Stranger in Hawkins

10.

Všichni nastoupili do auta. Steve řídil, Robin byla vedle něho, Nancy za Stevem a Ashley seděla uprostřed mezi Nancy a Henrym. Cesta trvala přibližně patnáct minut, ale zdála se jako věčnost, protože bylo na Henryho kladeno spoustu otázek typu : Odkud jsi, proč jsi přijel a kde budeš bydlet.

„ Je z Los Angeles, přijel na prázdniny, už ho to nebavilo u něho doma," odpovídala za Henryho Ashley. Nechtěla, aby se ostatní dozvěděli o tom, že lže.

„ A jaký je to tam u tebe, v Los Angeles?" zeptal se Steve.

„ Jo pohoda, jen je tam hodně lidí. Tady je oproti tomu fakt klidný," odpověděl Henry.

Ashley doufala, že tohle byla poslední otázka. Už chtěla být doma. Nevěděla, jestli je dobrý nápad, aby Henry přespával u ní. Doteď ale musel někde bydlet, třeba zítra odejde. Ne, ona nechtěla aby odešel. Cítila se s ním v bezpečí. Teď, když zjistila, že se do Hawkins dostali dva Demogorgoni, věděla, že jich tu bude víc.Věřila už jen Henrymu. Nemohla ho jen tak nechat jít. Sama by to nezvládla. Ale sama dobře věděla, že by mu neměla ani trochu důvěřovat. Měla by se od něho držet dál. Jí to ale nešlo.

„ Už jen jedna zatáčka a jsme tam," oznámila Robin.

„ Jo, ještě jednou díky za odvoz," poděkovala Ashley. Až teď si vzpomněla na Eddieho. Co když jí hledal? Třeba teď sedí u ní v karavanu a čeká na ni. To by na něho sedělo. Vždycky se o ní strašně bál.

„ Jsme tu," řekla Ashley vděčně. Henry otevřel dveře od auta a vystoupil, ona hned za ním. Steve, Nancy i Robin zamávali na rozloučenou a odjeli. Bylo divné, stát venku vedle skoro neznámého člověka, ještě když bylo skoro devět věčer. Ještě divnější bylo vůbec se nebát.

„ Tak asi jdeme ke mě," řekla Ashley po chvíli a ukázala Henrymu cestu. Věděla moc dobře, že ví kde bydlí, ale chtěla být slušná.

„ Jestli nechceš, abych u tebe přes noc zůstal, můžu odejít ke mě domů," řekl Henry když zastavili před Ashleyiným karavanem.

„ Ne, nikam nechoď," řekla Ashley až moc ukvapeně. Uvědomila si to a začervenala se. Nechtěla, aby si myslel věci, které nejsou pravdou.

„ Dobře, tak tu tedy zůstanu s tebou," řekl Henry.

„ Teď ale počkej tady venku. Musím zkontrolovat, jestli někdo není uvnitř," Ashley otevřela dveře do karavanu a vešla. Prošla celou malou kuchyň a otevřela si malé dveře k obýváku. Jistě, že tam byl.

„ Ashley! Kde jsi celý den byla?" řekl Eddie a rozběhl se k ní. Poté ji obejmul.

„ Byla jsem se Stevem, Nancy a Robin. Díky, že jsi přišel ale mohl by jsi prosím jít. Už je večer a já bych se chtěla jít osprchovat," Ashley se snažila vyhnat Eddieho v jejího domu.

„ Em... okej. Fakt ti nic není? Chováš se divně," zeptal se„ že to není kvůli tomu chlápkovi ze snu,"

„ O tom prosím nemluv, nechce se mi na něj myslet"

„ Jo dobře, tak já půjdu," řekl Eddie a odcházel ke dveřím. Ashley si uvědomila, že Henry nejspíš stojí za nimi.

„ Počkej!" vykřikla a postavila se před Eddieho tak, aby neviděl přes už pootevřené dveře. Dala si ruku za záda a ukazovala Henrymu ať se schová.

„ Doprovodím tě," řekla nakonec, aby nezněla divně.

Eddie souhlasil a tak ho Ashley doprovodila až k jeho domku. Už byla skoro tma, když se odtamtud vracela. Henry stál před karavanem a čekl na ni. Když přišla, otevřel jí dveře a naznačil jí ať vejde. Ona mu poděkovala. Řekla mu, že může spát na gauči. On souhlasil a sundal si koženou bundu, kterou měl doteď na sobě.

„ Ještě ti přinesu přikrývku," řekla Ashley a odešla. Když se vrátila, Henry seděl na gauči a spal. Nejspíš si zažil hodně těžký den, možná týden. Ashley ho přikryla a sáhla na jeho vlasy. Upravila mu je tak, aby mu nelezli do obličeje. Chvilku si ho prohlížela ale když si to uvědomila, naštvala se na sebe. Poté šla také spát.

Trochu déle jsem nepsala, ale snad nevadí. Mimochodem už je to 10 KAPITOL! Doufám že se vám příběh líbí a budu ráda za laždý ohlas<3