poprvé s ní byla sama. Nebylo to snadné, ale věděla, že se musí posunout dál. Oba s Adamem už ušli velký kus cesty, oba s tím pořád trochu bojovali. Ona s odpuštěním rodině a on si pořád zvykalal na společnost dalších lidí. Pořád budou oba trochu samotáři, ale už ne osamělí. Měli jeden druhého a postupně si srovnají životy. Babička se jí ptala na práci a na stěhování. Vlastně to bylo fajn si spolu promluvit. "Táta říkal, že se bude stěhovat už příští víkend. Opravdu nechcete s něčím pomoct?" "Ne babi to je dobrý, pomůžou nám kluci. V týdnu už taky Adam s dědou přestěhují hady. Takže už pak jen naše věci, já mám většinu stejně tady." "Tak dobře a nemáme Vám s Alicí alespoň zajistit nějaké jídlo. Určitě toho budete mít hodně, tak by jste měli o starost míň." "Tak jo to by bylo fajn, alespoň na to nebudeme muset myslet. Děkuji babi." "Já to dělám ráda Sid, jsem ráda, že jsme si mohly promluvit. Taky jsem ráda, že jste dnes přišli. Já tě opravdu nechci do ničeho tlačit. Nemám na to právo, ale jsem moc šťastná, že tu jsi." "Víš je prostě čas jít dál, snažím se a jsem ráda, že mě konečně chápeš." Sidonie byla šťastná, bude to trvat možná ještě měsíce, ale ona udělá cokoliv, aby se Sid mohli začít znovu. Minulost nezmění, ale budoucnost snad bude lepší.