It Can Be Our Secret - Dnf

55

pov George 

"Dreame! Dreame vstávej!" Za chvíli odjíždíme a on pořád spí. Ani ty čtyři budíky ho neprobudili. Nebo jako, probudili, ale hned zase usnul. 
"Dreame dělej!" Vzal jsem nejbližší polštář a fláknul mu ho přes obličej. 
"Georgi!" Dream mě okamžitě chytl a svalil vedle sebe, aby mi mohl oplatit můj úder polštářem. 
"Hej! Přestaň!" Oba dva jsme se začali smát, ale i tak naše polštářová bitka nepřestala.

"Tak jo dobrý stačí! Musíme už vážně vstávat Dreame, za chvíli odjíždíme." Nějak jsme se přestali smát a Dream konečně vstal z postele. 
"Bylo to tak těžký?" Zeptal jsem se ho s úsměvem.
"Vlastně... Jo." Zasmáli jsme se nad tím. 

Mezi tím co se Dream šel převléknout a udělat si hygienu, jsem já ještě dobaloval nějaké maličkosti a věci, co jsme včera nesbalili. 
Odtáhl jsem naše věci a kufry ke dveřím a sedl si na postel.

Po chvíli čekání Dream konečně přišel z koupelny s tím, že je připravený. Je 5:50, takže akorát na čas.
"Jdeme?" Zeptal se Dream, který už bral do ruky naše kufry. Jen jsem přikývl, zvedl se a šel za ním.

Dole už na nás čekali naši rodiče. Stáli vevnitř u vchodu, protože venku pršelo. Hned jak si nás všimli, zamávali nám. 
"Ahoj." Pozdravili jsme s Dreamem. Rodiče nám pozdrav oplatili a táta pomohl Dreamovi s kufry.
"Tak jo, můžeme jet." Vzal jsem Dreama za ruku a dal si kapuci přes hlavu.

Táta nám řekl ať si jdeme sednout do auta, že prý zvládne naskládat kufry sám. Nezbývalo nám nic jiného, než mu věřit a jít se posadit. Normálně bych seděl ve předu, ale protentokrát nechám mamku sedět ve předu a budu vzadu s Dreamem. Je to.. zvláštní pocit.. Před měsícem bych doufal, že budu sedět v tomhle autě, s rodiči a mým kufrem, ale ne s Dreamem. Doufal bych, že se budu vracet domů s tím, že ho už v životě neuvidím. Ale místo toho se vracím domů s tím, že ho miluju.. Vracím se domů s tím, že se určitě ještě někdy vrátíme do hotelu. Ale i tak je to stejně dobrý pocit..  Nevadí mi to, naopak, jsem za to rád..
"Georgi?" Jeho hlas mě dostal zpátky do reality a pryč z mých myšlenek. Otočil jsem se na něj.
"Hm?" asi mi něco říkal..
"Nic já.. je všechno v pohodě? Vypadáš.. ustaraně.." To asi bude tím, jak jsem se zamyslel. 
"Ne.. nic mi není. Vlastně.. vlastně je všechno naprosto fajn.." Tak moc jsem si stěžoval, že ho nechci.. ale on je nakonec ten, kdo mi zachránil život..

Dream se na mě usmál a chytl mě za ruku. 
"Tak jo, můžeme jet. Pojedeme celkem dlouho, takže budou zastávky. Možná bude i zastávka na oběd." Zvolal na nám táta, kterému se konečně podařilo naskládat kufry do auta. Všichni jsme jen souhlasili a už jenom čekali než táta nastoupí.

Uplynula asi hodina cesty. Táta s mamkou se o něčem bavili, ale nevnímal jsem je. Protože já si zase povídal s Dreamem. Byl jsem ještě malinko unavený, protože samozřejmě, nešli jsme spát brzo jak jsme původně chtěli. Dream si toho očividně všiml. Vzal polštář, co ležel vedle něj a položil si ho na jeho klín. Naznačil mi, že si mám lehnout. Bez nějakého odmlouvání nebo protestování jsem to udělal. Dream ještě vzal deku kterou jsem měl položenou vedle sebe a přikryl mě..

<3
Můžeš hodit hvězdičku a koment, potěší to<3