Příběh draka

kapitola 9

Vezmu větší pinzetu a pomalu ji strčím do ránu. Cassaras se celý napne a škubne sebou. V tom se vrátí Neli.

Já: ,,Neli, potřebuji, aby jsi utírala tu krev že země a z toho stolu. Kdyby to tu našla mamka, mám doživotní domácí vězení."

Neli kývne, si vezme kýbl a jde pro vodu. Já se tou širokou pinzetou dostanu tak do půlky rány.

Já: ,,Lily, potřebuji aby jsi mi podala tu malou pinzetu a pak opatrně převzala tuhle a díky ní trochu roztáhla ránu aby jsem se dostala až ke kulce."

Lily si stoupne vedle mě a převezme pinzetu. Opatrně roztáhne ránu a to sebou Cassaras zase škubne. Já vezmu malou pinzetu do jedné ruky a druhou si svítím abych viděla přímo do rány. Postupuji hlouběji a hlouběji do rány až narazím na to co hledám. Opatrně kulku pinzetou uchopím a začnu pomalu kulku vytahovat. To Cassarasovi způsobí další vlnu bolesti. Pokračuji dál, až je kulka venku. Dám ji do misky a vrátím se. Rána stále krvácí. Sice ne už tak moc ale krvácí. Vezmu jedem obvaz a pomalu vysouším ránu. Pak vezmu jehlu s nití a začnu mu ránu šít. Vidím jak mu z čela teče pot a snaží se co nejvíce vydržet tu bolest. Musím udělat několik stehů aby to pořádně drželo a jdu šít ostatní rány. Ta na noze je hodně ošklivá. Také ji musím vysušit a až pak můžu začít šít. Pak ještě ránu na ruce a ta rána na hlavě šít nepotřebuje. Stejně by to přez ty vlasy nešlo. Neli se vrátí a začne utírat krev. Lily mu ještě očistí zašité rány a já mu je ovážu obvazem. Pak ho odvážu a vyndám z pusy utěrku. Pořádně se nadechne a je vidět že se uklidnil.

Já: ,,Tak co?"

Cassaras: ,,Děkuji. Zachránila jsi mi život. Vy všechny."

Neli: ,,No tak, já nic nedělala."

Cassaras: ,,Každá má svůj díl."

Usmála jsem se. Chtěl se zasmát, ale jakmile to zkusil, zasyčel bolestí a přestal. Také jsem se přestala smát a podívala se okolo sebe. Skvrny od krve nebyli téměř vidět a jediné co připomínalo zákrok byla kulka v misce a obvázaný Cassaras.

Já: ,,Zkus si odpočinout, koneckonců ztratil jsi hodně krve."

Cassaras: ,,Jo jasně, to se brzy spraví."

Já jsem mezitím došla k rozkládacímu gauči a rozložila ho aby jsme se tam vešly všechny tři. Je devět večer, celý zákrok trval dvě hodiny. Že skříně jsem vyndala čtyři deky, a čtyři polštáře. Tři deky a tři polštáře jsem dal na gauč a ten jeden polštář a deku jsem dala Cassarasovi. Vděčně kývl hlavou a já si šla lehnout k holkám. Ještě jsem zhasla a za chvíli jsem byla v říši snů.

...

Ráno jsem se vzbudila brzo. Všichni ještě spali, včetně Cassarase. Vylezla jsem a vykradla se ven. Vzduch byl čistý a svěží a všude byl klid. Ale pro jistotu jsem si vzala na hlavu kapuci. Vylezla jsem na balkón, a přez pokoj se vkradla do domu. Jsem do kuchyně a vzala tam nějaké jídlo. Vzala jsem banán, jablko, nějaké cereálie, jogurt a nějaké ty snídaňové sušenky. Ještě jsem udělala čaj do termosky a vzala jsem nějaké hrnky a zase se vykradla ven a do zahradního domku. Tam jsem všechno vyndala na stolek u gauče a čaj nalila do hrnků. Pak uslyším na stole pohyb.

Já: ,,Co si dáš? Ale nevím jak se napiješ toho čaje."

Cassaras: ,,To jablko mi bude stačit a myslím že už se i posadím."

Já: ,,Tak to asi těžko, protože ta rána je stará jen pár hodin."

Cassaras: ,,No víš Taro, mám trochu rychlejší hojení než ostatní lidé."

Já: ,,Dobře, tak já to zkontroluji."

Došla jsem ke Cassarasovi a odhrnula deku. Překvapeně jsem vykulila oči. Rána už vypadala jako týden stará, ještě tak dva dny a bude naprosto v pohodě. Podívala jsem se mu do obličeje pohledem co to má znamenat? Jen se uchechtl a posadil se. Jelikož byl stůl u zdi, mohl se v klidu opřít.

Já: ,,Jestli se to bude léčit tímto tempem, tak budeš za dva dny schopen bez bolesti běhat."

Cassaras se usmál ale pak zvážněl.

Cassaras: ,,Slíbil jsem že přijde den kdy ti všechno řeknu. Víš, nejsem ani obyčejný člověk, ani nejsem z tohoto světa. Jsem totiž napůl člověk a napůl elf. A pocházím z naprosto jiné planety. Víš mezi některými planetami jsou portály. Zde v tomto státě se nachází jeden portál který vede na planetu v překladu Zelená planeta. Na této planetě je obrovský kus země nazývající se Dračí země. A tam mám úkol tě dostat. Musíš se tam dostat dříve než ti bude osmnáct aby se naplnilo prorodství. A já tě tam dostanu ať chceš nebo ne. Musím. Závisí na tom životy všech lidí."

Já: ,,A nemůžeš mi říct něco o tom prorodství?"

Cassaras: ,,Ne, bohužel nemohu. Jednak bych porušil králův rozkaz a také kdyby se to dozvěděli nepřátelé, byl by to problém."

Já: ,,Králův rozkaz?"

Cassaras: ,,Ano, my máme krále. Máme spoustu věcí co vy nemáte, ale až se tam dostaneš, všechno se naučíš. Akorát mám obavy že budeme muset vzít i tvé kamarády. Peter a ta jeho sebranka už o nich ví, a kdyby jsme je tu nechali, mohli by tě jimi vydírat a nebo by od nich chtěli informace."

Já: ,,Takže my odejdeme na úplně jinou planetu, kde se budu učit dál bojovat a učit se tamnějším věcem?"

Cassaras: ,,Ano, to ano ale asi to nemám dovolené říkat, ale to je už jedno. Vím že máš moc ráda všechna ta magická zvířata a tvory. Tak já ti něco řeknu. Všichni ti tvorové které kreslíš, existují. Existují vlci velcí jako koně, existují Jednorožci a Pegasové, existuje spousta dalších tvorů, ale jeden je nejznámější, nejvzácnější a nejlepší ze všech. Tento tvor má v sobě zář, prohání se po obloze, sílu má že by dokázal rozdrtit skálu, je nemilosrdný, inteligentní a když je ve spojení s člověkem, můžeš s ním i komunikoval. Když vyroste, můžeš na něm létat a je ti naprosto oddaný. Má spoustu různých typů a barev. Každý je jiný podle toho kde žije a každé jeho máchnutí křídel vyvolá silný vítr. Ale myslím že ty už jsi to dávno uhodla.

Já: ,,Toto může být jen jediný tvor, drak."