Příběh draka

kapitola 8.

A pak vystoupil ještě někdo a mě se málem zastavilo srdce. Ten někdo byl Peter. Nemohla jsem tomu uvěřit. Prostě jen vystoupil a usmíval se. Ne. Prosím. Ne ne ne ne. Zoufale jsem se na něj podívala. Peter se jen škodolibě uchechtl.

Peter: ,,Ach Taro, vážně jsi mi na to skočila. Chytla jsi se okamžitě. A ani jsi neposlouchala rady svého ochránce. No no."

Já: ,,Proč, proč jsi to udělal?"

Peter: ,,Proč, abych splnil úkol. Můj otec je jedním z hlavních členů tohoto tajného společenství. Byl to můj úkol a já ho splnil díky tobě na výbornou."

Já: ,,Strážce měl pravdu. Jsi podrazák a hajzl."

Peter: ,,Pozor na jazyk, jinak o něj brzy přijdeš."

Já: ,,Kde je Strážce!"

Peter: ,,Ten tvůj ochránce ti ani neřekl jméno nebo se tak opravdu jmenuje? No vlastně mě to může být jedno. Přiveďte ho!"

V tom se pár můžu rozestoupilo a objevilo se asi pět mužů kteří drželi Strážce. Jeden mu zezadu kopl do nohou a on se svezl na kolena.

Peter: ,,A tenhle tě měl chránit? Ha, nedokázal to."

Strážce se na Petera podíval pohledem plným zlosti. Vsadím se že kdyby mohl vraždit pohledem, už tu Peter nestojí.

Peter: ,,No nic, jelikož musím uznat že jsem si tě oblíbil, dám ti nabídku. Buď se vzdáš a přidáš k nám, nebo to skončíme tady a teď."

Bože, co mám dělat. Jasně že se k němu nemůžu přidat ale nechci aby kvůli mě zemřel i Strážce. Podívám se směrem k němu s prosbou o pomoc v očích. On pomalu a málo zavrtí hlavou. I v tom dopise psal že raději položí život. Je to rozhodnutý.

Já: ,,Nikdy, nikdy se k tobě nepřidám."

Peter: ,,Tak to tedy skončíme, škoda."

Odněkud vytáhl pistoli a zamířil na mě. Z přímá jsem se mu podíval do očí. Už se chystal zmáčknout spoušť. Připravovala jsem se na smrt. A pak to zmáčkl. Čekala jsem ránu ale v tom před mě skočil Strážce a kulka ho zasáhla do břicha. Skácel se předemnou na zem. Vytřeštila jsem oči a doběhla k němu. Držel se za ránu a obličej zakřivený s bolestivé grimase. Začali se mi drát slzy do očí.

Peter: ,,Ach bože, on to nikdy nevzdá. No ni teď to ukončíme."

Ukázala na mě a Strážce. Ti co měli pistole na nás zamířili. Vraždila jsem Petera pohledem ale pak jsem jen zavřela oči a v duchu volala o pomoc všechny tvory kteří jsou schopni mi pomoct. V tom se ozvalo vytí. A další a další. Otevřela jsem oči a rozhlédla se. I muži a Peter se začali rozhlížet okolo sebe. V tom že křoví vyběhli vlci téměř velcí jako koně a vrhli se na může. Snažila jsem se v tom zmatku zorientovat a pak jsem něco zahlédla. Luk s šípy. Doběhla jsem k luku, nasadila šíp a zamířila na jednoho z mužů. Trefila jsem ho přímo do nohy. Když jsem se pozorněji podívala, všimla jsem si že vlci ty může nezabíjejí, jenom jim znemožňují se bránit. Většina jich pak nasedla do aut. Nasadila jsem další šíp a rozhlédla jsem se. Našla jsem svůj cíl. Peter stojící u auta a střílející po vlcích. Natáhla jsem tětivu, zamířila a pustila. Šíp si svůj cíl našel. Peterovu ruku. Znovu jsem vzala šíp a trefila se do nohy. Peter se skácel na zem a jeho zbývající muži ho vzali, naložili do auta a odjeli. Vlci začali výt a pak se otočili na mě. Kývla jsem hlavou na znamení díku a ten největší vlk gesto oplatil. Pak se rozběhli pryč. Najednou jsem si vzpomněla na Strážce. Rozběhla jsem se k němu. Byl naštěstí při vědomí ale rána mu silně krvácela a k tomu měl ještě několik řezných zan. Jednu dost hlubokou na noze, bodnou ránu na noze a rozseknutou hlavu. Tu ránu na břiše se držel rukou. Sundala jsem mu ruku a odhrnula oblečení. Rána krvácela neustále a kulka tam nejspíš zůstala. Vzala jsem svojí mikinu a přimáčkla mu ji na tu ránu. Nemám šanci ho odsud dostat pěšky. Rozhlédla jsem se nechali tu jedno auto. Otevřela jsem kufr a hledala lékárničku. A ano byla tam. A nejen to, byli tam i šípy. Nějaké jsem vzala a dala je do toulce t těm zbylím co už mám. Vrátila jsem se ke Strážci. Otevřela jsem lékárničku a vzala několik obvazů. Musím ho odsud dostat, ale záchranku zavolat nemůžu, musím to zvládnout sama. Učili jsme se anatomii opice a říkali i anatomii člověka, takže to snad zvládnu. Sundala jsem mikinu a na ránu dala několik vrstev obvazu a ještě to obvázala. Obvázala jsem i ostatní rány. Potřebuji mu vyndat tu kulku a zašít, ale tady nemůžu. Nemám tu ani správné věci.

Já: ,,Strážce, musím tě dostat pryč."

Strážce: ,,Taro, jmenuji se Cassaras."

Já: ,,Dobře Cassarasi musíš to vydržet, prosí."

Rozhlédnu se a hledám jakoukoliv možnost. Autem nemůžu, neumím řídit a koně.......no jistě, koně. Rychle se zvednu a zapískám na prsty. Ti koně jsou naučení že mají přijít na zapískání. Zapískám ještě jednou a to už uslyším odpověď. Oba běží ke mě. Blesk i Peggy. Jakmile přiběhnou, pochválím je a Bleska dovedu ke Cassarasovi. Poklepu mu na nohy a on si lehne přímo vedle něj.

Já: ,,Cassarasi, musíš se mu vytáhnout do sedla, pomůžu ti."

Cassaras kývne a chytí se jednou rukou hrušky sedla. Já mu opatrně pomůžu se tam dostata a když sedí, pobídnu Bleska aby si stoupl. Cassaras se sotva drží a tak dostanu nápad. V tom autě byli i provazy. Doběhnu tam a opravdu. Vezmu je a vrátím se ke Cassarasovi. Ruce mu přivážu k hrušce a hody ke třmenům. Alespoň tak bude držet. Dojdu k Peggy a nasednu. Zapískám a Blesk se zařadí za nás. Musíme svižným krokem ale klus i cval by byl riskantní. Je to odtud k domu nějaký kousek. Blesk jde poslušně za námi a já pořád popoháním Peggy do rychlého kroku. Neustále kontroluji Cassarase jestli se drží a jdeme dál. Za chvíli už jsme u zahrady. Musíme to vzít zadní brankou, akorát se modlím aby byla odemčená. Seskočím z Peggy a běžím k brance. Díky bohu je odemčená. Doběhnu k Bleskovi a zavedu do zahrady těsně k domku. Otevřu dveře a tam na gauči sedí Neli a Lily.

Já: ,,Holky rychle, pomozte mi!"

Holky vyběhnou ven a já mezitím rozvážu provazy. Blesk si zase lehne a já s holkama dostaneme Cassarase dovnitř a položíme ho na stůl.

Já: ,,Lily, potřebuji aby jsi mu vyčistila rány a držela tu ránu na břiše. Neli ty dojdi odsedlat koně. Já se jdu vloupat do domu pro lékárničku."

Naštěstí vím kudy vždy chodí Cassaras. Po takovém žebříku po kterém se pnou kytky. Rychle vylezu nahoru, vtrhnu do pokoje a ve skříni najdu lékárničku ve které je snad všechno. Je to sice pro lékárnička pro zvířata ale jemu s tím tu kulku snad vyndám. Zase slezu dolů a běžím k domku. Lily studuje na zdravotní škole, takže mi pomůže. Mezitím mu sundala to triko a jeho mikinu a vyčistila mu ty rány které můžeme rovnou zašít a teď ta horší část. Vyndám z jednoho z šuplíků látkovou utěrku.

Já: ,, Cassarasi, musíme ti vyndat tu kulku a jelikož nemáme nic na uspávání budeš to muset vydržet. Do tohodle se zakousneš, protože se budeme vrtat v živém mase. A také tě budeme muset přivázat aby jsi se nehýbal."

Cassaras kývne a skousne utěrku kterou jsem mu dávala před pusu a provazy mu přivážu ruce a nohy ke stolu. Já vezmu do ruky pinzetu a chystám se vyndat kulku.