Stranger in Hawkins

17.

Ashley řekla Max všechno. O snu, o vzkazu mezi dárky, o hřbitově i o tom, jak ho chytili. Samozřejmě nezapoměla zmínit, že Henry má stejné schopnosti jako El, ikdyž nad tím chvilku přemýšlela. Musela jí i říct, že se umí přemisťovat. Když dovyprávěla, podívala se na Max. Tak jen tak seděla na gauči a nejspíš se snažila všechno srovnat v hlavě. Potom najednou promluvila.

„ Ale jestli se umíš teleportovat, proč ho tak prostě nenajdeš. A navíc, když bude chtít, může v laboratoři zabít úplně každého jen mrknutím oka" řekla. Ashley už dávno nebrečela. Věděla, že tohle by se klidně mohlo odehrát, ale Henry takový nebyl. Stejně by se mu to nejspíš nepodařilo. Střelili by do něho uspávací šipku a kdyby šlo opravdu do tuhého, zabili by ho. Prostě by ho zastřelili. Bylo tam až moc lidí. Teda nejspíš, podle toho, co si Ashley pamatovala tak ano.

„ Henry by je nikdy nezabil. Nejspíš se pokusí utéct, ale asi mu už zatarasili cestu, kterou minule utekl a navíc ho teď určité budou hlídat přísněji. Musím mu pomoc" řekla Ashley. Podívala se na Max, která jen zavrtěla hlavou. Asi si myslela, že je zbytečné starat se o kluka, kterého znáte ani né dva dny. Ashley na něm ale záleželo, asi o hodně vilc, než je zdrávo.

„ Jestli ho chceš zachránit, měla by ses naučit ovládat teleportaci. Ale s tím ti já pomáhat nebudu. Dojdi si za El nebo tak něco" řekla Max a už se měla k odchodu, když jí Ashley chytla za rukáv a stáhla zpět na gauč.

„ Nemůžu jí to říct, nechci, aby to vědělo tolik lidí. Prosím Max" Ashley na ní udělala psí oči. Max si k ní znovu přisedla.

„ Vzpomeň si, co jsi dělala, když jsi se přemístola. To je asi věc, kterou musíme začít" řekla zrzka pevně. Když měla něco dělat, dělala to pořádně.

„ No, přála jsem si být doma, brečela jsem. Řekla jsem svoje přání nahlas a zavřela oči a byla jsem tady."

„ Tak to zkus znovu"

„ Brečet?" zeptala se trochu hloupě Ashley.

„ Ne, přát si být někde jinde. Víš, když se to takhle vezme, tvoje schopnost je o dost víc cool než telekineze" Max se uchychtla. Po dlouhé době jí slyšela smát.

Ashley se začala soustředit. Řekla si, zme pro začátek se zkusí teleportovat alespoň ke stoulu v kuchyni. Přála si to strašně moc a vyslovila to nahlas. Když otevřela oči, byla pořád vedle Max.

„ Zkus to znovu" řekla jí. Ashley to zkusila podruhé, potřetí a pak asi ještě pětkrát. Ani jednou se jí to nepodařilo. Už v sebe ztrácela naději.

„ Myslím, že to nikdy nedokážeš. Jsi prostě moc slabá." řekla najednou Max.

„ Co-?" zakoktala Ashley. Tohle od ní nečekala.

„ Jo, nedivím se, že to nedokážeš. Nikdy jsi nebyla nějak nadaná. Jsi prostě nula."

„ Ale Max?"

„ Nemáš na to. Už od první chvíle co jsem tě uviděla jsem to věděla."

„ Takže tohle si myslíš?! Tak proč tu se mnou jsi?! Proč jsi se se mnou celé 4 roky bavila?!" Ashley se naštvala„ To ty na to nemáš" Ashley se snažila přemístit se. Když otevřela oči, byla pořád na místě. Sklonila hlavu do svých dlaní a smažila se zadržet svoje slzy. Max se k ní nahnula a objala ji. Ona jí odstrčila. Teď byla smutná, ale pořád to zkoušela. Nic se nestalo. Max jí zastavila.

„ Chtěla jsem zkusit, jestli se něco nezmení, když budeš mít jinou náladu. Když jsi byla smutná nebo naštvaná, nic se nestalo. Nic z toho jsem nemyslela vážně. Vím, že na to máš." řekla Max. Všechno to udělala, protože se snažila Ashley pomoc.

„ Teď to vypadá, že na to fakt nemám." řekla Ashley a otočila se od ní. Už si nevěřila.

„ Asi už by jsi mohla jít. Budu ho muset zachránit jinak." řekla Ashley. Už chtěla být sama a přemýšlet, jak se stalo to, že se přemístila. Nic nebylo jiné.

„ Dobře, tak já půjdu" Max chápala, že Ashley chce být sama. Zvedla se z gauče a šla ke dveřím. Ashley šla za ní. Bylo něco okolo dvou odpoledne. Už bylo po čase oběda. Obě kamarádky si zamávaly a Ashley si šla udělat pozdní oběd. Neměla moc hlad a tak si jen chtěla nakrájet zeleninu.

Pořád přemýšlela nad tím, jak mohla být Max tak klidná, když jí vysvětlila všechno, co se v posledních dnech dělo. Všechny ty věci, díky lterým by ona sama dokázala omdlít. Přišlo jí to divné, ale moc to neřešila. Max dokázala dost dobře zakrývat své emoce, někdy až moc dobře.

Jestli chcete, podívejte se na příběh od mojí kamarádky jménem : Leapalpatina. Je to anglicky ale je to good;) a ještě vám všem děkuju za podporu <333