Miin příběh Haikyuu Fanfiction

26 část Poslední školní den

                             Pohled Mii
Zamkla jsem byt a vydala se na cestu do školy. Viděla jsem Kurooa, tak jsem trochu přidala do kroku. Zastavil se a otočil mým směrem. Zamávala jsem mu a usmála se. On zastavil a já k němu doběhla. ,,Ahoj“ pozdravil. ,,Co tak smutně?“ Povzdechla jsem si. Mohlo mi být jasné, že mě prokoukne. Vždy ve mě dokázal snadno číst. ,,To nic, já jen...dneska je poslední den školy a já...prostě se mi nechce s tebou loučit.“ Usmál se. ,,Mio, to, že jdu na jinou školu neznamená, že se nemůžeme vidět.“ ,,To máš vlastně pravdu“ usmála jsem se. Vlastně měl pravdu. Cítila jsem se o něco lépe. Společně jsme došli ke škole. Tam jsme se museli rozdělit a každý šel do své třídy. Vyučujícího jsem prakticky nevnímala. Jakmile skončila  hodina, šla jsem před Kuroovu třídu. Nečekala jsem dlouho, zrovna vycházel ze třídy společně s Yakuem. Vesele jsem na ně zamávala. Oba se usmáli a společně jsme šli do tělocvičny.

                          Pohled Kurooa
Dnes byl poslední den školy. A můj poslední den coby studenta vyšší střední. Cestou do školy jsem se potkal s Miou. Do školy jsme šli společně. Poté jsme museli jít každý do své třídy. Učitele jsem nevnímal. Myslel jsem na svůj tým. Ti lidi mi budou chybět. Po skončení výuky jsme i s Yakuem vyšli ze třídy. Na chodbě jsme uviděli Miu. Vesele na nás zamávala a společně šli do tělocvičny. Chtěli jsme si naposledy zahrát jako tým Nekomy.

Koutkem oka jsem pohlédl na Miu a musel jsem se pousmát. Vybavil se mi den, kdy jsme spolu vedli první rozhovor. Ale tohle už nebyla ta vystrašená dívenka, která se přede mnou schovávala mezi bednama v tělocvičně a stěží dokázala promluvit v mé přítomnosti a nedokázala se na mě podívat. Dneska jde vedle mě a Yakua a bez toho, aby byla vystrašená z naší přítomnosti. Došli jsme do tělocvičny a brzy přišli i ostatní. Pozdravili jsme se a nachystali si hřiště. Po skončení tréningu jsme všechno uklidili a šli se převléct. Mia čekala před tělocvičnou. ,,Tak co, zajdem někam na jídlo?“ Zeptal jsem se. Kluci přikývli. Podíval jsem se na Miu. ,,Přidáš se?“ Přikývla a usmála se.

Také jsem se usmál. Věděl jsem, že všechno bude v pořádku. V jednu chvíli jsem si dělal obavy, že po mém odchodu skončí sama, ale teď už vím, že se tak nestane. Usmál jsem se. Nakonec jsme spolu trávili až do večera. Už byla tma, tak jsem šel Miu doprovodit. Stáli jsme už před jejím domem ,,Víš, Kuroo...já...“ Byla dost nervózní, tak jsem čekal, co z ní vypadne. ,,My-myslíš, že bych tě mohla obejmout?“ Zůstal jsem na ni překvapeně koukat, ale pak jsem přikývl. Chvíli zaváhala, ale pak mě objala a já ji to oplatil.

                          Pohled Mii
S týmem jsme strávili téměř celý den. Byl to skvěle strávený čas. Večer jsme se rozloučili a Kuroo mě doprovodil domů. Chtěla jsem se ho na něco zeptat. Ale byla jsem děsně nervózní. Už jsme stáli před mým domem. Zhluboka jsem se nadechla. Teď nebo nikdy. ,,Víš, Kuroo...já...“ sevřela jsem ruce v pěst. Tohle bylo těžké. ,,My-myslíš, že bych tě mohla obejmout?“  Chvíli se zarazil a potom přikývl. Chvilku jsem zaváhala, ale pak jsem ho přeci jen objala. Ihned mě objal nazpátek.

,,Díky za všechno. Zachránil si mě. Pořád si mě zachraňoval.“ Usmál se a pohladil mě po vlasech. Poté jsme se rozloučili. Když jsem vcházela do domu, naposledy jsem se na něho ohlédla. ,,Budem v kontaktu. Neměj strach.“ Usmál se na mě a  zamával mi.  

Zalezla jsem do bytu. Hodila si rychlou sprchu a šla spát. Byla jsem vyčerpaná. Jelikož odpoledne jsme šli na hřiště a tam hráli volejbal. Kuroo se zeptal zda si to chci zkusit. Přikývla jsem, ale za podmínky, že to nikomu nebude vadit. Ale kluci byli nadšení. Upřímně mi to moc nešlo. ,,Chtěla bys naučit volejbal, vypadala si, že tě to bavilo“ přišla jsem SMS od Kurooa předtím, než jsem usnula. A já na to ihned kývla.

O prázdninách jsme byli v kontaktu všichni. Nejčastěji jsme hráli volejbal. Občas se k nám přidali i Bokuto s Akaashim. Někdy i lidé z Karasuna. Kuroo mě taky učil volejbal, takže jsem sem tam hrála s ostatními.

Byla poslední sobota před začátkem školního roku a s ostatníma jsme měli sraz na hřišti. Chtěli jsme se rozloučit s prázdninama. Jak jinak než volejbalem. Chvílema jsem hrála  s ostatními. A chvílemi si povídala s Yachi. Byl to skvěle strávený den. Opět jsme se loučili až v pozdním odpoledni. Pak jsme se všichni vypravili ke svým domovům. Když jsem došla do bytu, musela jsem se usmívat. Byla jsem šťastná. Ti lidi mi přirostli k srdci. Když si vzpomenu, že to všechno začalo tím, že mě spolužáci omylem zamkli v tělocvičně. Otevřela jsem okno bytu a opřela  se o parapet. Musela jsem se smát, když jsem si vzpomněla, jak děsivý mi tehdy Kuroo připadal. Když mě našel tehdy v tělocvičně, nejradši bych utekla. Ale teď už si čas strávený s ním užívám. A nejen s ním. Se všema skvělýma lidma, díky kterým můj první rok na střední tak úžasný.  A docela se těším, co mi přinese ten další.

Tak tohle je konec příběhu. Doufám, že se vám líbil.
Za případné chyby se omlouvám.