Miin příběh Haikyuu Fanfiction

8 znovu do školy

------------------pohled Miy ----------------------
Ráno mi zazvonil budík. Já jej zaklapla a začala se chystat do školy. Jako obvykle jsem vyrazila dříve a šla do třídy. Tam jsem vzala do ruky mobil a zírala na Kuroovo číslo. Nakonec jsem se odhodlala napsat mu toto: ,,Ahoj, tady Mia." Trochu jsem začala váhat. Tohle vážně není dobrý nápad. Pak se mi ovšem vybavila slova mého otce, že on je mou nadějí. Nějak o tom pochybuji, ale přesto jsem se rozhodla, mu dát šanci. Táta působil, že Kuroovi věří.  Navíc i Kuroo působil v pohodě a jeho chování mě mile překvapilo. Takže jsem pokračovala: ,, opravdu mě chceš poznat víc? Já nejsem někdo, s kým by si chtěl trávil volný čas." Radši se připtám. Co kdyby si to rozmyslel. Chtěla jsem zmáčknout odeslat, avšak prst se mi zasekl těsně před tlačítkem. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a odeslání zmáčkla. Když jsem oči otevřela, již nebylo úniku.

-----------------pohled Kuroa--------------------

Byl jsem zrovna na cestě do školy, když mi přišla SMS. Kouknul jsem na mobil a hned po ránu mě čekalo příjemné překvapení. Stálo tam totiž ,,Ahoj, tady Mia. Opravdu mě chceš poznat víc? Já nejsem někdo, s kým by si chtěl trávil volný čas". Odepsal jsem ,,samozřejmě, moc rád tě poznám." Odeslal jsem odpověď. Za chvilinku mi přišla SMS: ,,dobrá tedy."

Tak dneska mi nic nemůže zkazit radost. Šel jsem kolem její třídy, tak jsem nakouknul. Seděla v lavici a koukala z okna. Zaklepal jsem na dveře a ona se otočila na mě a zbledla. Pak mi však zamávala na pozdrav.  ,,Můžu" připtal jsem je a Mia přikývla. Vešel jsem do třídy a přitáhl si židli. ,,Ahoj" pozdravil jsem a posadil se. Bylo na ní vidět, že nějak neví, co dělat. ,,Tak co, jak se ti na naší škole líbí" optal jsem se. ,,J-jo j-je to     t-tu fajn." ,,A co předměty, který tě baví nejvíce" na jednu stranu mě to zajímalo a na druhou jsem taky doufal, že se alespoň trochu uvolní, když bude mluvit o něčem, co má ráda.

,,T-těch je ví-více. Ale určitě bi-biologie, výtvarka a mí-místy tělocvik" odpověděla mi. ,,Jenom místy" zvláštní odpověď. ,,No,              a-ano...já miluji běh, skákání a šplh. Tyhle věci, když děláme, tak mě to baví" vysvětlila mi. ,,Jinak tě to nebaví“ optal jsem se. Koukla na mě a řekla:,, není to tak, že nebaví. Teda, když děláme gymnastiku, tak mě to fakt nebaví. Jinak k tomu mám spíš neutrální postoj. Co ty? Baví tě ve škole něco? Teda krom volejbalu" dodala ještě otázku.

Odsouhlasil jsem jí to a pak ji začal vykládat i něco o volejbalu a o svém týmu. Když dojde na volejbal, je pak těžké mě zastavit. Mia si však podložila hlavu, pozorovala mě a usmívala se. Bedlivě naslouchala každému mému slovu. Vůbec nevypadala, že by ji to vadilo. Spíš naopak. Zdálo se, že ji vyhovuje, že nemusí moc mluvit. Tohle vše trvalo jen asi deset minut. Pak začali do třídy chodit její spolužáci. Kývl jsem na ni, zda půjde ven a odsouhlasila mi to. Chvíli sice váhala, ale nakonec přeci jen šla.

--------------- Pohled Miy ------------------------

Odpověď mi přišla prakticky ihned. Stálo v ní, že mě opravdu chce poznat blíž. Povzdechla jsem si. Doufala jsem, že odpoví trochu jinak. Odpověděla jsem mu ,,dobrá tedy" a začala koukat z okna. Do čeho jsem se to zase namočila? Uslyšela jsem zaklepání, tak jsem se otočila ke dveřím a mé srdce vynechalo několik úderů. Ve dveřích stál Kuroo. Zamávala jsem mu na pozdrav. Po mém svolení vstoupil do třídy a sedl si kousek ode mě.  Upřímně jsem byla dost nervózní. Asi to na mě poznal. Těžko říct. Začal se se mnou bavit o škole. Kupodivu se mi dařilo mluvit relativně bez koktání. Jen se mi trochu třásl hlas. Pak jsem se zeptala jeho, co ho ve škole baví. Tedy krom volejbalu. Začal mi vykládat různé zážitky. Já si podepřela hlavu a s úsměvem mu naslouchala.

Pak nás vyrušil hluk, jak spolužáci začali chodit do třídy. Kuroo mi naznačil, že půjdeme ven. Kývla jsem na souhlas a chystala se ho následovat. Jenže nohy se nechtěly pohnout vpřed. Kuroo už byl v půlce cesty ze třídy, když si nejspíš uvědomil, že za ním nejdu, tak se otočil. Mě ještě vteřinku trvalo, než jsem přiměla nohy k pohybu a vydala se za ním na chodbu.