Miin příběh Haikyuu Fanfiction

3 nový život začíná

---------------------Pohled Mii--------------------

Jen jsem se převlékla z uniformy a vyrazila na nákupy. V papírnictví jsem si koupila i nový školní batoh a penál. Můj nový život začíná. K tomu jsem přihodila i sešity, psací potřeby,  složky na sešity, nějaké papíry a obaly na knihy a sešity. Ale papírové, ať si je můžu pěkně vyzdobit...no bylo toho hodně. A já hloupá šla ještě do knihkupectví. Takže jsem odcházela jako vánoční stromeček. Cestou jsem se stavila ještě do kavárny. Pracuji tam, ale i tak tam chodím na jejich čokoládu. Úplně ji miluji. I když jejich koktejly jsou také vynikající. Dnes jsem si dala čokoládu a k tomu kousek brownies s ovocem a šlehačkou. Poté jsem šla domů. Koukla jsem se na svůj účet. Jsem ráda, že mám takové kapesné. Když jdu do knihkupectví, vždy toho koupím extrémně moc. Mamka mi slíbila, že než budu plnoletá, bude mi dávat kapesné i kdybych měla bydlet sama.

Upřímně jsem za to byla ráda. Přestože bude stále mým zákonným zástupcem, tak už budu moci bydlet sama. Už delší dobu hledám nějaký levný podnájem. Najednou mě rozsvítilo a já rychle zapnula telefon. Naštěstí žádné zmeškané hovory ani SMS.

Na notebooku jsem vyhledávala byty pro studenty. A konečně jsem nějaký našla. Levný, s plně vybavenou kuchyní a celkem prostorný. Hned jsem napsala, že bych měla zájem. Paní se rovněž ozvala hned a další den jsem se měla jít podívat. Byla jsem nadšená.

Dnes jsem se k učebnicím nedostala, ale zítra si je už projdu. Dnes jsem si už jen nachystala snídani, svačinu vykonala hygienu a šla spát.

Ráno jsem opět vstala brzo. Znovu jsem vyrazila brzo a znovu byla brzo u školy. Naštěstí už bylo otevřeno, tak jsem se prezula a šla do třídy. Tam jsem vytáhla věci potřebné do hodiny a začetla se do učebnice. Škola utekla rychle. Po jejím skončení jsem vystřelila ze třídy a šla se převléct. Pak jsem šla na sraz s tou paní. Byla milá a byt byl úžasný. Hned jsem podepsala smlouvu, dostala klíče atd. Domluvila jsem se, že se nastěhuji příští týden v pondělí. To máme krátkou školu.

Ještě jsem si zajistila stěhování a zašla do kavárny, zda mi nemohou odkládat krabice. Naštěstí souhlasili. Přišla jsem domů a ještě se podívala na některé z učebnic. Pak jsem si jen přichystala věci na zítřejší den a šla spát. Zítra navíc budu mluvit s mamkou, tak ji musím říct o tom stěhování. I když jsem z toho nervózní.

Škola uběhla rychle a nastal večer. Já nervózně koukala do talíře. Pak jsem se nadechla a spustila. ,,Mami, našla jsem si studentský byt. Je blízko mé školy, takže ke škole to budu mít o dost blíž než teď. Už mám i podepsanou nájemní smlouvu a domluvené, že se budu stěhovat v pondělí. Stěhováky mám zajištěné, takže by neměl být problém. Krabice mám zajištěné taky" vychrlila jsem ze sebe jedním dechem. Nevěděla, na kterou školu jdu. Máma se na mě usmála a řekla:,, tak nějak jsem počítala, že to tak bude. Dobře. Respektuji to, že se chceš v tak brzkém věku osamostatnit. Tak nějak tuším, že adresu z tebe nedostanu, co?" Jen jsem zavrtěla hlavou. Máma si povzdechla a dodala:,, kéž by jsi byla sdílnější. Kdyby něco, vždy mi můžeš zavolat, nebo se vrátit domů." Přikývla jsem. Poté už večeře probíhala mlčky. Byla jsem ráda, že to vzala takhle vklidu. Po večeři jsem šla spát. Koneckonců jsem o víkendu měla brigádu.

Tenhle víkend byl náročný. Po brigádě jsem vždy ještě balila věci, ať je v pondělí vše nachystané. Stěhováci měli sice přijet až ve tři, ale i tak jsem chtěla mít co nejvíc hotovo co nejdříve. V důsledku toho jsem byla v pondělí dost vyčerpaná. Naštěstí škola rychle utekla a já spěchala domů zabalit poslední věci. Jsem ráda, že v bytě byla i pračka. Mamka mi jako dárek dala krásný set nádobí. Nějaké věci jsem ještě musela dokoupit. Naštěstí jsem to stihla všechno zařídit ještě v pátek. Nastala třetí hodina a zazvonili stěhováci. Všechno naskládali do auta a já ještě naposledy zkontrolovala, zda mám všechno. A bylo to vše. V novém domově mi stehováci ještě pomohli složit nábytek, já jim zaplatila a naše cesty se rozešly. Uff...to bylo vyčerpávající. Tohle už nikdy nechci opakovat. Bylo teprve šest hodin, takže jsem navzdory vyčerpání jsem začala vybalovat. Šlo to o dost lépe než balení. Když jsem skončila, bylo devět. Nachystala jsem se tedy do školy, hodila sprchu a šla spát. Od zítra se můj život vrátí do normálních kolejí.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ