Křída, prach a led - Genshin Impact

[2] - Vysvobození

,,Někde tu stále je...."

,,Klee tohle moc nechápe." Poškrábala se dívenka na hlavě a její obličej byl legračně zkroucený usilovným přemýšlením.

Kaeya se k ní skrčil a položil jí ruce na ramena.

,,Ještě než jsi se narodila tu byly takové...napodobeniny lidí, které jim měly pomáhat. Místo toho ale zradily Mond, a jeden z nich je stále uzavřený někde tady...."

Kleein výraz se poté co Kaeya domluvil úplně změnil. Místo zvědavého pohledu vypadala vystrašeně.

,,Oni...zabíjeli?" Zeptala se se slzami na krajíčku.

,,No...ano."
I přes Lisin nebezpečný pohled, který na něj vrhla se rozhodl holčičce říct pravdu. Lhát jí by celou situaci jen zhoršilo.

,,Ale....jak dlouho tady je?"

,,Patnáct let." Přerušila je Lisa.

,,Vždyť...musí mít hlad! A žízeň!" Nejmladší vypadala už skoro na pokraji hysterického záchvatu.

,,Klee...spoustu toho zničil, tak platí stejnou mincí. Kvůli němu trpělo spousta lidí, a tak teď trpí on sám. Nemůže zemřít na hlad, žízeň ani chlad a tak je odsouzený tu zůstat v zapomnění."

Pyro nositelka už ani neodpovídala, jen od sebe odstrčila Kaeyu a rozběhla se ke dveřím vedoucím hloub do sklepení. Byly zamčené, ale to ji nezastavilo. Nechtěla, aby někdo trpěl patnáct let bez naděje, bez konce...

Knihovnice i Kapitán kavalerie vystartovali směrem k ní, ale byla rychlejší.

Dívenka zvedla ruku a prudce ji položila proti dveřím.

Místností se ozval výbuch, pak byl vidět kouř a následovala menší tlaková vlna která prolétla celou místností.

Než se kouř rozptýlil a dva dospělí byli schopni pokračovat dál, Klee už byla pryč. Byly slyšet její tlumené vzlyky a to, jak překotně běžela dál, po schodech níž a níž. Dveře už ani neexistovaly, Kleeina Pyro síla je prostě odpálila i s panty a několika kostkami kamene.

Oba dva ji následovali a dostíhávali ji. Běžela až dolů, na samé dno celého podzemního systému který se mimo schodiště větvil a křížil v chodbách. Těchto odboček si nevšímali, běželi prostě dál a dál, až na dno.

Pak se ozval Kleein vystrašený výkřik a zvuk pádu na zem.

Lisa a Kaeya ještě zrychlili a brzy se dostali do krátké chodby, s vyraženými dveřmi a Klee sedící přee nimi, jako kdyby byla zmražená.

,,Co se stalo?" Kaeyovi se v ruce objevil meč a Lisiny ruce se nabily elektřinou.

Klee nebyla schopná vydat ani hlásku, jen přidušeně plakala a odmítala vstoupit do místnosti.

Co ji mohlo tak vystrašit?

Mladík pomalu vstoupil dovnitř, oči na šťopkách a Lisa zůstala s Klee.

Jediné použitelné modré oko se rozhlédlo po katakombě. Byla tu zima, větší než ve Varkově staré pracovně a i odolnému Kaeyovi lezl mráz pod kůži. Ze stropu kapala voda, a kamenná místnost vydávala klaustrofobický dojem. Ještě horší dojem z poslední komnaty vydávaly řetězy visící ze stropu, nehnuté a zrezavělé...

Všechno vypadalo celkem obyčejně, jako normální staré sklepení....

Dokud se v rohu něco nepohlo, a Kaeya z leknutí namátkou sekl mečem před sebe. Až poté si všiml zdroje pohybu.

V samotném rohu sklepení se krčila malá silueta, obklopená menšími kalužemi temně rudé krve, která v tlumeném světle lucerny vypadala ještě hůř.

Malý nadzvedl hlavu, a Kaeya i Lisa za ním si všimli že kolem obličeje rámovaného hustými, špinavými vlasy má obvázanou pásku přes oči a dokonce i roubík v puse. Kolem rukou které snad patřily kostlivci byly taktéž okovy, to samé na kotnících a jeden měl i kolem krku, což ho drželo u zdi na místě.

,,K-kdo jenom tohle udělal?" Oba chápali, proč se Klee tak lekla.

Kaeyův meč zmizel, Lisa nechala svítit svou lucernu a jako předtím ji ukotvila ke stropu, kde se vznášela.

Kaeya poklekl na jedno koleno k menšímu stvoření v koutě.

Jen co menší zaslechl zvuk, pohl se a jako kdyby se snažil vmáčknout do zdi, zmizet a zneviditelnit se. Jeho pohyby byly trhané a pomalé.

Lisa se vrátila za dveře ke Klee, která se stále nevzpamatovala s prvotního šoku.

,,Drahá...nic se ti nestane. Nemůže ti ublížit."

,,Ž-že...je t-t to ten...co...zabíjí...a zn-zničil měs- město?"

Třásla se.

,,Vypadá to tak." Odpověděla jí popravdě Čarodějka růže.

,,V- v tom případě...musí ven."
Alicina dcerka neznámo jak odehnala strach a roztřeseně se postavila, držíc knihovnici za ruku. Ta jí pomohla dojít ke Kaeyovi, který mezitím zkoumal rozložení pout.

,,Klee, budu potřebovat tvoji pomoc. Jsou ze železa pocházejícího z Wolvendomu, a když je hodně zchladíme a pak hodně zahřejeme v krátkém intervalu, prasknou. Nemáme klíče, a tak musíme improvizovat."

Jeho řeč byla následována kývnutím značícím souhlas dívky.

Kaeya opatrně, pomalu přiblížil ruku ke krku uvězněného a vsunul ukazovák a prostředníček pod masivní železo. Menší kluk se zachvěl, bylo vidět že očekává bolest nebo ještě něco horšího.

Rytíř se chvíli soustředil na svou Vizi, a pak prudce prsty zchladil kov, kterého se dotýkal což bylo ledovými krystalky vidět i na povrchu železa. Klee si toho všimla, přitiskla své prstíky z druhé strany a udělala to stejné, jen ne s Cryem, ale s Pyrem. Železo se postupně zahřívalo a chladilo, až se ozvalo nechutné křupnutí a okov odpadl.

Klee se znova odvrátila se slzami v očích. Krk vězně byl rozdrásaný do krve železem, jak někdo utáhl kovový kruh kolem kůže moc těsně. Dokonce mu to mohlo stěžovat dýchání, takže i teď bylo poznat že dýchá mnohem hlouběji a trochu pravidelněji.

Stejný proces se opakoval s okovy na zápěstí a nohou.

Kluk v rohu nevypadal, že by si změny vůbec všiml. Odmítal se pohnout třeba o jeden milimetr. A bylo to pochopitelné.

Jestli je tohle skutečně Projekt 104, byl tady v té stejné pozici držen celých patnáct let.

,,Nesundávala bych tu pásku, z tmy do světla by to bylo stejné jako se podívat přímo do Slunce."

Poznamenala ještě jejich držitelka lucerny.

,,Spíš bude lepší sundat ten náhubek a dát mu něco k pití nebo jídlu." Souhlasil Kaeya.

Zajel prsty kolem nehybné hlavy, našel mezi hřívou zacuchaných vlasů uzel, a pár pramenů neúmyslně vytrhl, když se snažil starý, pevný uzlík rozvázat.

,,Klee, máš ještě v batohu zbytek svojí svačiny na tenhle den?"

,,J-jo." Začala se překotně hrabat v batohu, a vytáhla malý boxík s emblémem čtyřlístku.

,,Ještě mám trochu salátu a chleba." Informovala je, a vytáhla z boxu list zeleniny.

Projekt umělého člověka sebou ani nehnul, i když mu bylo nabízeno jídlo...