It Can Be Our Secret - Dnf

45

pov Dream

Čekali jsme s Georgem na naše jídlo. Povídali jsme si o tom, co by si George ještě chtěl koupit v tom obchodě. Zatím říká, že neví a že se rozhodne až tam.
Když nám konečně přinesli jídlo, na Georgeově pohledu bylo vidět, že se na to nectí..
"Georgie?" Podíval se na mě a přikývl. 
"Alespoň trochu.. prosím.." George přikývl a vzal si příbor. 

Nakonec něco málo snědl. Sice toho moc nebylo, ale jsem rád, že vůbec trochu jedl. Zaplatil jsem za jídlo a mohli jsme vyrazit  do obchodu.
"Tak jedem?" zeptal jsem se George a podal mu ruku. George přikývl, vzal mě za ní a vstal.
Došli jsme ven k našemu autu, stále nás pronásledovali paparazzi a Georgovi to už fakt přestávalo být příjemné. Taky mi upřímně hrozně vadili. Jestli tohle George musí zažívat pořád, je mi ho hodně líto, i když to vlastně teď už budu zažívat s ním.

Otevřel jsem mu dveře od auta a počkal až nasedne, už je to taková tradice.
Dojeli jsme do obchodu asi tak za 15 minut. Není to zase tak daleko a navíc je to jeden z těch nejlepších obchodů s oblečením v okolí. 
"Jsme tady, můžeš si vybrat cokoliv se ti bude líbit. Zaplatím ti to." řekl jsem a usmál se na George. George se usmál nazpět a čekal, až mu otevři dveře.

"Takže, tohle je ten tvůj nejlepší obchod o kterém pořád tak mluvíš?" Zeptal se mě když vylezl z auta.
"Jo. Ten nejlepší." Čekám, že hned jak tam přijdeme, nebude vědět kam dřív. Proto jsem si taky vzal víc peněz než si obvykle beru. 
"Dobře, budu ti věřit." 

Jak jsem si myslel, hned jak jsme vešli, George otevřel pusu a zíral na ten obchod.  
"Můžeme se jít podívat první třeba na-" Než jsem vůbec stihl dokončit větu, George už odběhl pryč. Zasmál jsem se a rozběhl se za ním. 

Našel jsem ho zase u sukní, ale tentokrát od nich rychle odešel..
"Ty si nebudeš kupovat sukni..?" George se pozastavil a znovu se na ty sukně podíval.
"Já.. rád bych, ale.. prostě.." George se nadechl a podíval se mi do očí.
"Nepřijde ti, že jsem třeba.. přibral..?" Cože? On a přibrat?
"Ne, samozřejmě že ne.. Spíš mi přijde, že si zhubl.." George se podíval do země. 
"Georgi.. proto nejíš?"  George začal odcházet dál.
"Georgi.." Následoval jsem ho. George se prudce otočil a zastavil mě.
"Nechci to teď řešit Dreame!" Pár lidí se na nás otočilo, tím, jak George zvýšil hlas. 
"Dobře." Odpověděl jsem tiše. George si asi uvědomil, že zařval trochu víc a se slzami v očích mě přišel obejmout. Chápu, že se teď kvůli té situaci necítí dobře..

Nakonec si vybral jen pár volných mikin. Řekl, že mu to stačí.
Když jsme dojeli domu, bez jakékoliv zastávky jsme šli do pokoje. George se jen šel převléct, udělat si hygienu a pak sebou fláknul do postele. Přišel jsem za ním a začal ho hladit ve vlasech. 
"Dreame..?" řekl po chvíli tiše.
"Ano?" George si sedl a přisunul se ke mně blíž. 
"Promiň.." Za co se zase omlouvá..
"Za co, Georgie?" George si položil hlavu na moje rameno.
"Za to, jak jsem na tebe zařval.. nechtěl jsem jen.. bylo tam hodně lidí a-" Přerušil jsem ho.
"Já tě chápu Gogy.. V obchodě není zrovna nejlepší... Chceš si o tom teď v klidu popovídat..?"

<3