Křída, prach a led - Genshin Impact

[15] - Zpátky doma

Rhinedottir zmizela v malém obláčku prachu.

Přeměnila alchymií vlastní tělo na jiný materiál...chytré.

Albedo se vydal vstříc světlu panujícímu mimo jeskyni. Jen co vyšel ven, do očí ho udeřilo prudké odpolední Slunce a byl nucen přivřít oči.

Nacházel se u malého jezírka, kolem kterého se vinuly stezky na druhý konec malého údolíčka, kde se jezero nacházelo. Kolem rostlo pár osamělých stromů na útesech, tyčících se kolem dokola.

Zvolil cestu doleva, našlapoval opatrně a nechtěl riskovat, že se zaboří bosou nohou do podmáčené půdy.

Po pár minutách opustil skalním průchodem údolí, a to ho vedlo do otevřené krajiny.

Tráva zde byla zežloutlá ze žhavého letního Slunce a ve vzduchu poletovali ojedinělí motýli na cestě za květinami - jejich obživou.

Zprava cítil nějakým šestým smyslem Rhininu energii. Někde se tam ukrývala a čekala.

Tiše pokračoval dál skrz pláně na severovýchod, směrem kde ležel Mond.

Vtom někde před ním byla cítit nejdřív obrovská energie, pak vztek a nakonec ještě něco.

Anemo.

Před Albedem se zeleně zablesklo a on instinktivně poodskočil vzad.

Příští vteřinou cítil jen bodavou bolest uprostřed hrudi.

Skrz jeho tělo prošlo zeleně zářící kopí s širokou čepelí a před ním se objevil obrys, který se po mučivé vteřině zhmotnil do postavy mladého muže s temně zelenými vlasy, širokými rukávy a zlatě zářícíma očima plnýma nenávisti.

Ten stejný Adeptus který před pouhými několika dny zabil Abyss mága, kterého jsem zrovna chtěl vyslýchat.

,,Chcípni, nečistá, odporná zrůdo!" Zařval se znatelným vztekem v hlase Adeptus. Zacloumal násadou kopí, která stále vězela v Albedově těle.

Bolí to...ale mému tělu fyzické zranění nic neudělá.

Albedo sevřel pravou dlaní násadu kopí, křečovitě se jí držel a nepouštěl ji. Kopí zabodnuté v jeho těle ještě rozšiřovalo ránu, jak se Adeptus snažil vytrhnout zbraň zpět.

,,Nějak jsi to nedomyslel, co říkáš?" Albedo na něj vrhl pohrdavý pohled.

Pak s hlasitým křachnutím a další nepříjemnou bolestí v místě, kde ho zbraň proklála zlomil pouhou rukou kopí vejpůl.

Přes tvář Adepta přelétl vteřinový šok, když ještě stále zaseknutou půlku zbraně vytrhl ven, následovanou sprškou černě zbarvenou krvi podobnou tekutinou.

Jed volně vytékal z Albedova těla mezitím co odhodil zničenou zbraň.

,,Jen se podívej co jsi udělal. Teď máš dva nepřátele - mě a jed."

Zelenovlasý Adept se jen krvelačně usmál.

,,Já mám proti sobě dva nepřátele, ale ty proti sobě čtyři Adepty."

Jen co to dořekl, spojil prsty obou dvou rukou

(Podobně jako když rokliknete v charakter menu artefakty)

Země pod nohama Anemo bojovníka se rozsvítila, na zem se snesly tři další siluety a od nich také začala zářit zem. Čtyři body se kolem něj spojily v zářící čtverec, světlo zesílilo a pro Projekt 104 nastalo peklo.

To světlo neuvěřitelně pálilo do očí. Rychle sevřel oční víčka a naslepo klopýtal - ani nevěděl kam. Po pár krocích narazil do stěny čtverce, a okamžitě toho litoval. Po celém těle se mu rozběhly linky stejného světla, a jakoby ho někdo hodil do ohně. Tak strašně to pálilo, mučilo ho to až nemožným způsobem...