Příběh draka

kapitola 40.

Samým napětím jsem v noci nemohla skoro ani spát. Nakonec jsem usnula ale ráno jsem se vzbudila brzy. Proto jsem vše ještě jednou zkontrolovala a pak se šla připravit. Oblékla jsem si připravené oblečení, vlasy si spletla do copu a jelikož jsem ještě měla čas, šla jsem na balkón. Několikrát jsem se rozhlédla po okolní krajině a pak jsem šla. Vzala jsem si věci a šla do kuchyně abych si něco k snídani vzala alespoň s sebou. V kuchyni pracovala moc hodná paní která mi vždy ochotně dala něco dobrého na zub. Vzala jsem si kousek chleba a šla jsem na nádvoří hradu kde se máme všichni sejít. Jelikož tam ale ještě nikdo nebyl, posadila jsem se na schody a čekala až ostatní dorazí. Mezitím jsem přemýšlela o tom jestli ještě mamka žije v našem domě, jak teď vypadá, jak vypadá můj bratr, jestli má táta pořád stejnou přítelkyni, jestli mají Nelči rodiče pořád koně, a tak dále. Najednou mi někdo položil ruku na rameno. Zvedla jsem pohled a podívala se Sebastianovy do tváře.

Já: ,,Ahoj."

Sebastian: ,,Ahoj."

Sebastian se posadil vedle mě ale už si moc dlouho neposeděl. Za chvíli už všichni dorazili. Všichni přišli ještě dřív než jsem čekala. Cassaras byl jako většinou mezi prvními. Někteří byli nervózní, což se dalo čekat, ale na tohle jsem neměla čas. Každý z nás si vzal ze stáje koně, ale já jsem si vzala Nighta. Už jsem s ním dlouho nikde nebyla. Tentokrát jsem mu nedávala ani sedlo protože se vsadím že si nejdříve zaběhne pro svačinu než se sem vrátí až ho pustím. Nasedla jsem na něj a jakmile byli všichni připraveni, vyrazili jsme k portálu. Po zemi to bude trvat déle než vzduchem ale draky jsme tu rovnou nechali aby je nebo nás pak u portálu nepokoušelo je vzít s sebou nebo aby nás sledovali. Bez klíče by se ale moc daleko nedostali. Vyjeli jsme z hradu přez město a dostali jsme se na cestu vedoucí k portálu. Tato cesta se ale moc nepoužívá. Night si užíval společný běh a já také. Sebastian se držel těsně za mnou, pak Cassaras a dál už jsem neviděla. Ale cesta bude trvat ještě alespoň dvě hodiny.

...

Po dvou hodinách jsme dorazili před vchod do skály. Když jsem sem přišla, nebyl mi pohled na jeskyni s portálem umožněn takže jsem zvědavá. Sesedli jsme, pustili zvířata aby se mohli vrátit a vstoupili jsme do chodby která vede do prý velké jeskyně. Nebylo ani potřeba brát si louče protože jsme mohla jednoduše mít oheň v ruce. Oheň jsem se totiž naučila vydávat nejen v mé dračí podobě ale také jako člověk ho můžu ovládat. Stačí když ho prostě ve svém nitru vyvolám. Teď se mi tato schopnost náramně hodila. Procházeli jsme chodbou a najednou jsem uviděla světlo. Vyšli jsme z tunelu a mě se naskytl pohled na obrovskou jeskyni. Ten tunel byl už tak velký že by se tam hravě vedle sebe vešli dva draci ale tohle bylo obrovské. Ve stěnách jeskyně byli domy vytesané přímo do skály a tak dále. Vypadalo to úžasně. Aby jeskyně s portálem nezůstávala bez dozoru, žijí zde lidé kteří dávají pozor na toto místo. Už od malička jsou trénovaní na ochranu tohoto místa. Teď když si nás všimli, tak na nás zvědavě hledí ale vypadá to že ví proč tu jsme. Na jedné straně, přímo před námi byla obrovský kus rovné skály která byla spirálově vrásčitá. Bylo to nádherné a přímo před touto skalou stáli čtyři muži. Jakmile nás uviděli, vydali se nám naproti. Jeden z mužů, podle toho co měl na sobě, vypadal že má nejvyšší postavení se ujal slova.

Muž: ,,Zdravím dračí královno. Takže jste dorazili."

Já: ,,Ano dorazili."

Muž: ,,Už jsme byli informováni o tom že se zde ukážete a tak jsme vám připravili klíč."

Já: ,,Klíč?"

Muž: ,,Ano, klíč k portálu. Udělali jsme ho tak aby se dal nosit jako náhrdelník."

Muž mi podal náhrdelník s žlutým krystalem. Byl opravdu pěkný.

Muž: ,,Tento je sice malý ale má vůči portálu neuvěřitelnou magickou sílu. Můžete portál tak otevřít i když budete teprve projíždět tunelem a to z jedné i z druhé strany. Stačí když si představíte jak se skála mění v portál a k tomu dáte ještě představu jak velký má být aby se neotevřel zbytečně úplně celý. Tato obrovská plochá skála je jeden obrovský portál."

V ten moment jsem okamžitě vytřeštila oči na obrovskou skálu. Tohle že je jeden portál? Vždyť by jím prošla i armáda. Pak jsem si ale uvědomila že možná proto je tak velký. Náhrdelník jsem si nasadila na krk, dotkla se ho, zavřela oči a začala si představovat jak by měl průchod vypadat. Cítila jsem tu magii a když jsem otevřela oči, ve skále byl otvor velký tak akorát pro naši skupinu. Měla jsem radost že jsem to zvládla a tak mi na tvář proklouzl úsměv. Muž na mě uznale kývl a pak se vzdálil. Já jsem se rozešla k portálu a ostatní šli za mnou. Trochu jsem váhala když jsme sahala do portálu ale jelikož bylo na druhou stranu celkem dobře vidět tak jsem prostě prošla. Byl to zvláštní pocit. Jako kdybych prošla jemným slizem který však na mě nezanechal žádné stopy. Když jsem byla na druhé straně, pořádně jsem se rozhlédla. Víceméně to vypadalo podobě jako na straně Dračí země ale tady bylo pusto a světlo tu nebylo. Jen naprostá tma. To mě ale nezastavilo. Jakmile všichni přišli, uzavřela jsem portál a tím zmizela i ta špetka světla která sem portálem pronikala. Znovu jsem použila svůj oheň a vydala se k tunelu následovaná ostatními. Nevím proč ale cítila jsem ve vzduchu takovou depresivní náladu. Čím dál jsme šli, tím více jsme se přibližovali ke světlu na konci tunelu. A pak jsme vystoupili na ono světlo. Nejdříve jsem musela přivřít oči aby si přivykli a když jsem je úplně otevřela a rozhlédla se, zastavil se mi dech. Ta krajina kterou si pamatuji, byla víceméně pryč. Na nebi byla černá mračna a když jsem vyšla na malý výběžek, viděla jsem co se za ty téměř dva roky změnilo.