Rok 1193
Robin z Locksley se po čtyřech letech vrací do rodné země, kterou tenkrát opustil.
Brzy se však poznává, že Anglie, kterou kdysi znával se velmi liší od té, kterou je teď...
Pozn. Inspirací mi byla stará PC hra "Robin Hood: Leganda Sherwood...
Čím více jsme se blížili k Yorku, tím více se měnila okolní krajina. Rozhodně už nešlo popřít, že podzim již pomalu ale jistě přecházel v zimu o čemž svědčilo nejen plno listí na zemi ale rovněž i první přízemní mrazíky po ránu.
Využila jsem tuhle nucenou cestu k tomu, abych si dobře promyslela, jak uskutečnit svůj záměr a zabít Guye za předpokladu, že k naší svatbě opravdu dojde.
Bylo sice dost nepravděpodobné, že by se mi mohlo povést přerušit samotný obřad, ale stále tu byla možnost jednat i později a právě k té jsem se zcela upnula.
Nejdříve však bylo potřeba...
Proto jsem pobídla svoji klisnu do cvalu a i s doprovodem za svými zády přejela k regentovi, který jel se svými spojenci vpředu.
„Doufám, že neruším?" Položila jsem naprosto přirozeným tónem tu otázku a zařadila se po jeho boku. „Co chceš?" Zajímal se on a velmi pozorně si mě přitom prohlížel.
„V první řadě se chci omluvit za ten včerejšek. Uznávám, že jsem to trochu přehnala." Pronesla jsem tím nejkajícnějším tónem jakého jsem byla schopná.
Jan musí uvěřit, že mě to vše mrzí. Že už nebudu proti tomu sňatku protestovat, protože jinak by se mi to nemuselo povést.
Netvrdím sice, že mi hned zobal z ruky, ale moje 'umoudření' mi v jeho očích hodně prospělo.
Až pak zjistí můj skutečný záměr, už bude pozdě.
Proto jsem si po celou dobu dala záležet na tom, abych mu ukazovala pouze usměvavou a šťastnou tvář.
Kdo by vlastně z těch, co nás cestou potkali hádal, že na sever odjíždím proti své vůli?
Dala jsem si totiž pečlivě záležet na tom, aby to tak vůbec nevypadalo.
Do Yorku jsme nakonec dorazili o trochu později než se původně plánovalo a to právě kvůli zhoršující se mu počasí. Kdy by jindy cesta trvala asi necelé čtyři dny, se nám protáhla skoro na celý týden.
Každopádně ihned po našem příjezdu se začalo s přípravou na nadcházející veselku. Brrr...
O nějaký čas později...
Povětšinou jsem teď trávila svůj čas ve zdejších komnatách, které mi byly přiděleny a připravovala se na svoji vlastní svatbu.
Ach jo...jak jinak bych se cítila, kdyby...ale na snění teď nebyl čas! Musela jsem jednat!
Proto jsem teď stála v přidělených pokojích zde ve společnosti svých nových dam – nebo spíše hlídaček – které se ode mne nehnuly ani na krok. Čekala jsem totiž na návštěvu zdejšího krejčího, který mi měl přijít vzít míry na mé svatební šaty.
Budu mít totiž jen jednu příležitost, více ne a pokud to mělo vyjít, potřebovala jsem s tím člověkem pět minut o samotě.
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
