Křída, prach a led - Genshin Impact

[3] - Oceánově modrá

Nakonec museli neznámému jídlo skoro vnutit, odmítal jej a nejspíš ani nevěděl, že mu chtějí tři Mondstadčané pomoci. Po několika dlouhých minutách se nechal krmit jako hadrová panenka se kterou už si nikdo dlouho nehrál.

,,Vím, že to zní krutě ale jste si jistí, že ho chcete vynést ven? Vzpomeňte si...zničil polovičku města, zabil přes stovku lidí...můžeš snad zaručit, že se to nestane znovu, Kaeyo?"

Lisina otázka byla chladná, ale dávala smysl.

,,Nebylo by lepší jak pro nás, tak pro něj...prostě ukončit jeho patnáctileté utrpení?"

Než stačil Kapitán něco říct, skočila jim do řeči Klee která se cítila z koncerzace vynechaná.

,,Strýčku, teto! To se ho chcete...zbavit? Vždyť teď stejně nic neudělá! Klee mu pomůže naučit, aby neubližoval lidem! Bude jim pomáhat! A taky bude mým kamarádem! Postarám se o něj!"

Křičela se slzami v očích, ale odhodlaná neustoupit a třeba se i rvát jako tygr za svůj názor.

Slova dívenky zarazila oba dospělé.

,,Naučit ho...neubližovat lidem?"

Zopakovala po ní Lisa.

,,Jo! Pomožte mi s tím...prosím. Prosím prosím prosím!"

Vypadala blízko ke stavu hysterie. Ten narušil Kaeya, který opálenýma rukama přitáhl dítě k sobě a nechal ji zabořit obličej do jeho hrudi, kde jen tiše vzlykala.

,,Já ti s tím pomůžu." Zašeptal, a jeho hlas se odrážel celou místností s ozvěnou.

Odtáhl ji od sebe, vrhl na ni jeden malý, ale vroucný úsměv a přesunul se zpátky k zacuchanému vězni. Vlastně....vypadal jako dítě, byl podle Kaeyova odhadu jen o něco málo vyšší než Klee.

Pomaleji než šnek ho zvedl, aby mu náhodou nezpůsobil ještě větší bolest nebo něco nepokazil.

On je snad z papíru...vždyť skoro nic neváží.

Timeskip, o asi dvacet minut později:

,,Pfu, konečně." Oddechli si když před sebou uviděli žebříko-schody kterými sestupovali dolů. Lisa zhasla svou Electro lucernu, protože poklop nahoře nad podivnými schody byl stále otevřen a tak tu bylo světlo.

,,Klee, utíkej první." Pokynula jí čarodějka. Kaeya se posunul do strany a uvolnil jí tím místo.

Batoh na zádech jí poskakoval sem a tam, jak se snažila vylézt po strmých schodech co nejrychleji.

Hned po ní šel Cryo Kapitán, kterému výstup trval déle kvůli nákladu, který mu skoro úplně blokoval ruce.

Nahoře zjistili, že v podzemí museli strávit nejméně tři až čtyři hodiny. Knihovna byla již ztmavená a byla tu rozsvícená světla na večer.

Vzápětí tři průzkumníci s úlovkem zaslechli naštvaný hlas:

,,Co jste tam dole pro Barbatose dělali tak dlouho a co je tohle?!"

Byla to Jean, přeměřovala je očima, ze kterých sálal strach.

Dva starší chtěli odpovědět, ale zarazila je dívka.

,,Klee to chce vysvětlit."

Nejmladší se snažila ze svého pohledu popsat, co našli dole ve Varkově starém archivu a co ještě poté našli na samém dně sklepení.

,,Vy jste našli Projekt?! Ten by ve své životnosti, kterou vypočítal Varka dávno neměl fungovat!"

Klouček, stále ještě s páskou přes oči jako kdyby věděl, že se mluví o něm. Pohnul hlavou směrem k Jean.