14

407 43 7
                                    


pov Dream

"To tu hodláš sedět do té doby, dokud se nevrátí?" Zeptala se mě znovu Vivien. Já prostě jen nechci, aby mu Noah něco udělal.. ten debil je schopný všeho a já se prostě bojím o George..
"Dreame, jsem si jistá, že George se o sebe umí postarat." No jo... jenže Noah je Noah..
"Ale vždyť ty víš, jaký Noah je..." Nikdy nevíte co udělá. Znepokojuje mě to, protože vím, co chce.
Vivien si ke mě přisedla.
"Já vím Dreame, ale nemyslím si, že by mu to prošlo zrovna u George." Já nevím.. říkal mi, že ho vidí jen jako kamaráda, ale tak to by mohl říct každý.
"Jasně, ale i když mu to nevyjde, nepřestane se snažit, a i když s ním George třeba chtít nebude, stejně si to uskuteční násilím.." Toho se asi bojím ze všeho nejvíc.. 
Teta se nad tím malinko zasmála.
"Jak by mu asi mohl něco udělat, když na něj v jednom kuse dáváš pozor?" Podíval jsem se do země a zapřemýšlel. 
"Hele, je tu sice jen dva dny, ale mezi vámi dvěma to jasně jiskří. A věř nebo ne, i na Georgovi je to vidět." Opravdu..? Jako u mě to chápu, ale u George?
"Myslíš..?" Vivien jen přikývla.
"Zkus si s ním dneska promluvit. Třeba více o vašich citech.. Pomůže to, věř mi." Možná, že by to pomohlo..
"Dobře.. zkusím to."

Už jsem byl v pokoji a koukal se na seriál. Je 19:03, čekám, že každou chvíli přijde George. Doufám, že přijde. Pokud ne, je jasné co se stalo.. Na tohle myslím celou dobu a nemám z toho seriálu vůbec nic. teta mi říkala, abych byl klidný, ale prstě to nejde, když vím co Noah po Georgovi chce a George o tom neví.. Chtěl bych mu to říct, ale bojím se, že mi neuvěří a já nás jen rozhádám..  
Opravdu už nad tím hodně dlouho přemýšlím a zjišťuju, jak moc mi na něm skutečně záleží..

Otevřeli se dveře a do pokoje vešel George. Usmál jsem se, když jsem ho viděl. Ne jen, protože ho rád vidím, ale protože se vrátil a Noah mu nic neudělal. 
"Čau.." Pozdravil mě a sedl si na svou postel. 
"Ahoj.. jak bylo venku?" Já musím.
"Jo.. dobrý.." Asi úplně ne, podle jeho hlasu.. Vypl jsem televizi a posadil se.
"Stalo se něco?" George zakýval hlavou na nesouhlas.
"Ne jen.. jen.."  Chvíli nic neříkal, ale pak zavrtěl hlavou. 
"Půjdu do sprchy.." nic dalšího neřekl, vzal si své věci a odešel..

Čekal jsem než se vrátí, chtěl bych si s ním popovídat o těch pocitech.. ale nevím jestli bude chtít.
Po cca půl hodině se vrátil a znovu si lehl na postel. 
"Opravdu všechno v pohodě?" George vypl mobil a přetočil se tak, aby viděl na mě.
"Jo.. jen prostě.. V téhle době fakt nerozumím mým pocitům.." Možná že je teď šance..
"Chceš... si o tom popovídat?" George se na mě podíval a rozmýšlel si to. 
"A nevadí ti to?" Vždyť jsem mu to nabídl. 
"Samozřejmě, že ne." George se pousmál. On je prostě tak roztomilej.. Nemůžu si pomoct..
"No.. takže.. Hodně jsem se teď pozastavoval nad svými myšlenky a emocemi.. Začínám prostě cítit hodně věcí na jednou a některé ani pomalu nechápu.. Ještě nikdy se mi to nestávalo a teď.. je toho hrozně moc a nestíhám pobírat, co si vlastně skutečně myslím a nedokážu pochopit, co cítím.." něco podobného jsme měl... když jsem se do něj zamiloval..


<3

It Can Be Our Secret - DnfKde žijí příběhy. Začni objevovat