Stranger in Hawkins

4.

Ashley byla sama doma. El,Will, Jonathan a Argyle už odešli a ona mohla konečně přemýšlet o tom, jak by se ten kluk mohl dostat k domu Victora Creela a nebo spíš co by tam chtěl. Nikdo tam už léta nechodil a kdyby ano, tak jen bezdomovci. Byla to prostě jen ruina.

Ashley se pomalu vydala k Eddiemu na oběd. Měli jíst u stolu před jeho domem. Eddie už tam samozřejmě seděl a jídlo bylo dávno přichystané. Byli špagety, Ashleynino oblíbené jídlo.

„Ahoj Eddie," pozdravila„ ty jsi věděl o dřívějším příchodu Byersů?"

„ Tak trochu, ale nemohl jsem ti to přeci říct, zkazilo by se překvapení," řekl Eddie.

„ Málem jsem měla infarkt"

„ Takže jin to moje zvonění pomohlo"

„ To ty jsi zvonil?!"

„ Kdo jiný," uchychtl se Eddie.

„ Hele tak začneme jíst, ať to nevystydne," řekla Ashley. Přemýšlela, jestli má Eddiemu říct o tom snu. Alespoň někdo by to měl vědět. Aspoň pro jistotu. A nebo ne, nebude jí prát za blázna? Ne, on nikdy. V Hawkins už se stalo mnoho divných věcí, tohle bude jen takové malinkaté smítko prachu mezi těmi ostatními podivnostmi.

„ Eddie, musím ti něco říct," řekla mu.

„ Tak povídej, mě můžeš říct cokoliv,"

„ No... těžko se to vysvětluje. Pamatuješ na den, kdy jsi mě našel. Je to moje první vzpomínka, teda spíš byla. Dneska v noci jsem měla sen ve kterém byl člověk. Byl mi hodně povědomí, jako bych ho znala už od nepaměti. Nejspíš je teď někde v Hawkins. Teda El ho viděla. Chci ho potkat, ale zároveň se ho tak trochu bojím," vyprskla to všechno na Eddieho. Podívala se na něj. Vypadal udiveně, jistě si myslí, že je blázen. Jak si mohla myslet že to pochopí.

„ Ashley, jestli je tady, mohla by jsi se ho pokusit najít, mohl by ti pomoc najít tvou minulost. Ale jestli se ho bojíš... Třeba to byl on kdo tě nechal v tom lese, chtěl se tě zbavit," řekl Eddie.

„ Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlela. Nikomu o tom prosím neříkej, slib mi to,"

„ Slibuju"

Pak pokračovali v jídle. Dál o tom neřekli ani slovo a když dojedli, vydali se na cestu k autobusové zastávce. Jistě že když tam dorazili, už bylo pozdě. Měli pět minut zpoždění. Ale Nancy přemluvila řidiče, aby počkal. V autobusu byli všichni Ashleyni kamarádi. Lucas, Dustin, Mike, Robin, El, Will, Nancy, Jonathan, Argyle, Steve a samozřejmě Eddie. Ale jeden člověk překvapil svým příchodem. Byla tam Max. S tou byla Ashley nejlepší kamarádkou, ikdyž měly 4 letý věkový rozdíl. Max se poslední dobou uzavírala od okolí, nejspíš kvůli smrti Billyho. Umřel v autonehodě. Dalo se čekat, že takhle opustí svět, ale stejně to bylo šokující. Max se z toho ještě nedostala. Myslela si, že za to mohla, protože jí v ten den vyzvedával od Lucase.

„Max?!" vykřikla Ashley. Přiběhla k ní přes celý autobus a obejmula ji. Bylo vedle ní volné místo.

„ Můžu si sednout?"

„ Jasně" řekla Max. Vzala Ashleyninu ruku a otevřela její hlaň. Dala do ní náramek. Byl z průhledných korálků, stříbrných, černých a bílých. Úplně stejný měla Max na ruce.

„ Dárek k narozeninám" řekla Max.

„Děkuju moc," řekla Ashley. Chtělo se jí břečet. Strašně dlouho se s Max neviděla a teď od ní dostala dárek k narozeninám. Po zbytek cesty se Ashley pozdravila se zbytkem kamarádů a popovídala si. Když dojeli do Starcourtu, byly dvě hodiny odpoledne. Měli hodinu před začátkem filmu. Rozhodli se jít na zmrzlinu do Scoop's Ahoy. Chtěli tím trochu vyprovokovat Robin a Stevea.

„ Já tam nejdu, ne fakt ne," vzdoroval Steve.

„ Ale notaaaak, prosím,"

„ Je jedno že tě tam všichni znají"

„ Dáme si jen jednu zmrzlinu,"

Takhle všichni přemlouvali Stevea, aby šel s nimi. Nakonec k tomu svolil. Došli před zmrzlinárnu a zařadili se do fronty. Ashley si dala zmrzlinu s příchutí Řeckého jogurtu s ovocem. Když si všichni koupili, to co chtěli, šli si sednout na lavičky uvnitř Starcourtu.

„ Tohle je výtečná zmrzlina" řekla Ashley„ škoda že jste tam přestali pracovat, třeba by jsme dostali slevu,"

„Do tohohle krámu už mě nikdy nedostaneš," řekl Steve.

„ No to uvidí..." Ashley přestala mluvit. Koukala na druhou stranu Starcourtu. Někdo tam stál někdo povědomí.

„ Ashley! Ashley!" volali na ni všichni. Ona neodpovídala.

„ Né, to není možné." řekla. Na konci obchoďáku stál vrah. Věděla to. Byl to ten kluk ze snu. Vypadal přesně jako on, až na to že byl starší. Všiml si jí. Jeho modré oči se vpíjely do těch Ashleyiných. Když si jí prohlédl, otočil se a vešel do nějakého obchodu. Ashley se tam stále koukala. Někdo s ní začal třást. Ona ale stále opakovala : „ Né, to není možné. Né, né..."

Ahoj lidi, doufám že se těšíte na další díly<3 mě upřímě tenhle příběh strašně baví. Dejte mi vědět co si o tom myslíte v komentářích a taky budu moc ráda když zahlasujute.