Patnáct let před aktuálním dějem:
Bylo něco kolem jedenácti večer, a v Mondstadtu kromě občasného hulákání opilců vládl klid.
Za dnešní den měli rytíři plné ruce práce s čištěním neobvyklých čísel monster, která se k městu přiblížila příliš. Oddíly jich odhadly téměř třikrát více než obyčejně, a spousta z nich se blížila k Mondu z jihu: od Dadaupa Gorge a z Dragonspinu. Skoro jako by je něco z těchto končin pohánělo pryč. Dokonce i vlci ve Wolvendomu vypadali podle členů Adventurer's guild neklidně.
Velký mistr Varka měl naštěstí pro tyto situace správně chladnou hlavu, a tak při odhánění nebezpečí nepřišel ke zranění ani jediný občan.***
,,Nemám z tohohle dobrý pocit." Pronesl ten den před tím, než dopsal poslední dokument v rutině.
Tento den byl celkově dosti...podivný. Bylo zataženo, ale nepršelo. Ze Severo-západní Snehznayi foukal vítr, ale sníh z těchto dalekých končin nepřivál. Celé dopoledne i odpoledne bylo téměř šero, jak se Sluneční světlo stěží dostalo skrz tlustou hradbu šedých mraků.
Tyhle myšlenky jezdily hlavou nezkrotitelného mladého chlapce, nesoucího příjmení Alberich. Už měl v ten čas spát, ale ta dusivá atmosféra...ten pocit, jako by se něco strašného mělo stát....
V ten moment uslyšel zvenku spousty výkřiků zděšených lidí a zvuk exploze, následně řítící se zdivo.
Rychlostí blesku ze sebe odhodil peřinu a běžel k oknu. Polovina katedrály na okraji Mondu hořela a rozpadávala se, kusy kamení větší než on sám padající na zem. Až teď si všiml, že v pokoji s ním není Diluc. Kam zase zmizel?
Modrovlasý chlapec proběhl chodbou, nebral ohledy na nic a vrazil do Crepuse, svého adoptivního otce.
,,Co se venku děje?" Tázal se ho Ragnvindr.
,,J-já nevím. Něco bouchlo u katedrály."
,,Kde je Diluc?"
,,N-nevím. Zmizel."
,,Pojď. Rychle." Crepus ho čapnul za ruku, pak za běhu si mladíka hodil přes rameno. Zrychlil, a oba se dostali ven.
V městě vládl absolutní chaos.
Rytíři se snažili trochu uklidnit panické občany, a pomoct jim utéct přes most, co nejdál od požáru.
Pak v očích všech zavládla čistá hrůza.
Ozval se další výbuch, následovaný hlasitým, nelidským skřekem. Znělo to jako obří zvíře, které někdo právě vyrušil ze spánku. Nad sochou Barbatose se z popela katedrály vynořil neurčitý stín.
,,Utíkejte! HNED!" zařval Crepus s Kaeyou stále přes rameno. Sám se rozběhl dál, směrem k hlavní bráně a ostatní ho následovali, konečně schopni se pohnout. Crepus v davu lidí zahlédl blond culík. Rychle se prodral dopředu k siluetě a popleskal ji přes rameno.
,,Jean! Co dělá Varka? Co se stalo?"
Mladší dívka měla málem slzy na krajíčku, a v náručí pevně držela plačící uzlík látky.
Otec si uzlíku všiml, nechal z jejího ramene spadnout svou ruku a zašeptal: ,,Běž."
Kývla, a ztratila se mu v davu.
Většina lidí už běžela po mostě, ale zezadu byly také občas slyšet bolestné výkřiky.
Crepus doběhl za ostatními, postavil chlapce na zem a položil mu své velké ruce na ramena. Ozval se další výbuch a praskání dřeva.
YOU ARE READING
Křída, prach a led - Genshin Impact
FanfictionPatnáct let poté, co byl starý Mondstadt zničen neznámou příčinou objeví mladí členové Favoniuského řádu dole pod štábem dokumenty potvrzující přítomnost a existenci jakýchsi 'Projektů' použitých v minulosti Mistrem Varkou. S jejich pomocí měli lidé...