Příběh draka

kapitola 7.

Už jsou to tři týdny od té hádky. Už mě nesleduju, nemám ten pocit. Když jsem ho hledala v myslivně, nebyl tam. Věci byli pryč a on taky. Jen občas jsem měla pocit že mě někdo sleduje ale to byli lidé okolo nichž jsem procházela. Každý víkend chodím do myslivny jestli tam není, ale zmizel. Jednou jsem tam nechala i dopis napsán zvláštním písmem. Říkal že se ho musím naučit a tak jsem se ho naučila. Týden mě to ubíjelo ale pak jsem se z toho nějak vyhrabala. S Peterem nás vztah pokračuje jako by nic. Ale v hloubi duše mi Strážce chybí. Kvůli mě bojoval, tu noc mi vyléčil ruku a já mu za to ani nepoděkovala. Byla jsem hrozná. Ale život běží dál. Několikrát jsem byla s holkama na vyjížďce a zítra jedeme zas. Momentálně jsem u sebe v pokoji a píšu si se spolužačkami. Jsou společně s klukama na dovolené v Rakousku. Mají se skvěle. Chodí na túry a pořádají různé výlety. Každý den mi posílají fotky a já jim posílám fotky když jdu někam s Peterem. Najednou vejde mamka.

Mamka: ,,Taro, máš tu dopis."

Já: ,,Dopis?"

Mamka: ,,Ano dopis, je bez odesílatele ale adresován tobě."

Já: ,,Aha, nooooo........ten bude nejspíš od mojí spolužačky, říkala že mi pošle dopis protože je na táboře a tam nesmí být mobily."

Mamka: ,,Aha dobře, tak tady ho máš."

Položil na stůl dopis a jakmile odešla vrhla jsem se se stolu. Dopis jsem otevřela a vytáhla papír. Byl tam vzkaz, ale ne ledajakým písmem. Bylo to to písmo které mě učil Strážce. I rukopis odpovídal. Rychle jsem ti začala číst. Stalo tam:

Taro, musíš být v bezpečí, nikdy jsem ti neřekl proč ale jak jsem ti říkal, jednou se to dozvíš. Věř že i když mě nevidíš, stále tě hlídám. Mám úkol a ten splním ať to stojí co to stojí. Máš před sebou ještě dlouhou cestu kterou musíš urazit aby jsi naplnila svůj osud. Ale chci ti říct že klidně položím život za to aby jsi přežila. Závisí na tom životy všech.

Tím dopis končí. Rychle ho značkám. Nikdo ho nesmí najít. Hodím ho do záchoda a spláchnu. Je tam. Hlídá mě. Vyšla jsem na balkon a pořádně se všude rozhlédla. A v lesíku jsem zahlédla stín. Ten ale po chvíli zmizel. Už je pozdě, musím jít spát zítra jedu na vyjížďku. Převlékla jsem se a lehla si do postele. Pak jsem se zapřemýšlela nad poslední větou toho dopisu. Závisí na tom životy všech. A s touto myšlenkou jsem usnula.

...

Ráno jsem se vzbudila v deset. Na vyjížďku jedeme až v podvečer kdy není tak horko. Ještě chvíli ležím ale pak vstanu abych se stihla najíst a obléct a tak dále. V koupelně spáchám hygienu, učešu se a jdu se obléct. Pak si dole dám něco k snědku a jdu znovu do pokoje. Tam si sednu ke stolu a vyndám svůj sešit na kreslení. Kreslím si do něj zvířata, ale ne obyčejná. Kreslím hlavně magická zvířata. Například drak. To je moje absolutně nejoblíbenější magické zvíře. Jeden obrázek mi zabere tak hodinu. Když skončím, jsem spokojená. Je to malba tří draků letící nad lesem v záři zapadajícího slunce. Nakonec sešit zavřu a jdu napsat holkám přesný čas kdy se sejdeme. Nakonec se rozhodnu na půl šestou aby jsme mohly tak v šest vyrazit. Připravím si batoh, abych pak měla klid a dám si mobil na nabíječku. Pak běžím dolů na oběd. Už z dálky cítím tu úžasnou vůni pečeného kuřete a rýži.

...

Je pět hodin a tak už se chystám. Hodlám tam být trochu dřív abych koně vyhřebelcovala a my mohli vyrazit dřív. Ze sedlovny vezmu sedla, uzdy, sedlové deky a čištění. Naši koně jsou naučení že když je sedláte, prostě stojí a neutíkají. Postupně každého odchytím, vyhřebelcuji a nasedlám. Pak je pro jistotu přivážu k uvazišti. Ani ne za pět minut přijdou holky.

Já: ,,Pro dnešek jsem vám chtěla udělat radost a tak jsem je nasedlala."

Neli: ,,Super, tak už jenom páteřáky a helmy."

Společně jsme vešly ještě do sedlovny a každá si vzala helmu a páteřák. Když v tom se zabouchnou dveře. Všechny se otočíme a tam stojí Strážce. Vyjeveně něj koukáme a já si všimnu jak se Lily chystá ječet. Rychle k ní přiskočím, zacpu jí pusu a přitlačím ke zdi.

Já: ,,Všechno je v pořádku Lily, já ho znám."

Strážce: ,,Všichni musíte pryč jedou sem!"

Pak se ale otočím na Strážce.

Já: ,,A kdo sem jede?!"

Strážce: ,,Ti grázlové od kterých jsou ti co tě tehdá napadli v té uličce."

Udělá se mi mdlo a tím pustím Lily.

Neli: ,,Kdo jste, co tu chcete a jak to že ho znáš?!"

Já: ,,Sakra buďte sticha, vy dvě musíte pryč."

Všichni vyběhneme ven a rozhlédneme se. Najednou zahlédnu blíží se auta. Spoustu černých aut.

Strážce: ,,Musíte všechny pryč. Žádnou z vás nesmí dostat! Hlavně tebe Taro, musíš pryč!"

Já: ,,A kam?"

Strážce: ,,Vy dvě si vezmete jednoho koně a já a Tara si vezmeme každý jednoho! Ale hlavně dělejte!"

Hned se rozběhnu k Peggy a holky se vrhnou k Míně. Na Strážce zbývá Blesk.

Já: ,,Umíš jezdit na koni?"

Strážce: ,,Umím."

Já: ,,Holky, jeďte na druhou stranu než my, pak když bude vzduch čistý se sejdeme v naší zahradě v zahradním domku."

Holky kývly a já pobídla Peggy do běhu. Strážce jel na Bleskovi hned za mnou a holky se oddělily. Když jsem se ohlédla, auta se rychle blížila. Ale je tu jeden způsob. Nasměrovala jsem Peggy přímo do lesa. Je to sice riskantní ale může to být naše záchrana. Peggy běžela s větrem o závod. I Strážce pobízel Bleska k rychlému cvalu. Pak jsme najeli na cestu a jeli dál, hnali jsme koně a snažili se utéct smrti. Když v tom mi zkřížilo cestu auto. Peggy se lekla, prudce zabrzdila a tryskem se rozběhla do strany. To jsem ale nečekala a vypadla jsem za sedla. Stále jsem se držela ale byla jsem mimo sedlo. V tom Peggy zabrzdila. Dostali jsme se do obklíčení. Že všech stran byla ta černá auta. Pustila jsem se sedla a v tu ránu Peggy našla mezeru mezi auty a utekla. Zůstala jsem sama mezi auty. A pak začali vylézat muži celí v černém a s kulkami. Každý měl buď pistoli nebo nůž. Pak ale vystoupil ještě někdo a mě se málem zastavilo srdce.