Příběh draka

kapitola 29.

Oheň do mě narazil plnou silou. Padla jsem na kolena a čekala jsem že jsem do pár sekund mrtvá. Ale místo toho jsem si uvědomila že ten oheň mě vůbec nepálí. Zahlédla jsem jak drak který chrlil oheň zaskočeně přestal. Jakmile oheň uhasl, tak jsem se pomalu zvedla. Drak začal couvat a ostatní draci taky. Slyšela jsem jak si mezi sebou vyměňují zmatené reakce ale pak se mi ten drak co chrlil oheň uklonil. Ostatní draci to začali opakovat až úplně všichni draci co zde stáli měli skloněné hlavy. Vojáci mě pozorovali s otevřenými ústy a taktéž i král. Pak jsem se nenápadně podívala na své oblečení. Jediné štěstí že oblečení dračích jezdců je většinou nehořlavé. Ještě jednou jsem se rozhlédla a pak jsem se otočila na Mitase. Nemusela jsem nic říkat. Jen kývl, nasedl na svého jednorožce a uháněl pryč. Rain se mi ještě uklonila a pak vzlétla aby se vydala zpátky domů. Pak jsem ale svou pozornost obrátila na krále. Byla jsem neskutečně naštvaná. Co si tak strašného udělali? Královna vedle něj tiše plakala, akorát nevím jestli zděšením a strachem nebo úlevou. Vzala jsem Nighta za otěže a odvedla ho do stájí. Ale tam jsem ho pouze odstrojila a zase s ním vyšla ven. To krále zaskočilo ještě více když jsem s ním přišla až před něj.

Já: ,,Chci mít Nighta u sebe. Bude to dá se říci má osobní stráž. A také budu dělat že se nic nestalo."

Král: ,,Co prosím. Mám tě sice v oblibě Taro ale toto už je příliš."

Já: ,,Pokud vím, jsem to já kdo má zachránit oba světy. A nebýt Mitase, jsem už dávno mrtvá. Vy nevíte co mě v tom lese potkalo. Night mě bránil a proto hi chci mít u sebe."

Král: ,,A co tě v tom lese potkalo tak strašného."

Já: ,,Říká vám něco název Hyder?"

Král zděšením zbledl. Bylo vidět že tomu nemůže uvěřit.

Král: ,,Ale jak by se sem mohli dostat Hydeři."

Já: ,,To si říkám také."

Cassaras: ,,A to není to nejhorší co se zde ukázalo. To co napadlo mě a Greena nebyli Hydeři. Ale Degoni."

Král zděšením zakolísal ale ustál to. Vypadal jako dítě když mu řeknete že dárky které se na vánoce zjevují pod stromečkem nenosí Ježíšek. Naprosto zoufalý akorát ještě s velkou dávkou zděšení.

Král: ,,Okamžitě vyhlaste poplach. Ať se všichni drží ve svých domovech a pošlete zprávy i do ostatních měst. Tohle je velmi vážné."

...

Už je to měsíc od toho incidentu. Démon mě kontaktoval ale má odpověď byla jasná. Nikdy se mu nevzdám. Storm zase povyrostl a teď je o kousíček vyšší než já. Ležím ve svém pokoji na posteli. Night dostal měkký koberec na ležení a Storm se kvůli jeho velikosti už musel přestěhovat ven. Celkem mi chybí ale teď tu mám alespoň Nighta. I když se ho většina všech bojí. Mám ho ale za svého strážce a vždy chodí všude se mnou. Je bezy ráno. Nemohla jsem dospat. Vstala jsem a šla se převléct. Dneska nám oficiálně začíná trénink dračích jezdců. Celou dobu se čekalo až všichni draci vyrostou do výšky svých jezdců. A teď je ten den. Vstala jsem si na sebe nějaké volnější oblečení, spáchám ranní hygienu a ještě se učešu. Pak na sebe hodím ještě černý plášť s kápí a jdu na chvíli ven. I když mám na sobě plášť, jsem nezaměnitelná jelikož plášť je nahoře sice černý ale dole přechází do zlaté. A proto mě pozná každý. Někteří vojáci už ví o mých ranných vycházkách a tak mě vždy nechají projít. Night mě jako vždy následuje a hlídá. Dokonce jsem se na něm už za tu dobu naučila jezdit bez sedla. Ale tentokrát se projdu. Šla jsem do zahrady. Tam jsem se posadila pod strom a pozorovala s Nightem východ slunce. Ale pak jsem něco zahlédla. Něco co tu být nemělo. Ve světle vycházejícího slunce bylo dobře poznat letící monstrum. A už z dálky byla vidět potrhaná křídla. Najednou Night zavrčel a já uhla pohledem. Night vrčel na procházejícího vojáka který se mu obloukem vyhnul. Vrátila jsem se pohledem na monstrum, ale to už tam nebylo. Přitom jsem se nedívala jen pár sekund. Pak jsem za sebou zaslechla kroky.

Sebastian: ,,Jdeš na snídani nebo ne? Doufám že víš že je dneska dřív."

Já: ,,Vlastně, úplně jsem na to zapomněla."

Sebastian: ,,Tak já tě doprovodím."

Usmála jsem se a nechala jsem se jím doprovodit do jídelny. Většina všech tam už byla. Dnešním dnem tu ale přibude pár tváří. Nový dračí jezdci kteří byli vybráni spolu se mnou dnes přijedou a nastěhují se do budovy v zahradách. Je určena právě pro nové dračí jezdce. Ale já zůstanu v hradu. Posadila jsem se ke stolu a vzala jsem si obyčejný chleba s máslem a marmeládou. Neměla jsem dneska chuť na něco extra. Sotva jsem dojedla, šla jsem na místo setkání. Kterým byl tréninkový areál vedle ubytovny pro jezdce a stájí pro draky. Byl to obrovský prostor s různými překážkami a jinými věcmi. Byla tam i letecká překážková dráha. Úžasné na naučení se dokonale splynout se svým drakem při létání. Přišla jsem k ubytovně a rozhlédla jsem se. Zatím tu nikdo nebyl a Nighta jsem nechala proběhnout. Najednou přijel jakýsi kluk na koni a za ním další a další tváře jezdců. Dohromady jich přijelo deset. Těsně po nich přistálo na zem i deset draků. Byli nádherní. Každý se začal rozhlížet a pak si všimli mě. Jedna z dívek sesedla a přišla ke mě.

Dívka: ,,Ty nás máš uvítat. Skvěle, můžeš mi pomoct s věcmi."

Já: ,,Co prosím?"

Dívka: ,,Tak aby jsi věděla jsem Elizabeth z rodu Šajů. A teď mi pomoz s věcmi."

Já jsem jen založila ruce za záda a čekala co se stane. Elizabeth začala vypadat naštvaně a pak se přiblížil i její drak. Velká dračice. Začala na mě vraždit pohledem ale pak se zarazila. Ze stínů totiž vystoupil naštvaný Night který byl stejně velký jako ta dračice. Elizabeth se zatvářila šokovaně ale stále mě vraždila pohledem. Pak se ozval řev a vedle mě přistál Storm. Všichni přítomní překvapivě pootevřeli ústa.

Já: ,,Doufám Elizabeth, že nemáš problém."