Příběh draka

kapitola 14.

Jedeme už dva dny. Jsme tak na úrovni Prahy, což by nám pěšky trvalo týden. Jedeme bez problémů, ale když máme přejet přez nějakou rychlostní silnici, tak si odpočineme a čekáme do tmy. Pak ji přejdeme a jedeme dál. Jedem přez louky a lesy a upřímně, je to úžasné. Nikdo na nás zatím nepřišel, ale čas od času se něco mihne mezi stromy. V tom případě zrychlíme a nezastavujeme se. Právě jedeme přez les. Cassaras říká že tam budeme zítra ráno, a jelikož je odpoledne, nebude to už dlouho trvat. V klidu se kochám přírodou a užívám si pocit svobody. I když musím opustit lidi které mám ráda celým srdcem, je to i osvobozující. Ale myslím, že kdyby tu nabyly Neli a Lily, cítila bych se úplně jinak. Sundám si batoh ze zad a začnu se v něm přehrabovat. Hledám flašku s pitím, kterou jsem byla nucena vzít na benzínce. Jinak bych asi umřela žízní. Konečně flašku najdu. Batoh si hodím zpět na záda a trochu se napiju. Musím šetřit, nevím za jak dlouho dojedeme ke zdroji nějaké vody. Najednou Cassaras jedoucí vepředu zastaví. Postupně zastavíme i já a holky. Cassaras sleze z koně a rozhlédne se.

Cassaras: ,,Už je poměrně pozdě a koně jsou unavení. Buď tu zůstaneme tu přez noc a dorazíme tam zítra ráno, nebo pojedeme dál a dorazíme tam v noci. Ale když se na vás tak koukám, zůstaneme přez noc tady."

Vsadím se že si Neli a Lily v duchu úlevně vydechli. Slezu z koně a odvedu bok potoku. Kůň se hned vrhne k vodě a vydá směrem ke mě zvuk podobný slovu děkuji. Nevím co to je, ale občas se mi to tak děje. Zvířata se v mé přítomnosti chovají úplně jinak. Divoká zvířata se mě nebojí když jim to řeknu a domestikována mě poslouchají na slovo. Občas se mi také děje že slyším co nemám a že cítím lépe než ostatní. Prostě jen divná. Když kůň vyleze, vezmu ho a odvedu k ostatním. Odsedlám ho a přivážu ke stromu aby neutekl. Pak jdu k ohni který Cassaras rozdělal. Večery jsou poměrně chladné i když přez den je vedro na padnutí. Vyndám si z batohu spacák a rozložíme si ho na kus suché trávy. Jsem strašně unavená. Celý den v sedle a o haldu. Ten hlad mi ani tak nevadí jako žízeň. Pořád mám žízeň a občas je mi z toho slunce blbě. Sundám si boty, batoh položím vedle sebe a lehnu si do spacáku.

Cassaras: ,,Už jdeš spát?"

Já: ,,Jsem unavená k smrti. Za chvíli budu spát jako zabitá."

Cassaras: ,,Tak se vyspi, zítra ještě máme před sebou kus cesty."

Sotva to dořekl, zavřela jsem oči a pomalu usínala.

...

Jsem v jakémsi lese. Všude jsou takové zvláštní listnaté stromy. Některé jsou zlaté a jiné zase například fialová, azurově modré, růžové, oranžové a tak dále. Najednou za mnou praskne větvička a já se otočím. Stojí tam žena a muž. Oběma je tak přez padesát a vypadají přívětivě. Ale po mých zážitcích nikomu cizímu nevěřím.

Muž: ,,Jmenuji se Akar a toto je má sestra Lakra. My dva máme jediný úkol. Probudit tvé druhé já. My už jsme dávno mrtvý ale naše duše k tobě přišli ve snu aby jsme splnili svůj úkol."

Jen tam tak stojím neschopná slova ani pohybu. Oba ke mě vykročí a když chci ustoupit, nejde to. Prostě se nemůžu hýbat. Oba mi položí jednu svoji ruku na rameno a druhou se dotknout mě hlavy. A začnou odříkávat zvláštní slova. Obklopí mě zvláštní energie, kterou jsem v sobě vždy měla ale ještě jí takhle nikdy necítila. Energie mnou prostoupí a najednou už nejsem člověk. Ale drak. Zlatý drak. Pak se z ničeho nic proměním zpátky na člověka a oba lidé přestanou odříkávat ta slova. Usmějí se na mě a pak se oba rozplynou na zlatý prach.

Prudce se zvednu. Jsem na louce zabalená ve spacáku a nademnou stojí Cassaras a zkoumavě si mě prohlíží.

Cassaras: ,,Zdálo se ti něco? Zdálo se ti něco hodně zvláštního?"

Já: ,,Zdálo, ale jak to výš? Když jsem se probudil, vznášela jsi se metr nad zemí a okolo tebe se obtáčela zlatá magie. Moc dobře jsem věděl co to znamená."

Já: ,,Ale co to znamená."

Cassaras: ,,Vše se divíš až budeme na místě."

Povzdechnu si a zase si lehnu. Jsem unavená. Poté zase usnu ale už se mi nic nezdá.

...

Ráno mě probudí hlas. Cassaras se mnou třese a holky balí věci.

Cassaras: ,,Taro, musíme rychle pryč, jsou tady a pronásledují nás."

Jako by do mě uhodil blesk. Rychle se zvednu, sbalím si spacák a nandám do batohu. Nasedlám grošák a nasednu. Holky i Cassaras už také sedí na koních a tak všichni vyrazíme pryč. Cvalem se ženeme přez louky a lesy když v tom zaslechnu něco ne úplně dobrého. Auta. Otočím se a tam je zahlédnu.

Já: ,, Cassarasi, jedou za námi auta."

Cassaras stočí koně doleva a vběhne s ním do lesa. Tam zastaví a sesedne.

Cassaras: ,,Dál už musíme pěšky!"

Všechny slezeme z koní a běžíme za Cassarasem. Koně se rozběhnou někam pryč a vypadá to že auta jedou za nimi. Běžíme mezi stromy co nám síly stačí. Batohy na zádech nám to ale stěžují. Shodím batoh na zem a běžím dál. Holky to po mě zopakují a tak se nám všem běží lépe. Najednou mi projede hlavou silná bolest. Zpomalím a holky mě předběhnou. Najednou mi přestanou fungovat nohy a já se svezu na zem. Celým tělem mi projede bolest a já se začnu třást jako při epileptickém záchvatu. Nic moc nevnímám, ale zahlédnu Cassarase jak si ke mě klekne a začne mě uklidňovat. A pak silná bolest v ruce. Musela jsem nejspíš zakřičet, protože sebou holky trhly. A pak jsem pomalu začala ztrácet vědomí.

Mezitím z pohledu Cassarase:

Tara se najednou svezla na zem a začala sebou škubat. Rychle jsem k ní přiběhl a snažil se jí uklidnit. Pak najednou zařvala bolestí a tam kde měla tenkrát ránu od dýky, jí začala prosakovat krev. Byla jako v plamenech, z čela ji tekl pot a v očích měla jen bělmo. Pak jsem zaslechl auta a než jsem stihl cokoliv udělat, byli jsme obklíčení. Vylezlo asi tak dvacet ozbrojených můžu. Ty nemám šanci přeprat. V hlavě jsem procházel různé možnosti a zvažoval řešení. Ale nic mě nenapadlo. Tara sebou stále házela a z rány kde ji před chvílí tekla krev, se udělala černá jizva která se stále více rozrůstala. A pak ještě další jizva na srdci. Musím něco udělat, jinak zemře. Přitáhl jsem si ji blíž k sobě. A najednou jsem něco ve svém nitru ucítil. Byl to zvláštní pocit po tak dlouhé době, ale byl jsem šťastný že ho cítím a do pár sekund se tu objevil můj nejvěrnější přítel.