Křída, prach a led - Genshin Impact

[19] - Rytíř a Homunkul

Oba dva bez jediného slova opustili město a Kaeya zamířil na jihovýchod směrem k Windrise. Obří strom, který zde za sebou nechala první rytířka Vennessa byl vidět i z takovéhle dálky. Noční ptáci už o sobě v matném šeru dávali vědět a vydávali se na lov. Někde před nimi se v keřích mihla liška.

,,Ty víš že se před ním nebudu moct pořád jen skrývat, Kaeyo." Albedo ztišil hlas z obyčejné hlasitosti takže věta byla jen o malinko hlasitější než šepot.

,,Dávám tomu jen pár dnů, než začne být netrpělivý. Musím se vrátit na Dragonspine, jinak společně se mnou pohřbí celé město v prachu. Je toho schopný."

,,Nech nás ti alespoň pomoct. Klee nezůstane jen sedět, když bude vědět že ty jsi někde tam..." máchl rukou směrem k šedivé hoře tyčící se v dáli.

,,..A bojuješ o holý život."

,,Jestli se mu dostanete do cesty, zabije vás. Chce jen mě. Ví že jste byli schopni mi odpustit, ale jemu ne. Svět ho odvrhl stejně jako Durina. Ale on za to nemůže." Do hlasu se mu vloudil smutný tón.

,,Už nechci aby někoho zabil. Jestli ho nezastavím já, tak už jen Luminin bratr anebo moje Matka."

,,Proč Luminin bratr?" Kráčeli dál k údolí, kde se nacházel strom a během toho mluvili.

,,Před tím, než se dostali sem ovládala dvojčata zvláštní sílu. Můžeme ji nazývat "Světlo". Lumine se probudila později než její bratr, a ten mezitím za ty dlouhá staletí získal "Světlo" zpátky, vybudoval Khaenri'ah a pak ji Celestia zase zničila. To ty víš. Světlo dokázalo čistit nenávist, vytvářet život, léčit staré rány a přinášet štěstí. Obyvatelé Khaenri'ah, jako je Rhinedottir se pokusili "Světlo" naučit. Při jejich pokusech vznikl předchůdce alchymie, a ten se pak zdokonaloval. Ve výsledku vzniklo Umění Khemia, které používám i já a také dokáže stvořit život. Má ale jednu vadu: nedokáže čistit. Proto se Zlaté nepodařilo odstranit jed, který se vytvořil v mysli Durina a mého bratra Projektu 36. Durina zabili Barbatos a jeho Dvalin, ale Projekt 36 unikl smrti. Teď se vrací."

,,Takže chce zabít tebe aby tě nahradil."

,,Nejspíš."

Blížili se ke středu údolí, kde mimo strom trůnila i jedna z mnoha Soch Sedmi. Tahle jako Mondstadská patřila Barbatosovi. Říkalo se, že pro lidi kteří nosí Vision má pozitivní účinky. Pro lidi které neobdarovali bohové to ale nebylo nic víc než socha jejich boha.

Hned za sochou se proplétaly obrovské kořeny tisíciletého dubu. Rozlehlá koruna poskytovala stín, ale i obživu a domov pro mnoho zvířat. Kolem stromu poletovali motýli stvořeni z krystalizované Anemo energie.

,,Jean sem často chodí a vzdává hold Vennesse. Jako současná Velká Mistrině Favonius rytířů byla její předchůdce, a Jean jí tím prokazuje svou úctu. Vennessa je i teď opatrovnice Mondstadtu, a říká se že město stále chrání v podobě Jestřába." Pronesl Kaeya.

,,Hmm." Homunkul vydal spokojený zvuk.

,,Snad jediné krásnější místo než toto jaké jsem kdy viděl je stará Khaenri'ah." Dodal muž s páskou přes oko a sklopil hlavu.

Albedo pokračoval dopředu, obešel sochu Barbatose jako kdyby snad ani neexistovala a vydal se ke stromu. Jak kráčel, motýli kolem odlétali pryč a mizeli ve sprškách stříbrného prachu. Alchymista položil dlaň v rukavici na kmen stromu.

,,Je z něj cítit tolik života." Opřel se hlavou o kůru, oči zavřené.

Kaeya došel k němu.

,,Vždy když vidím nebo cítím něco tak plného života, mám strach. Vím že v dalším momentu si můžu na něco vzpomenout a přestanu se ovládat. Už jsem zničil tolik života že ani nedokážu potlačit nutkání se prostě otočit a uzavřít se od světa tím že si vezmu vlastní život. Možná by byl svět bez nás Homunkulů lepší. Jen vraždíme."

,,Tím myslíš že tvoje Matka udělala chybu, když tě stvořila aby jsi mohl svrhnout Celestii a osvobodit jak Teyvat, ale i Abyss order?"

,,Tu práci jsem neměl dělat já. Celestii nesvrhne Khemia. Z jejich trůnů tam někde nahoře je sesadí Lumine a Aether. Zničí je Světlem. Až Lumine získá zpátky svou sílu a setká se se svým bratrem, nic je nezastaví."

,,Myslíš že síla z jiného světa je klíčem k našemu osvobození?"

,,Já si to nemyslím. Vím to." Ještě stále se opíral o strom.

Modrovlasý Favonius rytíř chytil Albeda za rameno a otočil ho obličejem k sobě.

,,Tak jim v tom pomůžeme, co říkáš? Jako lidé civilizace kterou Celestia zničila na to máme právo. Už se netrap chybami jiných, neber je na sebe." Teď už beze slov k sobě přitisknul chladné tělo Projektu.

Několik nekonečných minut se nic nedělo, čas jako by se zpomalil. Pro Kaeyu neexistovalo nic jiného než malá postava kterou svíral v objetí svých rukou. Pak paže trochu povolil, Albedo se odtáhl a zvedl hlavu, takže se dvě oči modré jako dva oceány střetly s jedním zdravým okem tmavé barvy s kosočtvercovou zorničkou.

,,I když nejsi člověk jsem nikdy neviděl někoho kdo by byl krásnější než ty. Tvoje Matka byla stejně nádherná." Zašeptal Kaeya.

,,Všiml jsis toho někdy? Pokaždé když se ti někdo podívá do očí, jsou na chvíli v dokonalém transu. Víš proč?"

,,Protože tvoje oči se nedají popsat slovy. Skrývá se v nich tolik moudrosti a zároveň tolik utrpení, že by se v té hloubce jeden utopil. Chápeš to? Takhle my lidé poznáme krásu."

Kaeyova pravá ruka zajela za Albedovu hlavu a pomalinku projížděla záplavu hustých světlých vlasů.

,,Musíš se naučit najít v životě radost."

...

Vyšší z dvou zmlkl, chvíli jen tiše zůstal a pak neuvěřitelně pomalu ale jistě spojil jejich rty.

◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇

Sheesh, tohle mi dalo zabrat. Nerada takovýhle momenty píšuuu👻😓

Děkuji za přečtení! <3
Kdokoliv se dostal až sem je úžasný člověk za to že to se mnou ještě vydržel😊

Zbožňuju vás lidi💛

Stejně jako zbožňuju psát tyhle příběhy a povídat si s lidmi, které jsem tady poznala.

Děkuji, děkuji, děkuji!💓

(Tentokrát je ta kapitola trochu kratší než obvykle heh-)

Vaše

Bea/Mango🐉🥭