Miin příběh Haikyuu Fanfiction

11 odpověď

Pohled Miy

Je to týden. Už je to celý týden, co mi Kuroo nabídl pozici manažerky.  Pár dní poté, co mi to nabídl, jsem se ptala, co by to znamenalo. Zda bych stále mohla pozorovat ze své vyhlídky. Odpověděl mi, že ano. Přesto mě však bude muset představit týmu. Ale to prý bude jen formalita.

Tak nějak jsem počítala, že něco takového bude muset udělat.  To bylo, co mě znepokojovalo nejvíc. Že už to nebude jako dřív. Že budu muset podstupovat i jiné týmové aktivity. To bylo jedno z mála negativ. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím více jsem nevěděla jak se rozhodnout.

A ani po týdnu stále nevím. Naštěstí Kuroo netlačí. Přesto bych mu chtěla dát odpověď. Nechci ho nechat čekat. Proto jsem se rozhodla, že s ním dneska promluvím a uvidím, co ze mě vypadne.

Rychle jsem se vypravila do školy na ranní trénink. Chtěla jsem s ním promluvit hned po tréninku. Cesta do školy trvala rychle.  Kuroa jsem zahlédla prakticky hned. Zamávala jsem mu a šla k němu. Zatvářil se překvapeně. Nedivím se mu. Nikdy jsem za ním sama od sebe nešla.

Pohled Kuroa

Šel jsem na ranní trénink jako obvykle. Pár chvil po mě vešla do školy Mia. Zamávala mi a vydala se ke mě. Tak jo to je překvapení. Obvykle se drží stranou a nechodí za mnou. ,,Ahoj, děje se něco" zeptal jsem se jí. Jen se usmála a zavrtěla hlavou. ,,Mio, jestli se něco děje, tak to řekni." ,,Jasně, jasně. Nemusíš mít obavy. O nic nejde. Jen jsem chtěla pozdravit." Moc jsem jí to nevěřil, ale nechal jsem to být. Trenink probíhal klasickým způsobem. Jen Mia mi přišla nesvá více než obvykle.

Pohled Miy

Tak jsem to nezvládla. Chtěla jsem mu říct, že si s ním potřebuji promluvit. Jestli by si na mě nenašel minutku. Jenže jsem stuhla. A nedokázala nic říct. Jsem vážně zbabělec. Někdy si přeji, abych s ním dokázala mluvit normálně. Ach jo. Trénink utekl jako voda. Doufám, že po tréninku to zvládnu.  Budu muset. Než jsem se nadála, tak trénink skončil. Tak jo. Musím mu to říct. Než  jsem se však vzpamatovala, odešel do šatny se prevléct. Čekala jsem na něj před tělocvičnou. Ovšem když vylezl, schovala jsem se za nejbližší strom.

A potom odešel do školy a já se proklínala. Zase jsem to nedokázala.  Ach jo. Jsem opravdu zbabělec.  Jsem zbabělec. Jsem zbabělec. S těmito myšlenkami jsem se vydala na vyučování. To probíhalo bez problémů. A potom nastala obědová pauza. A já narazila na Kuroa. V první chvíli jsem se schovala za roh, ale hned poté jsem vykoukla. ,,Kuroo?" Zavolala jsem potichu a vylezla ze své skrýše. Napůl jsem doufala, že mě neslyšel, ale otočil se mým směrem. O krok jsem ucouvla a sklopila zrak k zemi. ,,Mio, děje se něco" zeptal se mě překvapeně. ,,Já...víš...chtěla bych....prostě..."stěží jsem nacházela slova. Kuroo však čekal, co ze mě vypadne. Zhluboka jsem se nadechla a prakticky jedním dechem vychrlila: ,,nenašelbysisnaměminutku?" Překvapeně na mě pohlédl a řekl: ,,Jo, jasně, není problém" překvapeně jsem na něj koukala. Fakt jsem nečekala, že porozumí, když jsem to tak na něj vychrlila. Následně jsem zalapala po dechu, když otevřel nejbližší učebnu. ,,P-počkej. To jako teď?" ,,Jasně, proč čekat" odpověděl Kuroo.

Pohled Kuroa

Byla zrovna pauza na oběd, když jsem zaslechl své jméno a otočil se. Za mnou stála Mia. ,,Mio, děje se něco" zeptal jsem se. ,,Já...víš...chtěla bych....prostě..."bylo vidět, že neví, co říct, tak jsem raději čekal. Byl jsem opravdu zvědavý, co mi chce říct. Zhlubokase nadechla a prakticky jedním dechem vychrlila: ,,nenašelbysisnaměminutku?" Překvapeně jsem na ni pohlédl a řekl: ,,Jo, jasně, není problém" i když mi upřímně chvíli trvalo pochopit, co řekla. Otevřel jsem nejbližší učebnu a naznačil, ať vejde. ,,P-počkej. To jako teď?" ,,Jasně, proč čekat" odpověděl jsem. Vešla tedy a já za námi zavřel dveře. Posadili jsme se a já ji vyzval ať mluví. Bylo vidět, že je nervózní. Zhluboka se nadechla a tentokrát už pomaleji spustila:,, já...víš, jestli ještě máš zájem o manažerku, tak bych to možná zkusila. Stále si nejsem jistá, zda je to dobrý nápad, ale chtěla bych to zkusit. Teda pokud ještě stále máš zájem.

Pohled Miy

Tak jo. Udělala jsem to. Zeptala jsem se jej na pozici manažerky. A nutno podotknout, že výraz radosti v jeho očích nikdy nezapomenu. Domluvili jsme se, že mě dneska oficiálně představí týmu jako novou manažerku. Počítala jsem s tím. Poté jsme se rozloučili s šli každý svou cestou.

Pohled Kuroa

Tak Mia bude naší manažerkou. Dneska mi nic nemůže zkazit radost. Výuka utekla jako voda a už byl čas na trénink. Rychle jsem se převlékl a šel čekat na Miu. Když jsem ji uviděl, usmál jsem se na ní. Už od pohledu mi bylo jasné, jak vystrašená je. ,,Mio," oslovil jsem ji. ,,Neboj, bude to v pohodě, dobře?" Jenom přikývla a já ji naznačil, ať jde za mnou. Všichni z týmu už byli v tělocvičně. ,,Hej, kluci" zavolal jsem a tím jsem získal jejich pozornost. ,,Rád bych vám někoho představil" řekl jsem a posunul jsem se stranou, ať vidí i Miu, která se schovávala za mnou. ,,Ale to je Mia, chodí sledovat naše tréninky pravidelně," prohlásil Lev. ,,To ano, ale teď vám chci představit Miu, dívku, která od teď bude naší manažerkou" dořekl jsem a zakryl Miu, protože kluci by ji jinak vyděsili. ,,Jo a ještě jedna věc. Mia je teď naší manažerkou, ale jinak se nic nemění. Je to jasné?" Zdůraznil jsem a všichni přikývli. Snad to budou doopravdy dodržovat a příliš ji nevyděsí.

Pohled Miy

Nervózně přešlapuji před tělocvičnou. Kuroo mě chce představit týmu jako novou manažerku. Tak snad bude vše v pohodě. Kuroo právě vylezl a naznačil,  ať jdu za ním. Když jsme vešli do tělocvičny, zůstávala jsem schovaná za ním. V jednu chvíli však odstoupil, ať mě ostatní členové týmu vidí. Jenom na chvíli. Zakryl mě ve chvíli, kdy řekl, že jsem nová manažerka.

Jinak to proběhlo v pohodě. Kluci s týmu se mi akorát představili a pak už probíhal klasický trénink.

Pokračování příště