Double Trouble (1D)

27. Job interview

,,Tohle bych jim taky mohla ukázat, tohle ne to ještě není dodělaný," mluvím si pro sebe nahlas zatímco si třídím své návrhy z tabletu a do složky si dávám ty, které zítra chci při pohovoru prezentovat. K tomu mám samozřejmě připravený svůj sešit s dalšími návrhy, ten jim musím ukázat celý, tam nejde asi úplně něco nutně vynechat. Leda, že bych vytrhla celou stránku, ale to by zase byla škoda. Z mé práce mě vytrhne vyzvánění mobilu. Pousměju se, když si všimnu Liamova jména, které svítí na mé obrazovce. 
,,Ano ?" přijmu jeho hovor a pokračuji v prohlížení svých návrhů. 
,,Ahoj co děláš ? Jedu právě ze studia tak mě napadlo, že bych se na chvíli stavil a přivezl večeři ?" navrhne a já se musím nad jeho návrhem ještě více usmát, ale mám ještě dost práce s přípravou na zítra a on by mě akorát rozptyloval. Navíc nechci, aby o tom věděl, bojím se, že kdybych o tom někomu řekla, akorát bych to zakřikla. 
,,Jo no, já mám dneska ještě dost práce a jsem nějaká unavená takže si půjdu brzy lehnout. Nenecháme to na zítra ?" navrhnu a sice mě to mrzí, ale teď se musím opravdu soustředit. 
,,Ehm, no jasně můžeme. Ash děje se něco ? Udělal jsem něco špatně, že mě nechceš vidět nebo ?" z jeho hlasu je poznat, že ho to opravdu zaskočilo a možná i trochu trápí. To rozhodně nebylo v úmyslu. 
,,Ne, Liame to vůbec. Nic se nestalo. Vážně jsme jen unavená a půjdu si brzy lehnout a musím tu teď ještě dodělat nějaký věci. Ale netrap se ničím, mám tě moc ráda," snažím se ho uklidnit. 
,,Dobře, asi ti budu muset věřit že ? A co máš teď tak naléhavého na práci, že si neuděláš čas na svého nejmilovanějšího přítele ?" zajímá se, ale už to nezní nijak smutně, ani tak, že by do mě rýpal. Spíš se tak lehce směje a je zvědavý. Mile zvědavý. 
,,To ti zatím nemůžu říct, ale zítra odpoledne ti všechno vysvětlím slibuju," slíbím mu. 
,,Hmm dobrá tedy ? Mám se bát ?" uchechtne se. 
,,To určitě ne. Naopak doufám, že pro tebe budu mít pozitivní novinky," 
,,Dobře, tak v to doufám taky. Nechceš tedy přijet na oběd ke mně ? Můžeme si něco objednat, pizzu nebo cokoliv," navrhne. 
,,Moc ráda. Tak se uvidíme zítra, dám ti vědět ještě v kolik dorazím," přikývnu i když to nemůže vidět.
,,Dobře budu se těšit tak zatím pa," pošle mi přes telefon polibek. 
,,Taky, měj se," oplatím mu rozloučení i poslání polibku a poté hovor ukončíme zatímco já pokračuji ve své práci. Hned vyhodím dva obyčejnější návrhy, které se skládají jen z kraťasů a nějakého ne tolik zajímavého trika. To není tak skvělé, abych se tím musela prezentovat. 

Ráno

Ještě naposledy se zkouknu v zrcadle zda je moje oblečení opravdu dobré. Ale doufám, že jo. Už ani nevím kolikrát jsem se převlékala. Musím uznat, že jsem docela dost nervózní. Oblékla jsem si černou koženou podprsenku nebo zkrátka krátký top jestli chcete, přes to mám dlouhou bílou košili, kterou mám trochu více rozepnutou právě, aby byl vidět kožený top a zbytek košile mám zastrčenou v černé uplé kožené minisukni. Na nohou mám černé podpatky, na tak středně vysokém podpatku. Vlasy jsem si vyžehlila a makeup trochu oživla a zvýraznila očními linkami. Vypadám dobře. Ještě jednou zkontroluji zda mám v kabelce vše potřebné a důležité a nakonec se v zrcadle vyfotím než se tedy naposledy na sebe usměju a opustím svůj byt. 

****

,,Fajn, jdeme na to Ashley. To zvládneš," řeknu si pro sebe načež se zhluboka nadechnu a s úsměvem zdobícím mou tvář, bradou mírně vzhůru a sebevědomým krokem vstoupím do velké prosklené budovy, která toho může hodně změnit. Hned jakmile vejdu dovnitř, jsem ohromená tím jak to tady vypadá. Je tu poměrně dost lidí kteří něco zařizují nebo s někým telefonují. Žije to tu barvami a je to zkrátka opravdu moc pěkné.

Přejdu k recepci kde nadiktuji své jméno a důvod své návštěvy načež si pro mě dojde asistentka Danielle a odvádí mě nejspíš k její kanceláři. 
,,Nebuďte nervózní, jsem si jistá, že to není potřeba," mile se na mě pousměje, když vystoupíme z výtahu v nejvyšším patře a míříme chodbou ke dveřím na jejím konci.
,,No to vám řeknu potom," trochu se zasměju a snažím se tím samu sebe uklidnit. Na konci chodby se zastavíme a asistentka asi tak v mém věku zaklepe na dveře. 
,,Ano, pojďte dovnitř," ozve se z druhé strany hlas Danielle načež se mi trochu rozklepou kolena nervozitou.
,,Tak je to vaše, hodně štěstí, hlavně buďte v klidu," pousměje se na mě asistentka načež jí poděkuji a ona odejde. Fajn, teď nebo nikdy. Jdeme na to. Naposledy se zhluboka nadechnu než sáhnu na kliku a sebevědomě vstoupím do místnosti. 
,,Dobrý den," pozdravím všechny. Kromě Danielle tu sedí ještě další čtyři lidi. Dobře přiznávám, že jsem nečekala, že jich tu bude až tolik. 
,,Dobrý den Ashley vítej, pojď se posadit," pokyne mi hned Danielle rukou mile k židli naproti nim na druhé straně stolu než sedí oni přičemž mě ostatní jenom pozdraví a já s poděkováním tedy usednu a snažím se vypadat stále co nejvíce vyrovnaně a sebevědomě to jde. Kromě Danielle tu sedí jedna paní ve středních letech, postarší muž, jeden velice sympaticky vypadající muž v mém věku a žena, která bude také zhruba v mém věku. Všichni se naštěstí usmívají a vypadají docela příjemně. Danielle mi je postupně všechny představí včetně jejich pozic v této firmě. Sice dávám pozor, ale upřímně to jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Z té nervozity, určitě to znáte. 
,,Tak nám ukažte Ashley ty vaše návrhy, už se nemůžeme dočkat," usměje se Daniell a já před ní položím na stůl nejprve svůj sešit. 
,,Tady jsou některé mé návrhy a zbytek mám v tabletu, tak mi dejte jen vteřinku než to najdu prosím," pousměji se a už odemykám tablet kde mám složku otevřenou a předám jim i ono elektronické zařízení. Nějakým způsobem si to rozeberou, tak že většinou na jeden návrh koukají dva nebo tři z nich a postupně si mé návrhy tak nějak prohlížejí. Z jejich obličejů však nejde nic vyčíst a tak jen doufám, že se jim líbí a snažím se nevypadat příliš nervózně. 
,,Prozradíte nám co vás inspiruje při navrhování ?" ozve se nejmladší muž ze skupiny a já se nad otázkou přirozeně pousměji. Ráda o tom mluvím. 
,,Inspirace je všude kolem. Musím se přiznat, že někdy je až vtipné jak některé mé návrhy vznikly a co jim předcházelo. Například návrh, který právě máte před sebou vy..." ukážu na rozevřený sešit s návrhem v podobě krátkých látkových kraťasů a krátkého topu na tenkých ramínkách. Celé je to navržené z červené látky s různými ornamenty a po stranách lemované bílou látkou se zelenými ornamenty. Takhle to možná může znít trochu zvláštně, ale kdybyste to viděli, pochopili byste, že to není nic tak extrémního jak se může zdát. 
,,Vznikl tak, že mí rodiče byli jednou na dovolené v Indii a poslali mi odtamtud pohled od nějaké památky už asi ani nevím jaké. Ten pohled byl po stranách ozdobený právě tím vzorem, který můžete vidět na lemu oblečení. To mě inspirovalo a rozhodla jsem se vzdát svým způsobem čest indické kultuře a jejich rozmanitým látkám a barvám, ale přesto to přizpůsobit do aktuálního stylu a do něčeho co by si oblékly dívky tady v Londýně nebo kdekoliv jinde," vysvětlím přičemž mě všichni poslouchají a zdají se být opravdu upoutaní mými slovy. 
,,To je velice zajímavé a co naopak tento jednodušší návrh ? Skrývá se i za ním nějaký zajímavý příběh ?" otočí na mě tentokrát Danielle tablet s mým návrhem krátke bílé sukně a k ní opět krátkého bílého topu. Je to takový trochu bohémský styl, ozdobený nějakými šňůrkami a podobně. Možná i trochu hippie chcete-li. 
,,Tak tenhle návrh mě napadl díky snu, ve kterém jsem byla jednou z řeckých bohů. Samozřejmě jsem tam na sobě neměla toto, ale opět jsem se rozhodla to trochu přizpůsobit něčemu reálnějšímu a trochu méně božskému," musím se zasmát a nejsem jediná, oni všichni se také smějí ale ne nijak zle. Spíše tak mile, je to zkrátka docela směšné. 
,,Dobrá tedy to je velice zajímavé," odkašle si po chvíli Danielle a následuje ještě několik jejich dalších otázek, na které se snažím co nejlépe odpovědět a vlastně to opravdu utíká a je to i docela milé. 

,,Dobře Ashley, mohla bys jít prosím na chvíli na chodbu ? My se tu poradíme a za pár minutek tě zavoláme a řekneme ti naše rozhodnutí," pousměje se opět Daniell načež já přikývnu. 
,,Jistě," pousměji se zvedajíc se ze židle a opustím místnost čekajíc na chodbě před dveřmi, nechávajíc je tam se svými návrhy samotné. Šlo to opravdu dobře. Doufám, že to vyjde, tak moc si to přeju. Trvalo to však snad ani ne dvě minuty, než mě zavolali zpět dovnitř. To může znamenat jen dvě věci. Buďto byli mými návrhy tak moc uchvácení, že se hned shodli na mém přijetí. A nebo naopak je vůbec neoslovily a shodli se na mém nepřijetí. Nic mezitím. Usadím se zpět na svou židli a snažím se něco vyčíst z jejich opět nic neříkajících výrazů. Ta příjemná nálada za které jsem tuto místnost opouštěla je ta tam a napětí  zde by se dalo krájet. Očividně vám tato skupinka nedá nic zadarmo. Po chvíli se Danielle nadechne a začne mluvit. 

A já jen doufám, že uslyším dobré zprávy....

Jsem tu sxnovym dílem. Prosím o voltes a komentáře. Niki 💜

Sleduj mě:
Wattpad: NikCik
Instagram: nikolacikanova
TikTok: nikcik7