Příběh draka

kapitola 2.

Tak tohle je konec...... Chlápci se ke mě pořád přibližovali a vypadali opravdu nebezpečně. Zaujala jsem bojovou pozici a čekala až přijdou. Snad se mi podaří alespoň proklouznout. Chlápci se škodolibě uchechtli a jeden z nich po mě hrubě sáhl. Byl to ten úplně v předu a na ruce měl jizvu. Vytrhla jsem se a vrazila mu loket do břicha. Zakymácel se a ustoupil. Pak ale luskl prsty a ti zbývající tři se na mě vrhli a začali do mě mlátit a kopat. Nemohla jsem se bránit a za chvíli jsem byla na zemi. Celá zmlácená jsem ležela na zemi neschopná pohybu. Jeden z nich se ke mě sklonil a dal mi roubík. Pak mě chitili. Dva za nohy a jeden za ruce. To se přiblížil ten první s jizvou.

První chlápek: ,,Máme úkol tě zabít, ale neřekli jak a také neřekli co dělat předtím."

Chlápek s jizvou si nad mě klekl a začal mi rozepínat mikinu. V tom mi to došlo. Začala jsem sebou házet a slzy mi začaly téct po obličeji. Pak mi chtěl vyhrnout tričko ale v tom ho někdo srazil na zem. Ti tři mě pustili a vrhli se na toho někoho. Zapla jsem si mikinu a podívala se ten někdo byl podle všeho muž a právě toho co mě chtěl znásilnit praštil neuvěřitelnou sílou do spánku. Chlápek se svezl na zem a pak se neznámí začal věnovat těm třem. Bolela mě hlava a břicho, klížily se mi oči a byla jsem straně unavená. Znovu jsem se zaměřila na rvačku. Zbyli už jen dva a každý vzal jednoho ze země a mizeli pryč. Trochu jsem si oddechla a sáhla si na hlavu rukou. Když jsem se pak na ruku podívala viděla jsem krev. Zatočila se mi klava a já se začala kácet k zemi. Ještě jsem poznala že mě někdo zachytil a tak jsem z posledních sil otevřela oči. U mě klečel neznámí. Byl celý v černém a měl kapuci takže mu nebylo vidět do obličeje ale to co jsem viděla byly oči modré a ledové jako led. Pak jsem zavřela oči a propadla se do tmy.

...

Slyšela jsem kroky. Byla jsem v temnotě. Najednou za mnou někdo proběhl ale když jsem se otočila nikdo tam nebyl. Otočila jsem se zpátky a vyděšeně vykřikla. Byl tam muž celý v černý a měl černý potrhaný plášť s kápí, i jeho ruce byli jako z temnoty a oči měl celé černé bez duhovek a zorničky měl bílé. A tento muž držel v rukou hlavy. Mé mamky, mého bratra, táty, Nelči a Lily. Začala jsem brečet a ječet. Najednou jsem se probudila. Byla jsem na posteli přikrytá dekou v jakési místnosti. Vypadalo to tu jako v chatě. Byla jsem celá zpocená. Posadila jsem se podívala jsem se jak vypadám. Měla jsem ovázané rány na rukou a na břiše. Na sobě jsem měla to samé oblečení. Opatrně jsem slezla z postele a postavila se. Hlava už mě nebolela. Rozhlédla jsem se po místnosti jestli tu není zrcadlo. A bylo. Došla jsem k němu a podívala se na svou hlavu. Měla jsem tam šrám který se teď už hojil. Pak jsem zahlédla v zrcadle postavu. Otočila jsem se a tam stál ten neznámí který mi pomohl. Ale i přesto jsem měla strach. Vyděšeně jsem se na něj podívala. Měl na sobě nějaké černé kalhoty, četné uplé tričko a jaký si černý kožený plášť. Bylo mu vidět do obličeje. Na čele měl šrám, typický výraz drsného ale ne namyšleného. Podle mě mu bylo vzhledově tak třicet a měl dlouhé černé vlasy v culíku. V tom se mi vybavil sen a já dostala ještě větší strach. Ve snu byl sice muž s jinýma očima ale stejně jsem měla strach. Muž udělal krok ke mě a já se natiskla na zeď. Sice mě zachránil ale já se ho bojím. Muž se vrátil na místo kde byl a čekal. Bylo hrobové ticho a on tam jen tak stál. Někdo musí promluvit ale on to zřejmě nebude.

Já: ,,Kdo jsi a proč jsi mi pomohl."

Muž se na na mě podíval s nic neříkajícím výrazem.

Muž: ,,Důvod ani jméno ti neřeknu, ale musím říct že i kdyby jsi trénovala jak chceš tak bez zkušeností z boje bys je neprorazila. Měli za úkol tě zabít."

Já: ,,Takže to znamená že vy jste tu proto aby jste mě chránil? Protože už více jak měsíc mám pocit že mě neustále někdo sleduje. Byl jste to vy?"

Muž: ,,Nevikej mi, nemám to moc v oblibě."

Já: ,,Jak ti mám teda říkat? Jak jsi řekl, svoje jméno mi neřekneš. A také jsi mi neodpověděl na otázku."

Nevím kde se to ve mě bere ale něco mi říká že mi neublíží. Že je tu z opačného důvodu. Proto s ním mluvím takhle.

Muž: ,,Tak hele to že jsem ti pomohl ještě neznamená že ti neublížím. A máš pravdu v obou věcech. Neřeknu ti své jméno a ano byl jsem to já kdo tě sledoval. Mám totiž úkol."

Já: ,,Dobře ale jaký úkol."

Muž vypadal že mu dochází trpělivost. Mezitím jsem se trochu uvolnila ale teď jsem se zase natiskla na zeď. Muž si toho všiml a tak jen zavřel oči, zhluboka se nadechl a vydechl. Došel k posteli a sedl si.

Muž: ,,Jsem tu abych tě chránil a nikdo se o tom nesmí dozvědět. Kdyby se to někdo dozvěděl byl by v ohrožení můj i tvůj život a toho někoho také."

Já: ,,Dobře, ale to bude trochu problém protože jsem svým dvěma kamarádkám řekla že mě někdo sleduje."

Muž se na mě podíval, zvedl se a svižným krokem došel ke mě.

Muž: ,,Už jim o mě nikdy nic neříkej. Není to pro ně bezpečné."

Já jen vyděšeně přikývla. Muž se podíval na hodiny nad stolem. Bylo půl osmé ráno.

Muž: ,,Už musíš domů. Tvoje mamka ještě nepřijela domů takže máš ještě chvíli čas."

V tu chvíli ve mě hrklo. Vůbec mi to nedošlo. Muž mi podal můj batoh a vyšel ven. Pomalu jsem šla za ním. Když jsem vyšla udiveně jsem si uvědomila že to tu znám. Byla to stará nepoužívaná myslivna v lese. Muž už šel dál a tak jsem ho následovala. Dovedl mě až na louku mezi domem a lesem. Tam se bezeslova otočil a šel zpátky.

Já: ,,Počkej, vadilo by ti kdyby jsem ti říkala přezdívkou?"

Muž se otočil.

Muž: ,,Záleží na tom jakou."

Já: ,,Napadlo mě Strážce."

Muž jen pozvedl obočí, ale to už jsem se rozešla k domu.