Pod křídly jezevce (DOKONČENO)

10. Kapitola - Sekyra a meč

Z pohledu Mariany...

V Nottinghamu se nemluvilo o ničem jiném než o tom, jak se hrabata z Lincolnu a Leicesteru otevřeně postavili regentovi. Janova odpověď byla rychlá a tvrdá. Ihned proti nim vyslal svoji armádu pod vedením samotného Scathlocka.

Vážně netuším, jak jsem ty následující dny přežila. Měla jsem pocit, že se zblázním. Konečně jsem totiž pochopila, co znamenala jeho slova v tom posledním dopise.

Ani na okamžik jsem totiž nepochybovala o tom, že pokud se Ranulph a Godwin postavili princi, bude tam s nimi.

Znovu jsem si připadala jak před čtyřmi roky.

Opět ta nejistota, bezmoc. Nemoci nikterak zasáhnout a jen čekat na výsledek, o kterém se rozhoduje jinde, bez možnosti ho jakkoli ovlivnit.

Z mých dnů se stala rutina, protože většinu svého času jsem teď trávila na kolenou v mé kapli a s růžencem v rukách.

Prosila jsem Boha o zázrak.

Ta krysa nesměla uspět...prostě nesměla!

Už jednou jsem si myslela, že jsem o něj přišla a ani za nic jsem to už nechtěla opakovat.

Nevyznala jsem se ve svých pocitech.

Normálně jsem sama sebe považovala za rozumnou, ale pokud šlo o něj...bylo to něco jiného.

A já nebyla schopna pochopit proč.

Jen jednou věcí jsem si byla jista: záleželo mi na něm a za nic na světě jsem ho nechtěla ztratit.

Mezitím...

Z hradu Derby vyrazila pod Scathlockovým velením opravdu mohutná armáda. V představách hraběte to bylo velmi jednoduché: překvapit odbojného šlechtice, porazit jeho „vojsko" (které rozhodně nepovažoval za nějakého soupeře) a jako vítěz se vrátit za svým králem.

Brzy však měl pochopit, že málokdy věci vycházejí tak, jak si je plánujeme.

Godwin přece o Janově rozhodnutí nevěděl a tak nemělo dělat problém, se dostat až na jeho území a udělit mu lekci na jakou hned tak nezapomene.

Jenže...

Aby se k Lincolnu vůbec dostal, bylo třeba projít horským průsmykem v místech...

Místa tu nebylo moc na to, aby se sem vešlo celé jeho vojsko a tak bylo zřejmé, že bude muset provést své muže po skupinkách.

Pro někoho jiného možná komplikace, ale pro někoho jako byl hrabě z Derby spíše ne.

Dokázal být přizpůsobyvý pokud musel a bylo to v jeho zájmu.

Navíc neočekával, že by si s tím měl dělat nějaké zbytečné starosti.

Vždyť přece on o ničem neví...

Vzduch náhle protnul hvizd šípu a zasáhl jednoho z jeho vojáků, brzy následoval další.

Než se Scathlock nadál on a jeho muži se ocitli pod soustředěnou palbou.

Šípy doslova pršely do průsmyku ze všech možných stran a než jeho vojáci stihli použít své štíty, někteří už leželi mrtví na zemi.

„Musíme odusud, co nejdříve pryč!" Stěžoval si rychle jeden z mužů svému veliteli, zatímco se oba kryli svými štíty.

Ač hrabě z Derby se svým člověkem souhlasil, byl si také dobře vědom jako zkušený velitel další věci.