Miin příběh Haikyuu Fanfiction

25 část Poslední den

                     Pohled Mii
Čas letěl jako voda a než jsem se nadála, celý turnaj skončil. Domů jsme měli jet až ráno, takže jsme se s Karasunem a Fukurodani  domluvili, že si společně někam zajdeme. Z Fukurodani měli přijít jen Bokuto a Akaashi, ostatní přijít nechtěli. Těšila jsem se, že si s Yachi popovídáme. Měli jsme se sejít v jedné restauraci, kde jsme si rezervovali místa. Pokud vím, tak půjde i náš trenér a trenér Karasuna. Prý, ať na nás dohlédnou.

Bude tam dost lidí, tak doufám, že bude vše v pohodě. Ale bude tam Yachi a Kuroo. Takže  se nejspíš nemám čeho bát.  Sešli jsme se během pár minut a vydali se na místa. A bylo to fajn. Všichni společně se bavili a smáli. A pak se všechno pokazilo. V té restauraci byla televize, kde zrovna začaly probíhat zprávy. Ztuhla jsem, když jsem viděla policii, která vedla Mariána v poutech. ,,Policie konečně rozlouskla případ maskovaného násilníka, který napadal mladé ženy. Dlouho se nepodařilo najít žádné stopy až doteď. Odhalit jeho identitu se povedlo jedné patnáctileté dívce, kterou několik měsíců obtěžoval přes SMS.“ Cítila jsem, že i Kuroo vedle mě ztuhnul.

,,Když se v posledních dnech začal počet SMS zvyšovat, rozhodla se dívka všechno nahlásit. Ukázalo se, že pachatel přišel na možnost posílat SMS přes internet. Proto se útoky na dívčinu osobu zvýšily. Poté, co všechno nahlásila, byla upozorněna na maskovaného násilníka. Poté, co jí bylo řečeno, že přívěšky na jeho telefonu jsou jediné poznávací znamení, dívka poznamenala, že stejné přívěšky nosí i muž, který ji obtěžoval. Policie neprodleně zahájila vyšetřování. A dnes konečně se podařilo usvědčit maskovaného násilníka a byl odsouzen. Marián, jak zní pachatelovo skutečné jméno, bude potrestán odnětím svobody na několik let a poté bude muset nastoupit na léčbu. Pokud odmítne, bude jeho vazba pokračovat. Rovnež prosíme dívky, které se staly obětí maskovaného násilníka či jim Marián posílal zprávy tohoto stylu, aby to šly nahlásit na policii.“ S tímto reportáž skončila. Oni...ukazovali zprávy, které mi psal. Chápu, že to bylo v nezbytné, ale i tak to byl šok. Naštěstí mou identitu neprozradili.

,,To fakt?“ ,,Jak si to někdo může dovolit?“ ,,Ten chlap je zrůda“ ,,Psát tohle dívce, které je 15?“ ,,A jeho další činy jsou taky neodpustitelné!“ Ty hlasy ke mě doléhaly z velké dálky. Přesto jsem rozuměla. A věděla jsem, že tahle konverzace probíhala u našeho stolu. ,,Mio“ zaregistrovala jsem několik hlasů. ,,Hey, co je?“ Jako v tranzu jsem si sáhla na tvář, kde jsem cítila mokro. Počkat. Já brečím? Ucítila jsem dotyk na rameni a jak mi někdo tiskne dlaň. Rozhlédla jsem se. Kuroo měl ruku na mém rameni a Yachi mi tiskla dlaň.

Usmála jsem se na ty dva a pak i na ostatní. ,,Omlouvám se, jsem v pohodě. Nedělejte si starosti“ usmála jsem se na všechny. Ale myslím, že mi nevěřili. ,,Mio, vím, že to bude těžké, ale jestli ti někdo píše takové  zprávy, tak bys to opravdu měla nahlásit“ řekl Sugawara a ostatní přikývli. ,,To nebude potřeba“ zamumlala jsem a stihla ruce v pěst. ,,Cože?“ Vykřiklo několik lidí najednou. Já jen sklopila hlavu. ,,Mám to říct?“ Zašeptal mi Kuroo do ucha. Yachi na nás překvapeně prohlédla, ale stiskla mi ruku. Já věděla, že teď už bude nemožné to skrývat. Proto jsem přikývla. Kuroo se na mě usmál. Pak pohlédl na ostatní. ,,To, co vám teď řeknu, musí zůstat pouze u tohoto stolu“ zdůraznil a všichni přikývli. ,,Pravdou je, že právě Mia je tou dívkou, o které se mluvilo ve zprávách.“ Chvíli bylo ticho a pak: ,,COŽEEEE?“ Myslím, že to řekli úplně všichni u stolu.

Cítila jsem, že Yachi pevněji sevřela mou ruku. Podívala jsem se na ni. V očích měla bolest, smutek a zděšení. Pustila mou ruku a objala mě. Rozhlédla jsem se po přítomných. Všichni na mě hleděli. V jejich očích byl hněv a zděšení. ,,Ten mizera. Má štěstí, že je v base. Jinak bych si ho podal“ řekl Yamamoto  a bouchl pěstí do stolu. Někteří mu přizvukovali. ,,Uklidněte se prosím“ snažila se je uklidnit Yachi. ,,Všichni se uklidněte“ zvýšil na nás hlas trenér Karasuna. Všichni jsme na něj koukli. ,,Ten chlap byl předán policii a za své zločiny bude pykat. Takže nechtějte brát spravedlivost do svých rukou.“ Ostatní jen sklopili pohled.   ,,J-já omlouvám se, že jsem tak pokazila tu fajn náladu. Nechtěla jsem. A vím, že se to asi lehko řekne a hůř udělá, ale měli by jste se bavit. Přeci jen zítra odjíždíme“ chtěla jsem trochu odlehčit atmosféru. Cukla jsem sebou, když  se na mě upřely pohledy všech. ,,Jen chci říct“ znejistěla jsem. Roztřásla jsem se, ale přesto jsem pokračovala. ,,Myslím tím, že už je ve vězení, takže není potřeba to nějak víc řešit“ usmála jsem se. Ještě chvíli byla atmosféra divná, ale po nějaké době se opět alespoň trochu uvolnila. Seděli jsme tam docela dlouho, než jsme se rozešli. Když jsme se loučili lidi z Fukurodani a Karasuna mi řekli pár povzbudivých slov.

Poté jsme se vydali na hotel a šli na pokoje. Hned ráno jsme vyjeli do školy a pak jsme se rozešli domů. Já byla celkem unavená. Uvařila jsem si oběd a navzdory únavě se vrhla na učení. Večer jsem už jen zalehla a spala jak dudek. Ráno jsem byla celkem nervózní z dnešního tréningu. Avšak ten probíhal jako normálně. Byla jsem ráda, že se ke mě chovali jako předtím. Přesto však byl náš vzájemný vztah něčím jiný. Ale nevěděla jsem čím.

Dny ubíhaly a já si na kluky z týmu už skoro zvykla. Blížil se konec školního roku. A s ním i maturita třeťáků. Až příliš rychle se blížil konec školy. Naši třeťáci z týmu byli přijati na univerzitu. Měla jsem za ně radost. I když se mi nechtělo s nima loučit. Jinak dny probíhaly pořád stejně.  A pořád stejně rychle.

Pokračování příště
Za případné chyby se omlouvám