Stranger in Hawkins

26.

Ashley cítila Henryho rty na svých. Jediné, co teď vnímala, byl on. Byli k sobě tak blízko, ale jen před pár hodinami tak daleko. Ashley se začala podlamovat kolena ale Henry jí pevně držel, tak, aby nespadla. Stáli tam spolu snad minutu a půl, když se od sebe odtrhli. Koukali na sebe. Ashley cítila, jak jí červenají tváře.

„ Já, já..." řekla Ashley a ani nedokončila větu. Vůbec nevěděla, co by řekla. Henry se usmál.

„Ashley, myslím, že tě zbožnuju" řekl.

„Henry..."řekla Ashley a odmlčela se. Viděla, jak Henryho úsměv mizí. Pousmála se.

„... já myslím, že tě miluji" dokončila větu. On se znovu usmál. Předklonil se před ní a lehce jí políbil na čelo.

Ashley se trochu motala hlava. Vždyť si ani nebyla jistá, jestli ho doopravdy miluje a jen tak to vypustila z pusy. A znamenalo to, že teď spolu „jsou", nebo se budou pořád chovat jen „přátelé". Možná byla i trochu pomatená ze všeho toho stresu a řezání se. Snažila se zamyslet nad tím, jak se opravdu cítí, ale nešlo to. Do hlavy se jí pořád dostával ten pocit, který měla, když se líbala s Henrym.

Už ležela ve svém spacáku. Henry byl na nějaké pohovce, ale byli docela blízko sebe. Ashley by se klidně přisunula i blíž, kdyby to šlo, ale nechtěla, aby to vypadalo nějak divně. Jen tam tak ležela a hleděla do stropu, jakoby to bylo nebe plné hvězd. Ani nemohla spát. Pořád se jí něco motalo hlavou, neustále okolo něco šumělo a zároveň se trochu bála. Třeba už zjistili, tam v laboratoři, že se jim opravdu povedlo utéct. Tím pádem bylo jisté, že se pojedou podívat i sem. Tohle bylo místo kde minule Henryho našli. Třeba to bude první místo, kam pojedou. Tato myšlenka zvedla Ashley z „postele". Rychle přiběhla k Henrymu.

„ Henry..."řekla, nebo spíš šeptala„ nemyslíš si, že nás tu hned najdou, přeci jen tě tu hledali už předtím..."

Henry se posadil. Bylo vidět, že nejspíš přemýšlel o podobných věcech.

„No, je to dost pravděpodobné, ale nevím kam jinam jít. Jedině k tobě domů, ale nevím, jak by jsme tam šli přes ten les takhle v noci" řekl a Ashley si konečně plně uvědomila, že je venku pořád tma.

„ No a co kdybych..." nestihla dokončit větu.

„ Ne, žádné přemisťování, už jsi toho pro mě dneska udělala až moc. Naše jediná naděje je to prostě projít, vždyť na tom nic koneckonců není" řekl on rozhodně„ teda pokud tu nechceš zůstat"

„Ty myslíš, že chci?" s pousmáním řekla Ashley a šla si sbalit všechny věci do batohu. Konečně vyrazili. Henry jí ještě stihl zavazadlo vzít, aby si přeci „nenamáhala záda" a už byli venku, uprostřed černého hvozdu, a to doslova. Bez světla tam nebylo vidět ani na krok, ale Ashley měla naštěstí vyndanou baterku.

„ Můžeme?" zeptal se Henry. Ona přikývla. Šli po lesní cestě, která se zdála o mnoho delší než při denním světlu. Přeci jen při skoro každém třetím kroku někdo z nich málem uklouzl nebo upadl.

„Sakra!" zaklela Ashley, když se odřela o velkou tlustou větev. Henry jí podal ruku a vedl jí dál. Řekl jí pár slov na uklidnění, ale jí stačilo jen to, že se ho mohla držet. Už byli skoro u konce lesa. Ashley se zaposlouchala do houkání sovy a dalších zvuků. Vzpomínala na dny, kdy s kamarády přespávala pod širákem, ale pak se jí vybavil ten sen. Ten, ve kterém umřela, ve kterém jí někdo prostřelil hlavu. Už se znovu cítila ohrožená a proto pevněji stiskla Henryho ruku. Ten dělal, že si ničeho nevšiml.

„ Už jsme tady, venku z lesa" řekl on. Ashley se rozhlédla okolo, zdálo se jí to jako věčnost, co tu naposledy byla, ale pravdou bylo, že to bylo jen pár dní. Pořád se ale nepouštěla Henryho ruky. Už mířila ke svému obydlí a táhla ho za sebou, když uslyšela, nějaké kroky, spíš jakoby za nimi někdo běžel. Rychle se otočila. Tak samozřejmě že to nebyl nikdo jiný než...

„ Ashley! Slíbila jsi, že mě ještě navštívíš! Víš jak těžký bylo lhát Eddiemu?!" řekla Max když k nim přiběhla.

„ Ahoj Max!" pozdravila Ashley a obejmula ji. Byla vděčná, že je to jen její kamarádka. Henry jen tak zíral, ale alespoň už měl volné obě ruce.

„Hádám, že tohle je Henry" řekla Max, když se otočila na jediného muže mezi nimi.

„ A ty jsi... Max?" zeptal se.

„Jo, Max Mayfield aka nejlepší kámoška Ashley" řekla Max. Takhle se nikdy nechovala, vypadala... Že by šťastnější. Možná byla ráda, že to Ashley přežila.

„No, vidím že na mě teď asi nemáte moc času. Tak já půjdu, až se vyspíte, zajděte za mnou, klidně oba dva" řekla a už s měla k odchodu.

„A proč jsi vůbec vzhůru?" zeptala se ještě Ashley.

„ Čekala jsem, než příjdeš. O tvém plánu jsem věděla, nemysli si, že jsem nedávala pozor. No, jsem ráda, že jsi pořád tady" řekla už při chůzi ke svému domu. Ashley a Henry se také natočili ke karavanu. Konečnem tam došli a mohli jít spát. Ashley po dlouhé době ve své posteli, Henry na gauči, tak jako první den.

Tak tady je po dlouhé době zase nová kapitola. Doufám, že se líbí. Taky budu moc ráda za nějaká doporučení nebo nápady na pokračování <333