Pod křídly jezevce (DOKONČENO)

15. Kapitola - Poslední boj

Z pohledu Robina...

Uplynulo již několik dní od Allanova odjezdu.

Dnes již rozhodně nešlo popřít to, že regentova moc sice pomalu, ale jistě slábla.

Aby taky ne...

Většina jeho nejbližších spojenců byla mrtvá. Scathlock, 'sup' (Guisbourne) i Longchamps – ač u něj o tom nevěděl. Zbýval už pouze Nottingham a ani intrikaření těch dvou dohromady na ovládnutí většiny země prostě nestačilo.

A to byla každopádně dobrá zpráva.

Na druhou stranu...

Však Gloucester začal projevovat všechny znaky chování krysy zahnané do kouta a tudíž byl mnohem nebezpečnější než dříve.

Tak jako tak ten den jsme dostali vzkaz od strýce s tím, že by s námi rád promluvil.

A šlo dost dobře odhadnout, jakého tématu se ten rozhovor bude týkat.

„Zrádcova moc slábne." Prohodil chvíli poté, co jsme se všichni přivítali. „Od odchodu krále konečně jedna dobrá zpráva." Souhlasil s tím Ranulph.

„A tak jsem začal přemýšlet o tom, že by možná nebylo na škodu současné situace využít. Protože silně pochybuji o tom, že bychom kdy dostali lepší příležitost..." Rychle mi došlo o čem mluví.

„Nechci tu být za pesimistu strýčku, a také ne, že bych proti takovému nápadu něco měl, ale nejsem si zrovna jist, jeho providitelností." Vyjádřil jsem své pochybnosti ohledně toho celého podniku.

Tím jsem si rychle získal pozornost ostatních a tak jsem pokračoval: „V první řadě si uvědomme, že se tu bavíme o Yorku. To není Derby nebo Lincoln. Bez urážky..." Věnoval jsem Godwinovi omluvný pohled, aby viděl, že to nemyslím nijak zle. Prostě jsem jen zmiňoval fakta, která byla potřeba vzít v potaz.

Naštěstí se zdálo, že to tak nebere, protože mě sám vybídl, abych pokračoval.

„York je jedno z nejlépe opěvněných měst v celé Anglii. Dostat se dovnitř nebude vůbec nic lehkého. A nejsem si zrovna jistý, zda by se nám mohlo povést ho dobýt, i když spojíme své síly. Nemluvě o tom, že i přes své momentální oslabení, stále vojáci toho zmetka patří mezi nejlepší v zemi. Bylo by opravdu velmi naivní se domnívat, že nám celé město i s hradem předají jen tak v dárkovém balení." Shrnul jsem to.

„Rozumím-li ti správně. Myslíš si, že na dobytí Yorku nemáme dostatek lidí." Pochopil má slova Leicester. „Nerad to říkám, ale ano. Stručně řečeno: prostě si myslím, že pokud máme mít alespoň nějakou naději na úspěch, muselo by nás být víc." Potvrdil jsem mu to.

V té chvíli ze mě mluvili především zkušenosti. Ani ve Svaté zemi nebylo snadné získat tamější města pod naši kontrolu a York se jim v tomto ohledu minimálně vyrovnal.

Vždy tedy něco takového byl podnik na delší a hlavně dosti neurčitou dobu.

Bylo nutné vždy zvážit všechna pro i proti a pokud si měl jen sebemenší pochybnosti...velmi dobře si potom rozmyslet, zda se ten risk vůbec vyplatí a zda máš alespoň nějakou šanci uspět.

„No, jo. Jenže kde seženeme takového blázna, který by do takového podniku vůbec šel? Protože souhlasím s Godwinwem, že by nám kontrola Yorku dost pomohla..." Zamyslel se nad tím hrabě z Leicesteru.

Na to jsem odpověď neměl.

Když už se zdálo, že tímhle celá ta věc prostě skončí, Mariana se potutelně usmála a pravila: „Možná to není tak beznadějné jak to vypadá. Náhodou znám totiž někoho, kdo by takový podnik podpořil bez zaváhání a ani bych dotyčnou osobu nemusela příliš přemlouvat."