It Can Be Our Secret - Dnf

47

pov George

šel jsem s Dreamem do hlavní místnosti hotelu. Drželi jsme se za ruku a já byl hrozně zvědavý, co má zase za překvapení.
Když jsme konečně došli, Dream mi řekl, abych se porozhlédl. Udělal jsem tak, ale pořád jsem moc nechápal, co se děje.
"A po čem přesně že se mám-"
"Georgi!" Než jsem se stihl vzpamatovat, viděl jsem jen jak ke mě dobíhá Karl a okamžitě mě objal. Za ním šel pomalým krokem i Sap. 
"Karle? Co.. co tady děláš?" Řekl jsem s úsměvem na tváři. Už jsme se s ním dlouho neviděli ani nevolali, takže jsem byl rád.

Kluci se mezi tím taky pozdravili. Karl pak odešel zpátky za Sapnapem a chytli se za ruku.
"No.. nechceš mi jen tak náhodou něco říct, co Karle?" Karl se trochu začervenal. 
"No jo.. já ti o tom vlastně neřekl.. heh.." Usmál jsem se a opřel se o Dreame. 
"Neboj, já to zjistil jednoduše. Na instagramu." Karl jen přikývl. Asi to stejně čekal.
"Jo, čekal jsem, že si toho všimneš." 

Rozhodli jsme se, že půjdeme do kavárny, aby jsme si sedli a mohli si v klidu povídat.
"Neboj Georgi, Dream se mi taky nepochlubil s jeho vztahem." řekl Sapnap a podíval se na Dreama. 
"No jo no. Stává se." odpověděl Dream a napil se svého kafe. 
"Ty si nic nedáš Georgi..?" zeptal se po chvíli zmateně Karl. Sakra.. co teď mám říct? Já.. nemám ještě chuť si něco dávat a navíc není dobrý, když se budu cpát sladkýma zákuskama.. 
"Uh.." Dream mě naštěstí zachránil z téhle situace.
"Před chvílí jsme teprve snídali, takže George asi ještě nemá hlad."  Jen jsem přikývl na souhlas. Karl se s naší odpovědí spokojil a dál jedl svůj zákusek. 
Nechci aby se o tom Karl dozvěděl.. už jednou u toho byl a po druhé.. prostě bych ho otravoval. Už tak s tím otravuju Dreama a teď ještě kdyby o tom věděl Karl..

Když jsme už všichni dopili kafe, šli jsme si sednout na zahradu na fontánu. Seděl jsem Dreamovi na klíně zatímco kluci dělali kraviny v popadaném listí a kalužích. 
"Je ti dobře Gogy?" Zeptal se Dream. Podíval jsem se na něj, usmál se a políbil ho.
"Jo.. je mi fajn." Byl jsem hrozně rád, že se takhle stará. Bylo to od něj hezký a roztomilý. Udělal by pro mě všechno na světe, a to nepřeháním.

Karl a Sapnap po chvíli přiběhli k nám. Posadili se vedle nás a Karl Sapovi taky sedl na klín. 
Povídali jsme si o všem možném co se za poslední dobu stalo, o našich vztazích, o tom jak jsme se měli. prostě o všem, kromě.. toho co se děje semnou. Čím míň lidí to bude vědět, tím líp.
"Hele a viděli jste vůbec, co je na internetu?" zeptal se nás po chvíli Sap. 
"Co přesně myslíš?" zeptal se zase Dream. Sap vzal telefon a něco začal hledat. Pak nám to ukázal.
Byli to články o mě a Dreamovi.. Byly tam fotky z té restaurace a z obchodu.. dokonce i něco z toho, jak jsem omdlel. Copak nemůžu mít ani trochu soukromí..?
"Asi už by mě to ani nemělo překvapovat.." řekl jsem a opřel si hlavu o Dreamovo rameno. 
"Jsou to debilové a myslí si, že můžou narušovat soukromí ostatních." nemůžu s Dreamem nesouhlasit..

<3